Sherlock Holmes: Hra tieňov

Pokračování restartované Sherlockovské ságy, v trošku akčnějším duchu než je obvyklé, rozhodně nezklamalo a nezahanbilo perfektní první díl. Základní kostra filmu, tedy akční souboje a složité hádanky, které dokáží Holmes s Watsonem perfektně vysvětlit, samozřejmě zůstala nepozměněna a akce (jak to bývá obvyklé) přibylo. Perfektního Blackwooda nahradil legendární, a již v jedničce načrtnutý, profesor James Moriarty. Zasazení na venkov mě trošku ruší a Londýn mě baví mnohem více, ovšem filmu to nijak neškodí a film jede, jedna radost. Perfektní výkony Roberta Downeyho Jr., Jude Lawa, ale i Noomi Rapace snad ani není třeba zdůrazňovat, nicméně stejně to udělám, protože hlavně Downey si to zaslouží. Bez něj by to totiž nebylo ono...90%...[14.01.2012_Cinestar_Černý most] (16.03.2013)

Klasicka dvojka - vseho vic. Vic trikovejch zaberu, vic bitek, zajimavejsi protivnik a cestovani po celym svete. Jinak se nic moc nezmenilo, Sherlock je v Downeyho podani furt ten sympatickej magor, Lawuv Watson si neustale na neco stezuje a krome par hluchejch mist film solidne uhani kupredu. Triky jsou perfektni, vizualni stranka je nadherna, ale kdyby se film zkratil o nakejch 20 minut a vyhazelo se trochu toho zbytecnyho saskovani, nic by se nestalo. Ale i tak jsem spokojenej a o fous lepsi nez prvni dil. (29.04.2012)

,,KDO BY BYL BÝVAL ŘEKL, ŽE LÍBÁNKY V BRIGHTONU BUDOU TAK NEBEZPEČNÉ“..... /// Tenhle Sherlock (a celej film) chce bejt hravej, ironickej, vodlehčenej, a hlavně si ve svým napětí udržet nadhled a neustálej smysl pro humor. Tempo je perfektní, akce solidní, občas dětinsky hloupá, ale nenáročnýho posluchače (chcete-li - diváka) může uspokojit,....nevychází jen ta snaha o neustálou roztlemenou hubu a veškerý napětí je lehce rozmělněný v dost dlouhý stopáži. Taky je škoda, že protivník Moriarty působí děs jen svými činy a chybí mu nějaká ta ,,aura“ vzbuzující větší emoce či touhu po pomstě. Každopádně – já se bavil. Možná proto, že jsem nečuměl na nějakej dokurvenej divix! (možná proto, že stárnu a nikdy nevím, jestli to není moje naposledy...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda vážný hudby (ke který hraje spousta akce). 2.) Ještě těch Sherlocků nemám dost. 3.) Thx za titule ,,xtomas252“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (18.04.2012)

V podstatě stejné jako jednička. Příběhově pořád strašně nevýrazné (o co šlo jsem zapomněl asi po hodině), ale jinak pořád celkem efektní a slušně odsýpající popcornovka. Ze začátku mi to sice přišlo dosti chaotické, jakoby najednou Ritchie nevěděl jakým směrem to chce vést, ale pak se vrátí do svého režimu a je vše při starém. Což je vlastně ale i docela škoda, protože sázení na jistotu tomu někdy spíš ubližuje. Vtipných scén a hlášek je tady ale pořád dost a Hans Zimmer se taky jednou zase pořádně předvedl. Downey s Lawem si to ale pořád nehorázně dávaj a Jared Harris byl také jako záporák výborný, což je oproti nevýraznému Strongovi z jedničky vítaná změna. Jenom ta Noomi Rapace tam byla jaksi navíc. Guy Ritchie se rozhodl vsadit na jistotu a natočil nenáročnou ddychovku, kterou ovšem za pár dní vysunete z hlavy. 70% (15.01.2012)

Berlínské vánoční intermezzo 2. Na počátku bylo slovo... mého muže, že nastal čas si taky jednou udělat večer bez společnosti potomka, o kterého bude pro tu chvilku vzorně postaráno, a zamávání dvěma lístky v ruce. Ritchieho předchozí výlet do holmesovského revíru se mi líbil, takže jsem projevila vzorně nadšený manželský souhlas. Ovšem zážitek z filmu v mnohém připomínal film samotný, přinejmenším v osudu nevěsty, která trčí v tmavé barabizně v Anglii, zatímco novomanžel si užívá líbánky v Evropě s někým úplně jiným. Hra stínů hraje stejnou hru jako řada sequelů, tudíž se oproti jedničce tlačí na pilu s dvojnásobnou silou, aniž by toho jaksi bylo tolik k přefiknutí. Pokud už v jedničce hrála zápletka druhé housle a ženské postavy byly víceméně zbytečné, tak zde si nevrzne ani zápletka, ani Irene s Mary (dámy prominou). Budiž. Homoerotický subtext přestal být subtextem, protože nazývat subtextem něco, co vás mlátí kladivem do hlavy, je trochu nepatřičné. To mi taky nevadilo, spíš naopak. Ale že se steampunková buddy-cop commedy zvrhla v pseudobondovku tak infantilní, že jsem co chvíli kontrolovala svůj hrudník v současnosti dosahující velikosti F (Fuj, to jsem se lek), jestli mi náhodou nepropukla samovolná laktace, to mi vadilo nemálo. Abych jenom nekritizovala, tak trio Downey-Law-Fry je k sežrání, ačkoli tradici, že v každém Ritchieho kousku se některý z bratří Holmesových svlékne, bych s dovolením omezila na Sherlocka, protože Downey v tomto ohledu přece jen smyslům lahodí víc, a jednotlivé scény, kupříkladu etuda s jedním mezkem pro bratra Sherlocka, jsou zábavné víc než dostatečně, jenom se nemůžu zbavit dojmu, že celek vykazuje podezřelou podobnost s ježčím gulášem, který přišel Holmesovi s Watsonem ve filmu tak k chuti, protože šťavnaté kousky remízují s flaksami a co chvíli si zapíchnete bodlinu do patra. Přežít se to dalo, ale musím bohužel konstatovat elementární fakt, že v době, kdy se na obrazovku vrátila druhá série Sherlocka pro 21. století, mi přijde tahle šachová partie Holmes kontra Moriarty, kde střelcům cuká prst na spoušti, koně jsou splašení, dámy se ocitají mimo šachovnici, věže se bortí v prachu a pěšci netuší, která bije, krapet zbytečná. Tentokrát to bohužel byl pat, Guyi, ale třeba se odveta vydaří líp... (05.01.2012)