Nákaza

Film má jednu obrovskou výhodu, staví na příběhu, kterej ať chcete nebo ne vás do sebe vcucne a mele a mele. Hned od začátku jsme si říkal, jasně takhle by to mohlo, tohle je moc přitažený, kurva pán v patý řadě zakašlal mizím s kina a když má příběh v týhle poloze je vítězství na jeho straně, vlastně na obou stranách, protože bijáček dostane hodně hvězdiček a diváček zase hodně emotivních pěstiček. Ve filmu se objeví hodně znamých ksichtíků, úplná ksichtiáda, ale a to se moc líbilo, že žádnej hvězdnej ksichtík nezabírá příliš prostoru na úkor druhýho a hlavně na úkor příběhu, protože ač herecký výkony úplně všech jsou absolutní, tak tady káru s plným sálem diváků posunuje výrazně kupředu především děj. Možná mě trošku mrzela, odbytá až nedotažená dějová linie kolem Marion, ale ani mě nenapadá na čí úkor by jsme se této linii měli věnovat, aby film vběhnul do cíle v tak parádním tempu, v jakým doběh. Film, kde se člověk bojí pomalu už i hudby nepostrádá nic z příručky pro moderní filmaře kinotrháků, dynamiku, napětí, skvělé herecké výkony a především se pořádně pomuchlovat s divákovejma myšlenkama. (28.10.2011)

No prosím, a mně se bude pořád někdo divit, že mám hrůzu z MHD, nechytám se tam žádných tyčí a každý pokašlávající člověk mě děsí, a že si ruce myju důkladněji než lékař před vstupem na operační sál. Všechna čest, Stevene Soderberghu, tohle se vám povedlo. Virus číhá za každým rohem, z obyčejného podání ruky nebo použití platební karty se stává smrtelné nebezpečí, desítky, stovky, tisíce a statisíce lidí umírají... A mě to nenudí. Nákaza je vlastně klasický film katastrofického střihu, jakých dříve vznikala velká spousta. Stejně jako Když se čas naplnil, Skleněné peklo, Roj a další je i tenhle snímek plný známých tváří, co jednak (pochopitelně) lákají diváky, ale zároveň prokazují medvědí službu scénáři. Díky jejich představitelům nás totiž zajímají i ty postavy, jež by jinak byly úplně obyčejné, a také je vlastně jedno, že žádná z nich není postavou hlavní. Děj, který se vyvíjí podle očekávaného vzorečku (nákaza-umírání-protilátka-otazník), vypadá sice všedně, ale zároveň působí příjemně dramaticky a díky jaksi chladné a znepokojivé režii, kameře a hudbě i tak nějak těžce. Velká škoda, že Nákaza není delší alespoň o půl hodiny. Propracovanosti příběhu i postavám by to určitě prospělo a film by se snad zbavil i toho poněkud uspěchaného závěru. Jinak není co vytknout. (18.02.2012)

Jelikož se jedná o něco , co právě všichni prožíváme, nebyl jsem filmem natolik zasažen a připadal mi tak spíše průměrný. Samozřejmě, že tento film vznikl dávno před pandemií a tak ode mě byla hloupost, si ho pouštět během Covidového lockdownu, jelikož se vlastně jedná o naprosto stejnou situaci, pouze s trochu nebezpečnějším virem. Každopádně mi však film přišel celkem uspěchaný, což mu pravděpodobně srazilo nejvíce bodů a na nějaké větší zoufalství a rabovačky můžete hned zapomenout, neboť bude vir poměrně rychle zvládnutý. 53% PS: chválím za predikci. (18.04.2021)

Lietame do Ázie. Často. V dobrej viere. Tam však lietajú netopiere. Plné infekčnej nákazy. I keď chýbajú priame dôkazy. Preto nakrúti sa vopred film didaktický. Rejža bude vizionár: fantastický. Aby bolo všetkým jasné, prečo svet o desať rokov trochen zhasne. Aby nebolo potrebné hľadať iné príčiny (to by sa nakrútil film, označujúci odlišné viny). Emočne chladné, dokumentárne divadlo - fajne to pána Soderbergha napadlo. Zodpovedná reklama na očkovací vpich. Nebojte, vakcín bude viacero: stačí vybrať jednu z nich. I keď, Nákaza skôr propaguje očkovací vňuch - koža neporušená ostane - len máčnym makom to transformuje čuch. (26.01.2021)

Celé to připomíná televizní zpravodajství. Nemáte tu hlavní hrdiny, kterým byste mohli držet palce, jen spoustu epizodních postaviček, které většinou nedlouho po uvedení na scénu zemřou. Dozvídáte se, kolik je nakažených, sledujete debatu mezi typickým zastáncem konspiračních teorií a typickým představitelem vlády. Jenže podobně, jako když si přečtete o pádu letadla kdesi na druhém konci světa, z toho cítíte jakousi odcizenost. Neosobnost. Stejně jako v reálném životě se často zdá, že se vyšetřování nehýbe kupředu a že hlavním úkolem většiny zúčastněných je jen čekat, jak se vše vyvrbí. A když už se konečně objeví nějaké drama a vše začne připomínat Hobbesův 'state of nature', přeskočí děj na jiné bezvýznamné okamžiky jiné postavy. Normálně mi tohle nevadí, normálně mám filmy zobrazující obyčejné okamžiky v životě obyčejného člověka ráda. Jenže takové filmy musí být postaveny na zajímavé hlavní postavě, se kterou vás ty běžné momenty budou bavit prožívat. A Contagion ji nemá. (25.10.2011)