Nákaza

Celé to připomíná televizní zpravodajství. Nemáte tu hlavní hrdiny, kterým byste mohli držet palce, jen spoustu epizodních postaviček, které většinou nedlouho po uvedení na scénu zemřou. Dozvídáte se, kolik je nakažených, sledujete debatu mezi typickým zastáncem konspiračních teorií a typickým představitelem vlády. Jenže podobně, jako když si přečtete o pádu letadla kdesi na druhém konci světa, z toho cítíte jakousi odcizenost. Neosobnost. Stejně jako v reálném životě se často zdá, že se vyšetřování nehýbe kupředu a že hlavním úkolem většiny zúčastněných je jen čekat, jak se vše vyvrbí. A když už se konečně objeví nějaké drama a vše začne připomínat Hobbesův 'state of nature', přeskočí děj na jiné bezvýznamné okamžiky jiné postavy. Normálně mi tohle nevadí, normálně mám filmy zobrazující obyčejné okamžiky v životě obyčejného člověka ráda. Jenže takové filmy musí být postaveny na zajímavé hlavní postavě, se kterou vás ty běžné momenty budou bavit prožívat. A Contagion ji nemá. (25.10.2011)

Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen poněkud zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne a emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí. PS: Po druhém shlédnutí to vidím docela jinak, prakticky mi vadil jen happy end, který podrážel nohy nějaké silnější katarzi. Jinak to bylo velmi dobré! 7/10 (17.12.2011)

Nepřekvapuje mě, že se jedná o další Soderberghův počin, který jde proti žánrovým očekáváním, podrývá hvězdný status mnohých herců a znejišťuje diváky podáním výpovědi o úloze zacházení informací ve společnosti. Komě toho, že mnozí Soderberghova dvorního skladatele Martineze objevili až díky Refnově americkému debutu, mě překvapuje, kolik - soudě dle ohlasů - se po premiéře vyrojilo zpozdilých dramaturgů. Ti zpětně radí, že by film měl být buď delší, aby byly všechny postavy "správně" prokreslené, byl jim věnován "patřičný" čas a vše bylo uzavřené, nebo by měl mít méně postav, aby nám některá mohla být bližší a mohli bychom se s ní identifikovat apod. Nejenom daný přístup, ale vůbec takové "konvenční" nároky mi přijdou nemístné hned z několika důvodů. Zaprvé jde o typ vyprávění s několika postavami, které se odklání od klasického modelu, a tak je záměrně většina linií nechána otevřených a nedořečených pro divákovo domyšlení. Zadruhé obsazení známých herců vede k tomu, že postavy máme vnímat spíše jako určité abstrakce - nositele žánrových kódů. Proti nim se buď proviňují (ukázkovým příkladem je Gwyneth Paltrow umírající v prvních deseti minutách), nebo je svým schematickým jednáním naplňují, ale my víme, že šťastné konce a neokázalá humanistická gesta patří do žánrového, nikoliv skutečného světa. NÁKAZA je totiž procedurálním dramatem, ve kterém se ale na rozdíl od obdobně vyprávěného TRAFFICU - NADVLÁDY GANGŮ neukazuje pouze samotný oběh látky (drogy, viru), nýbrž i provázanost makro a mikro historie. Závěrečný příklon ke klasičnosti (zodpovězení narativní mezery z počátku, jelikož se začíná in media res, utvoření heterosexuálního páru) totiž patří jen jedné z mnoha linií a na ní se podvratně ukazuje, že štěstí lze dosáhnout leda bez obeznámenosti se všemi informacemi, popř. jejich zamlčováním druhým pro dosažení štěstí druhých. (24.10.2011)

Pro thriller málo gradace, pro drama málo prostoru charakterům a pro paradokument moc ležérního předhazování prázdných "faktů". Ta polovičatost, která trčí z každého druhého záběru je občas přímo nesnesitelná a ze Soderbergha tak dělá regulérního smolaře. Jako čistá popcornovka prošpikovaná napětím mohla Nákaza bodovat nesrovnatelně důrazněji, takhle se tvůrčí záměr absolutně minul účinkem. (01.01.2012)

Slušne zrežírovaná,vierohodne pôsobiaca proapokalyptická snímka,sprostredkujúca reálnu víziu jednej z možností ohrozenia,či dokonca zániku našej civilizácie.Film sa priam hemží hereckými hviezdami,ani jedna z postáv však nemá výraznejší charakter.Zvláštnosťou je mimoriadne ,,výrečná" elektronická hudba,ktorá naprosto presne korešponduje so žánrom i atmosférou a tak,ako väčšina filmu,aj ona postráda akékoľvek emócie.Výnimkou je len všadeprítomná hrôza a vražedný stihoman,s ktorým sa Sodenbergh ani nesnaží bojovať a v záujme uveriteľnosti necháva bez mihnutia oka rúcať všetko typicky človečie.Nulový pátos a minimum emocií dodávajú filmu potrebnú priamočiarosť,na základe ktorej to vlastne celé stojí. (13.03.2013)