Kvůli mně přestane (E08)

Jeden z mnoha filmů o "démonu" alkoholu strašně sráží poněkud neuvěřitelný chování naprostý většiny postav. A taky některý situace jsou vyhnaný úplně do extrému. Se skutečnym životem tohle nemá moc společnýho. Týpek požádá buchtu o ruku a když si na oslavu naleje druhýho panáka, tak ona na něj už kouká, jak kdyby si před ní šlehnul herák. A u pátý skleničky se hystericky rozbrečí a je jí okamžitě jasný, že je to alkoholik a vostře mu nadiktuje, že už nikdy v životě si nesmí dát ani kapku alkoholu, jinak bude konec. A ten blbec jí to samozřejmě slíbí. Já bych s takovou krávou vyrazil dveře. Jinak celý je to o tom, že týpek se občas napije, jeho buchta ho pokaždý nachytá a dá mu kopačky. Týpek a jeho rodiče jí jdou potom překecávat, že už se víckrát alkoholu ani nedotkne, ona mu odpustí a za chvilku se to opakuje znova a znova a znova a bohužel to ani nemá žádnej pořádnej konec... Jinak Karel Roden měl odkoukat od Jana Teplýho, jak má zahrát někoho pod vlivem. Když Roden hrál vožralýho, tak to vypadalo, jak když vožralej hraje střízlivýho. Ale s ohledem na to, že to byl Rodenův debut, tak se celkově se svou rolí vypořádal se ctí. Stejně tak i Vilma Cibulková. Z ostatních herců mě zaujal jenom zmiňovanej Jan Teplý. Ten má sice ve filmu jednu krátkou scénu na začátku a pak jednu krátkou scénu na konci, ale i na tom malym prostoru zahrál asi víc, než všichni ostatní dohromady. Jo a pak mě ještě zaujala Přeučilova epesní přehazovačka. Bych chtěl docela vidět, jak s timhle chodil po ulici, když foukal vítr. (14.12.2011)

Dcera alkoholika je citlivá na pití. Shodou okolností ale musí řešit život s pijanem, který má posezení s kamarády z mokré čtvrti rád. Všichni se snaží, ale snad nikdo není šťastný. Hezký příběh jako že života okořenili city Galatíková s Haničincem, roztomilostí Augusta, ale v malé roli všechny převálcoval Teplý. (11.12.2021)

"Já tě mám tak hrozně ráda, že jsi s tím přestal." Notorik a nána pitomá sice nejsou zcela ideálním párem pro plození potomků, leč naprosto běžným. To je trošku smutné, ale tady jde o alkoholismus, tak to beru vážně. Mě prostě nejvíc pobavilo, když si Martina uvědomila, že je příliš málo tekutá na to, aby byla pro Jardu číslo 1. Já jsem tedy abstinent, ale kdybych měl doma hloupou stíhačka, tak bych s Jardou na jedno či dvě pětipiva každý večer zašel. (07.12.2016)

Nedávno jsem uklízel špajz a sám jsem se divil co všechno za zavařené poklady jsem tam našel. Některé kompoty dle nálepek na sklenicích pamatovaly jednoho až dva prezidenty zpět... Samozřejmě jsem jejich požívání neriskoval, byť to pohledem skrze sklo vypadalo vcelku tvar držící a chemicky stabilní byť barevnosti mdlé. Nějak podobně asi uklízeli v archívu na Kavčích horách a i tam zřejmě někdo vymetl i s pavouky nějaké ty pozakutálené filmové kotouče. Na rozdíl ode mně se to ale ČT hned rozhodla testnout na divácích. Jinak si nedovedu vysvětlit, že tohle je tento týden již druhá TV inscenace z osmdesátek jdoucí odpoledne natvrdo ve vysílání. Alkoholismus byl v osmdesátkách problém. Chlast byl celkem dostupný a ožralové vadili soudruhům méně než nějací chartisté a jiná pakáž. A co jiného krom chození do hospody a jezdění na chatu (pokud bylo kam) se v tom normalizačním kompostu dalo dělat (různé schůze, brigády a akce Z nepočítám)?! Samozřejmě to mělo dopady na pracovní proces, socialistickou rodinu, výkony jednotlivců, ale ukazováky varovně vztyčovali hlavně lékaři. Snad jako jakýsi návodný film kam až to může zajít vzniklo i tohle. Do téma alkoholismu již filmaři mocně tnuli i v minulosti - vzpomeňme Hubačův Ikarův pád se skvělým Menšíkem v hlavní roli z roku 1977. Tady je zápletka vcelku banální. Martina chodí s Jardou a ten je notor. Jarda jí má rád, chce si ji vzít, ale jakmile zavětří starorežnou či jiný destilát jde Martina stranou i slib, že s pitím přestane. Roden (Jarda) ze začátku neskutečně přehrával svoji opilost a vůbec všechny výkony včetně Haničince a Galatíkové byly děsně mdlé, takové ryze televizní ve stylu té doby. Zajímavé to začne být až s nástupem protialkoholní léčby pod Vedením skvělého Přeučila, kde se Roden vzpamatoval a začal konečně hrát. Děsivé byly i výkony herecké party z hospody, kdy jsem nevěděl zda to civilno bylo zahráno tak dobře, nebo naopak to bylo tak blbé rovnou bež špetky hraní. Nejlépe svého opilce zahrál pan Teplý, kterému se i oči leskli a já si nebyl jist, jestli fakt není ožralej. Bylo to vářně dokonalé! K tomu všemu pekelná syntetizátorová hudba jako podkres. Na závěr člověk musí nutně zaúpět, když se podíval na tehdejší výbavu našich domácností bledě modrou kuchyňskou linkou počínaje a strakatými tapetami obýváku konče.. :-). Nějakou výpovědní hodnotu ve své době film asi měl, dnes už to celé působí velmi archaicky byť strašák alkoholismu obchází lidi dál navzdory režimům... Paradoxem největším je, že to byla po revoluci právě paní Cibulková tedy filmová Martina, kdo v reálu alkoholu propadl. Naštěstí u ní to zdá se dopadlo dobře. Přeji jí vydržet. Dávám tedy za tři skaláry z akvaristiky. * * * (19.03.2018)

Příběh přímo ze života. Takhle to bohužel chodí, i když by byla radši, kdyby nebylo. Bylo mi docela líto Jardových rodičů a Martiny. No, čekala jsem jsem trochu jiný konec a vlastně jsem v něj doufala. Ale ono bylo tak lepší. Jako varování před metlou lidstva to bylo moc dobré. To by člověk nevěřil, co z těch mladých herců jednou vyroste. (09.02.2013)