Réžia:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Armand ThirardHrajú:
Brigitte Bardot, Charles Vanel, Louis Seigner, Paul Meurisse, Sami Frey, Marie-José Nat, Fernand Ledoux, André Oumansky, Jean-Loup Reynold, Claude Berri (viac)Obsahy(1)
Mladá Dominique Marceau je souzena za vraždu svého milence Gilberta. Ten předtím svedl její sestru Annie, krátce žil souběžně s oběma dívkami, a když se rozhodl setrvat u Annie, Dominique jej v návalu vášně zabije. Advokát obviněné se snaží prokázat špatný charakter zavražděného, ale najevo vysvítají další okolnosti...
Režisér Henri-Georges Clouzot se v průběhu 40. a 50. let zařadil mezi nejvýznamnější francouzské filmaře a titulem PRAVDA (La vérité) znovu prokázal své schopnosti. Na scénáři se podílelo celkem sedm lidí včetně samotného režiséra a jeho manželky Very Clouzot. Clouzot v rámci proniknutí do tématu navštívil několik soudních přelíčení a přípravě filmu věnoval značnou pozornost. Natáčelo se na jaře 1960 převážně v ateliérech, v hlavních rolích se objevil režisérův oblíbenec Charles Vanel, excelovala ale především Brigitte Bardot, hudba byla použitá z tvorby klasiků. Film byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, získal také cenu Zlatého glóbu a Clouzot byl oceněn jako nejlepší režisér na festivalu v Mar del Plata. Film měl premiéru 2. listopadu 1960 a ve své době byl nejúspěšnějším francouzským filmem – v kinech jej vidělo více než pět a půl miliónu diváků.
(argenson)
Videá (1)
Recenzie (40)
Film, který začíná celkem banálně - soudní řízení, vysvětlující flashbacky, vášnivá Dominique a jedna nenaplněná láska. Ovšem v podání Clouzota film po polovině nabírá dramatické tempo, stupňuje se soudní přelíčení, využívají se účelové argumenty, propírá se osobní život nešťastné Dominique a pravda se mezi tím vším proplétá, ale čí je to pravda, co je to za pravdu, kdo tu pravdu vytvořil a kdo tu pravdu interpretuje? Závěrečných deset minut film graduje až do mrazivého finále. Ač nejsem velký fanda Bardotky, tak v tomto filmu podala neuvěřitelný výkon. ()
„On ma takisto miloval. Len sme sa nemilovali v ten istý čas.“ Vynikajúca súdna dráma, ktorá sa odohráva predovšetkým mimo súdnej siene, až v závere sa to koncentruje do jej útrob. Aj v čiernobielom prevedení Brigitte Bardot jednoducho žiari a v podstate sa ukazuje, že v jej prípade Boh nielen stvoril ženu, ale aj skvelú herečku. Páčilo sa mi, že celkové odhalenie toho, čo sa stalo bolo ponechané v podstate až na záver a divák sa mohol pohrávať s alternatívnymi možnosťami. Bola to vražda z vášne alebo bol v tom niekto tretí? Možno odsúdiť prostopašnosť chudobnej dievčiny a naopak, je žiarlivosť mocnejšia ako láska? Film ponecháva odpovede otvorené a tak aj priestor na zamyslenie. A scenárista si nevedomky nechal niečo aj pre zástancov eutanázie: „Samovražda má zmysel len vtedy, ak ju spácha zdravý jedinec.“ ()
Málokedy poskytuje televízia staršie, málo známe filmy a vtedy sa treba chopiť príležitosti, lebo ďalšia už nepríde. Preto som sa tešil na film režiséra, ktorý ma zaujal Mzdou strachu. Po zhliadnutí filmu sa nečudujem, že zožal v svojej dobe veľký komerčný úspech. Súčasným divákom už tento predčasne zostarnutý film nemá čo ponúknuť. Leví podiel na úspechu filmu mala predovšetkým atraktívna Brigitte Bardot s bujnou hrivou plavých vlasov. Zvyšok filmu neposkytoval príležitosť na zaujatie, aj keď sa v ňom dali nájsť príklady Clouzotovho režisérskeho umu. Ale aj tak to viac ako na priemer nevydalo. V každom prípade vďaka ČT2. ()
Na pranýř postaveno mládí a krása Dominique, která ve víru vášně zabila svého milence. V soudním procesu se probírá celý její život, večery plné flámů a nevázaného života s přáteli, seznámení s Gilbertem, jejich láska i první hádky a žárlivé výstupy. Žalobce je zlý a nenávistný muž, obhájce je laskavý a jemný. Porotci vidí hlavně dívčinu krásu, ženy závidí, muži slintají touhou. V postavě Dominique je vlastně u soudu celá francouzská mládež 60. let, která bojovala za svobodu a volnou lásku. ()
Další mylný předpoklad a předsudek si teď můžu škrtnout. Brigitte Bardot rozhodně nebyla jen vyprázdněný sexsymbol , ale i skvělá charakterní herečka, Pravda toho budiž důkazem. Dobové soudní drama může některým připadat na první pohled zastaralé, ale bude to jen zastřený pohled ignorantův. Společnost dnes řeší jiná témata, leč falešná morálka a moralizování je lidskému plémě vlastní a vymýtit se jej vůbec nedaří. Máme tu pravdu společenskou, mravokárnou, kde nemravná dívka zavraždí svého bezúhonného a ctnostného milence a.... další případ, prosím. Proti ní však stojí pravda lidská, pravda jednotlivců, pravda, jež je ovlivněna city, emocemi, touhami, ideály, ale i sebeklamem či nedostatkem vlastní vůle, pravda mužská, pravda ženská, pravda sobecká... Clouzot ukazuje obě (či lépe všechny) tváře té pravdy, třeba kontrast mezi sestrami Annie, krásnou, tmavovlasou, cílevědomou, pracovitou a ctnostnou a Dominique, živočišnou, nemravnou, nestydatou, svobodomyslnou a bezzásadovou. Film o svobodě, lásce a možná i smyslu našeho bytí. A má v životě vlastně nějaký význam definovat pravdu? ()
Galéria (70)
Zaujímavosti (3)
- Jean-Paul Belmondo, Jean Louis Trintignant a Jean-Pierre Cassel byli zvažováni do hlavní role. (SONY_)
- Režisér Henri-Georges Clouzot nechal Brigitte Bardot vypít spoustu alkohol a podal jí několik prášků na spaní, načež jí po natáčení nechal vypumpovat obsah žaludku. [Zdroj: Refresher.cz] (Duoscop)
Reklama