Deti moje

Po Up In The Air konecne opat nejaky film, ktory vo mne zanechal pocit absolutna. Neuveritelne uveritelne a totalne odzbrojujuce. A opat George exceluje a to som mu pri tom verila uplne najmenej. Nadherna hudba, skvely pribeh a mlade herecky, spolu s funny postavickou Sidom, ma presvedcili, ze nie vsetko z hollywoodskej produkcie musi byt az prilis hollywoodske. Jednym slovom- blaho! (16.01.2012)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $82,584,160 ║Tržby Celosvetovo $177,243,185▐ Tak strašne pomalé a nevýrazné až hrôza, strašne civilné a v konečnom výsledku aj prázdne, príbeh absolútne nezasiahne, k žiadnej postave si nevytvoríme vzťah, tá odrovnanosť tých deciek prezentované v hromade nadávok, má byť ako niečim srdcevrúcim, čo by zasiahlo? Sklamanie na celej čiare, toto má byť novodobé umenie, kto si môže takýto film užiť. Toto že zaujalo v rámci Oscarových nominácie, ešte väčšia zbytočnosť ako Moneyball. /25%/ (15.02.2012)

Rozkročené medzi pomerne silnou vzťahovou drámou a dojatím sa nad tým, aké to majú zložité deti boháčov a ich citovo nestáli, či prácou zavalení rodičia. No nepoľutujte ich! Na stranu mierne nadpriemerného hodnotenia to dvíha slušne vybratý diapazón (= rozsah) havajskej hudby od tradicionálov po moderné, vkus neurážajúce piesne a občasné obrazové upozornenie, že ani tá Havaj nie je všade len Havaj, pláže, piesok, vence a veľké vily, ale aj slušný mrakodrapovo - panelákový záhul. Samotný príbeh lemuje zachytenie krás pobrežia a okolitej prírody, čo zase poteší srdce milovníka krás prírody. (18.01.2014)

Skákal pes přes oves přes zelenou louku......Říkáte si, že jsem se definitivně pomátl?! To již dávno, nicméně tímto jsem chtěl pouze říci (poukázat na to), že to, co je milé a hodno obdivu u 4 letého děcka, působí (jemně řečeno) poněkud rozpačitě u renomovaného herce (režiséra). The Descendants jsou dalším potvrzením (si) faktu, že tato (apod. témata) za velkou louži nepatří, čti neumí je (všechna čest všem vyjímkám). Chtělo by to mít „koberečkové“ ambice a jít cestou „nezávisláku“, zůstává však u tuctové (mainstreamové) (pod)průměrnosti. Víc se mi ani nechce rozepisovat, snad s dovětkem, že osobně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to (alespoň v nějaké kategorii) cinklo. Pouze by to podtrhlo zaoceánský pohled na dané téma. Na jedno ocenění však snímek aspiruje (to bych mu zase křivdil). NEJotravnější a NEJnepřirozenější (to včetně napsaných replik a následného podání) s dovětkem: nikdy bych si nepomyslel, že tato slova vyřknu zrovna ve spojení s G. Clooneym, ale tohle bylo scénáristické, režijní a hudební Waterloo, jehož 70min sledování mě stálo 5 let života. Na zbytek jsem neměl dostatek sil. Zase tak otrlej (jak jsem zjistil) nejsem! Když už si někdo (kdokoliv) k zfilmování vybere takovéto téma, musí zákonitě počítat s tím, že jeho snímek bude podroben nejednomu zevrubnému srovnávání. O to víc záleží na následném zpracování. A výsledek? Tentokrát bych si vypomohl názvem jiného snímku. Georgi (resp. Sašo) vypadá to, že jste (v tomto případě) byli http://www.csfd.cz/film/32453-u-konce-s-dechem/ Typický příklad toho, jak nenaložit s daným tématem a polehčující okolností nemůže být ani fakt, že mnohé tvůrce by daná látka sváděla k (ještě) většímu patetizování (když pominu samotnou skutečnost, že to není hlavní úskalí snímku). WTF, to má být jako omluva (čti alibi)?! P.s. upřímně řečeno, snímku dvakrát nepomáhá ani skutečnost, že je zasazen do „prosluněnných palmových pláží“. Při těch „překrásných záběrech na místní krajinu (stejně jako srdceryvných scénách (roz)loučení se protknutých libozvučným vybrnkáváním“) jsem si více než jen pohrával s myšlenkou prohnat si kulku hlavou (resp. vydloubnout oči a propíchnout ušní bubínky). Ne, nejsem cynik, nechám se občas dojmout, ale ne za každou cenu! Anebo možná jsem.... Sašo, zkus se (propříště) zavřít (min na měsíc) doma a jako „studijní mat.“ stále dokola sjíždět http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/ či http://www.csfd.cz/film/159-magnolia/ Třeba potom natočíš (znovu) i něco podobného jako hořkosladkou http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka/ ze života nebo Ti definitivně jebne a dočkáme se třebas žánrové lahůdky ve stylu Roba Zombie(ho). Ať tak či tak, v obouch případech to (pro nás diváky) bude výhra! P.p.s. zajímalo by mě, zda i knižní předloha dosahovala „vysoké kvality“ filmového zprac. nebo se chybička vloudila až při následném nešťastném zásahu scénáristického dua Saša Payne – J. Rash. Něco mi ale říká, že pídít se potom (tentokrát) raději nebudu..... (16.02.2012)

Popravdě jsem se na The Descendants vrhla víceméně z nudy, aniž bych věděla, oč se jedná. Čekala jsem nějakou komedii o taťkovi, který vezme své pubescentní děti na Havaj a zkrátka to bude jedna z těch průměrných komedií.. takže mě dost překvapilo, že jde o doják. Vtipné byly zřejmě jen situace se Sidem (přítelem starší dcery), jinak mi celá ta věc s nevěrou připadala více méně absurdní (nebo spíše její řešení-"musím mu říct, jak na tom je, aby se s ní stihl rozloučit"). Dojemný příběh s havajskými písničkami a prostředím není úplně dobrá kombinace. V jednu chvíli si představujete, jak tam ležíte na pláži a sluníte se a ve druhou se vám chce brečet. George to vystihl dobře na začátku, neumím si představit, že by se na Havaji stávaly smutné věci, protože je to přece Havaj (ač vím, že je to samozřejmě hloupost). Sem tam nastaly dost vleklé a nudné momenty, takže těch 115 minut se u mě protáhlo asi tak na 300. Takový ten film, co neurazí (no i když soundtrack mě vyloženě obtěžoval!) ani nenadchne a brzy se na něj zapomene. Tři slabší *. (20.06.2012)