V prachu hvězd

Roztomilá oldschoolová sci-fi. Ve výsledku sice levicová, ale jaká sci-fi v jádru taková není? Jana Brejchová jako předobraz Kate Janewayové funguje docela dobře. V 70. letech se Jana znovu pokoušela o fungování venku, nicméně bilance zápaďáckého seriálu Ein Chirurg erinnert sich, maďarských Vteřin úzkosti, dvou dílů Pana Tau a tady toho východního zázraku s Rumunskem, to mi skutečně nepřipadá jako životní výhra. Takže tady člověk hlavně ocení, že alespoň sama namluvila svojí Akalu do češtiny. (30.07.2013)

Tohle Sci-fi z vychodniho bloku je hodne vtipne a zajimave soucasne. Dej filmu je tak hloupy, az je velmi zabavny (vesmirny DJ je bezkonkurencni). Ale pointu to uplne nejhorsi nema. Cesky divak bude se zajmem sledovat herectvi a slusivy kostym Jany Brejchove. O hezke herecky zde neni nouze obecne. Jako filmovou raritu mohu pouze doporucit, i kdyz se nejedna o zadne velke umeni.-). (15.05.2022)

Jako dítě jsem byl na filmu v kině, byl jsem tedy zvědav, jak mne znovu osloví po dlouhé době. Připomíná snímky 60. let a italskou dobovou produkci sci-fi. Překvapily mě barevnost, psychedelické pojetí hraničící místy až s podobností revuálního Ein Kessel Buntes a dostačující speciální efekty, které by ale Češi udělali mnohonásobně lepší. Jako dítě jsem ale nejspíš nevnímal, že hlavním motivem je zotročená planeta, která může být podobenstvím jak na dravý kapitalismus, tak na tvrdý socialismus. A jedna z hlavních myšlenek - zbraně k tomu, aby se lidé osvobodili, nestačí. Protože jsem v té době sledoval StarTrek, tak po stránce speciálních efektů jsem nejspíš nadšen nebyl (to i Ikárie XB1 byla proti tomu skvost), ovšem nahaté scény v kině (byť ne zcela naplno) byly předmětem diskusí s kamarády. Solidní výprava, pěkné kostýmy a nakonec i hudba, která mi zkraje nesedla, se k filmu hodila. O J. Brejchové nemá cenu psát, v té době byla již evropskou hvězdou. Hodnocení ponechávám, zcela špatný snímek to není. Současného diváka však zřejmě nezaujme. (29.09.2021)

Naivistická sci-fi, která vypadá spíš jako německé soft porno, psychedelický trance a od zhruba 45. minuty jako něco od Lynche - hlavy, využití červené. A tak nějak mám pocit, odkud se vzalo používání slova „ťamani“. Příběh je skutečně neskutečně pitomý, triky mizerné a postavy se chovají jako idioti („jé, oni za námi přijeli, šup, jedeme všichni s nimi, i když jsme tady na této planetě nikdy nebyli a ty lidi neznáme“). Ale ve své naivitě to má určité kouzlo, některé záběry kamery jsou velmi zajímavé (schody do dolů), holky se docela obnažují a dokonce i Brejchová ukáže odhalené nohy a žluté kalhotky, takže podívat se na to dá a nějak to kupodivu funguje. Jen tn konec jsem nepobral, přišlo mi, že chybí nějaké scény, navíc konečné řešení je pro mne oříškem doteď. (07.12.2018)

Co si budeme nalhávat, na endérácké filmy se chodilo za trest, byli u nás stejně populární, jako sovětská psychologická dramata o kolchoznících. Děj je debilní, nudný, neskutečně se vleče, některé postavy se chovají naprosto vypatlaně, obvzláště "šéf", který zřejmě zdrhl ze šaškecu. Jediným světlým bodem celého projektu je Jana Brejchová, přesto musím složit hlubkou poklonu distributorovi, jenž měl tu odvahu a znovu uvedl tento bizarní snímek. (16.07.2010)