...a Boh stvoril ženu

Nu, měl asi pravdu Leon Bloy, když říkal, že to, "co překáží lásce, toť smysly." Tento film jimi přetéká a bohužel zde velkou měrou nahradily i psychologizaci. Kamera klouzá po povrchu erotické katastrofy, jejíž přitažlivé efekty skrývají mnohem zajímavější vnitřní pohyby, které tuto vizuální senzaci vyvolaly. (31.03.2009)

Tak se mi zdá, že jsem viděl jiný film než mnoho ostatních tady ("nemorální hrdinka", "házení žen do jednoho pytle"...). Nejdůležitější na celém filmu je přeci právě ta vyjímečnost hlavní hrdinky, to, že si dělá co chce bez ohledu na konvence a morálku, řídí se srdcem. Takto nebývaly zobrazovány ani mužské charaktery (maximálně nějací dandyovští podivíni). Podle mě je právě tady jeden z impulzů k celé té formální i obsahové svobodě nové vlny. Minimálně jakési předznamenání. Spontánní hrdinka, která se nevejde do mužských ani dobových představ o chování a to jak dokonale je ztvárněna. Jeden z filmů, jejichž síla je v jednotlivých scénách, a děj je až na dalším místě. Takto si představuji film postavený (pouze) na hlavním hrdinovi v tom dobrém slova smyslu. (02.04.2007)

Roger Vadim napsal scénář na tělo, a to doslova. Závěrečná scéna, kde BB tancuje, to je něco, co žádného muže nenechá chladným. Je smyslná, je krásná, má v sobě divokost. Roger Vadim tímhle filmem stvořil Brigitte takovou, jak ji většina lidí později znala a obdivovala. Skoro se nabízí parafráze názvu na "Et Vadim... créa Brigitte". Ale je to o stvoření ženy, ženy, která dokáže do mužských srdcí přinést hluboký cit, a to jak lásku, tak i nenávist, protože tak krásná žena s sebou nese i rizika. Rizika toho, že ji budou milovat všichni a ona nebude pořádně schopna milovat ani jednoho. (19.11.2013)

Předtucha sexuální revoluce šedesátých let aneb S vysavačem netančím. 1) Křečovitě melodramatické rozhovory i chabý děj nikoho v době vzniku filmu nezajímaly. Srdce se zastavovala a v ústech vysýchalo, když se 22letá Brigitte Bardotová, už čtyři roky žena režiséra a spoluscénáristy 28letého Rogera Vadima, vydala na procházku po jakési neznámé rybářské vesničce u Středozemního moře, Saint-Tropez. Když se pak ukázala v horké novince - bikinách (dosud zakázaných na plážích ve Španělsku, Portugalsku a Itálii), muži se náhle svíjeli, aby zamaskovali, co to s nimi dělá, zatímco ženy urychleně spěchaly do obchodů na hříšný nákup. 2) Brigitte byla fakt kočka. Mně se ale více líbil 26letý Jean-Louis Trintignant (Michel, který si Juliete vezme za ženu) v jedné ze svých prvních filmových rolí. (16.07.2014)

No, režijně průměr. Melodramat s lepším dějem znám také dost. Ale samozřejmě se zde jedná především o Venuši ze Saint Tropez - Brigitte Bardot, která zrychlí dech i dnešnímu divákovi. A nejsem tak naivní, abych filmu vytýkal, že tu převládá Brigittino tělesno nad duševnem (Mimochodem - to na tom také nebylo vůbec špatně.) Pro mě se však jedná především o zrození Jeana-Louise Trintignanta, který nehraje vůbec špatně. A v dalších dvou hlavních rolích další dva mí oblíbení herci - charismatický Němec Curd Jürgens a "frantík" z Apocalypsy Christian Marquand. (11.09.2005)