Jana Eyrová

Výborná adaptace knižní klasiky. Já tyto literární díla opravdu můžu a po dlouhé době filmové provedení, u kterého bylo mé srdíčko plně uspokojeno. Musím pochválit tu lehce pochmurnou atmosféru, která dokonale vystihuje vnitřní pocity Jany a vůbec celý její vztah s Rochesterem. Moc se mi také líbilo, že Cary Fukunaga se snažil zobrazit i tu temnější stránku knihy. Herecká dvojice doopravdy dokonale vybrána. Lepší Janu Eyrovou si ani představit neumím a to samé platí i u Michaela Fassbendera, kterému Rochester naprosto sednul. Strašně mezi nimi zafungovala chemie a především dialog v první půlce, kdy si oba navzájem nahlíží do nitra, je plný úžasného napětí. K tomu navíc krásná hudba Daria Marianelliho, díky jeho intimním a jemným tonům jsem se párkrát neubránila vzpomínce na Pýchu a předsudek. Vím, že někteří znalci knižní předlohy můžou být trochu rozčarování ze samotného závěru, já jsem však opravdu ráda, že film skončil přesně v tom okamžiku, ve kterém skončil. Zatím dávám střízlivější hodnocení, ale k plnému mi chybí krůček, který možná ujdu při druhém zhlédnutí. (30.07.2011)

Mohlo by se zdát, že nemá smysl zfilmovávat (po víc jak?) dvacáté předlohu Charlotte Brönteové, když se do povědomí diváků zapsalo hned několik verzí: Stevensonův gotický horror s Orsonem Wellesem (1944), Zeffirelliho přímočaře klasicistní (1996) a různé BBC seriály - soudě dle ohlasů - nesoucí se v duchu mírně historizujícího herritage cinema. Ta Fukanagova má ale své právo na existenci, protože Janu Eyrovou ukazuje jako pěkně feministické éro, které oproti dobovým konvencím vyznává rovnoprávnost pohlaví na místo pokory, což ospravedlňuje i závěrečný odklon v případě nedořečení/neukázání "prozření" jedné z postav. (Prozření se zde totiž odehrává v ryze mentální, nikoliv tělesné podobě.) Že nejde jen o ilustraci knihy, stvrzuje i narušení chronologičnosti, kdy je nám valná většina příběhu zprostředkovávána ve vzpomínkách, které jsou filtrovány skrze ústřední protagonistku. Díky tomu jsme na ni mnohem více napojeni, a tak můžeme dění prožívat spolu s ní, aniž by se sklouzávalo k sentimentu či patosu. Nespoléhá se ani na "tradiční BBC kvalitu", ačkoliv daný štempl před filmem najdeme, protože na místo předvádění výpravy je patrná snaha o větší autenticitu, kterou zajišťuje snímání ruční kamerou a upřednostňování přirozeného světla před umělým. Na místo dodržování tradičních postupů (hodně důležité je rozestavení postav v mizanscéně, pozoruhodný je i žánrový a s tím spojený formální zlom po jednom zásadním odhalení - bodu zlomu) se tato adaptace více blíží uměleckému filmu, a tak není na místě se pozastavovat nad Fukanagovým výběrem látky. (03.08.2011)

Bravo! První Jane Eyre, kterou jsem viděla, a těžko jí už něco překoná. Mám vroucí přání, aby se Fukunaga s tímhle obsazením vrhl na Větrnou hůrku! Přesně ty pocity, co jsem měla při její četbě, tu atmosféru viktoriánskýho románu, se tady podařilo dokonale zachytit (tajemný pomalý záběry na tajemný chodby tajemnýho tmavýho domu, mlha v šerým lese a náhle se zjevující jezdec na koni, podivný zvuky za zdmi) a Dario Marianelli k tomu složil odpovídající hudbu. Nemluvě o parádních výkonech ústřední dvojice (vedle nich se mi líbil i Jamie Bell a Judi Dench). Výborně, Cary. A teď tu Hůrku, prosím. (15.11.2011)

Kostýmní romance s velmi dobrými hereckými výkony.. přesto bez života!! Vměstnání mravně zásadového románu, který čítá několik set stran, do dvouhodinového filmu je pokaždé úkol obtížný a především nevděčný. Viktoriánská éra tu může prostupovat každým záběrem a tvůrci můžou lpět na detailech, tahle klasika britského romantismu přesto nedýchala tak, jak bych si představoval. A to ani přesto, že hlavní hrdina soustředěného Michaela Fassbendera je romanticky rozervaný a hlavní pobledlá hrdinka Mii Wasikowské navenek vyplašená a uvnitř nesmírně silná. (14.02.2013)

Jana Eyrová neměla na růžích ustláno. Ze siroty pozvedla sebe díky kvalitnímu vzdělání na osobu zvládající vlastní výbušnost a jako z udělání ji také hned její první zaměstnání vetkalo do vínku její životní lásku. Cesta k lásce ovšem nebyla bez ostnů. Jana musela projít odříkáním, zkouškou odsuzující plytké povahy i potýkání se se lží a odmítnutím. A čemu náhoda nechtěla, i takto životem zkoušená hrdinka završila svůj příběh zajištěná a provdaná za toho pravého. Ale aby srdéčka neplakala, mocný osud zasáhl tak, že Rochester musel zaplatit vlastním zrakem za své první falešné manželství. (25.07.2012)