Lepší svet

Ulrich Thomsen ma už niekoľkými filmami presvedčil, že je vážne trieda a jeho čoraz častejšie obsadzovanie v amerických filmoch je namieste. V tomto filme síce hraje jednu zo štyroch hlavných postáv, ale režisérka dáva priestor každej z nich a dvom detských predstaviteľom zvlášť. Chlapci svoje úlohy zvládli výborne a film skvele odsýpa. Na pomstu sa v tomto filme pozerá trošku z iného uhla a rozoberá sa hlavne jej zmysel. Oscarom ocenený film bol nedávno odvysielaný na ČT2 a mňa veľmi potešilo, že som ho nemusel pracne zháňať a zabíjať čas. ČT2 a STV2 v poslednej dobe ponúkajú vážne dobré filmy a toto je jeden z nich. 80%. (25.03.2012)

Ani obálka Strážnej veže by sa nemusela hanbiť za taký plagátik. Ak by som pociťovala nutkanie spomenúť jednu vec, ktorá mi prekážala najviac, musela by som prezradiť rozuzlenie prakticky všetkých liniek. Takže spoiler. Toľko šťastných koncov nemajú ani v Disneyovkách a masážnych salónoch dokopy. Už som čakala len, kedy Christianova matka vstane z hrobu. (07.07.2019)

Od stvoření světa nanejvýš háklivá záležitost. Jak čelit násilí. Ve Starém zákoně se propaguje oko za oko, Ježíš kázal nastavit druhou tvář a ve skutečnosti je asi nejpraktikovanější vymáhat za oko nejen obě oči, ale rovnou celý život. Susanne Bier naštěstí nehledá správnou odpověď, nabízí divákovi výhradně volbu identifikace ve vzorových charakterech nebo situacích a uvědomění si vlastního žebříčku hodnot. Pomsta však není jediné ctižádostivé téma, kterému se režisérka věnuje. Je jich právě na jeden film až moc, nádavkem nakousnutých jen povrchně, a proto vyšumí bez silnějšího dopadu. Navíc je vše prezentováno šablonovitou formou, bez ambicí obelstít donebevolající předvídatelnost. (07.03.2012)

Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... (04.03.2012)

Vlezdoprdelský kalkul nestydatě vykořisťující emoce přežvykujících držek před plátnem. Jedna velká, zavrženíhodná, slzopudná, citová ždímačka a hlavně ryzí definice výstavní festivalové děvky, jež zvládne pusou dvanáct macatých diváckých klacků a pravačkou dalších čtyřicet. Susanne Bier dávám košem hned po prvním rande, neboť žádný jiný film se mi ještě nesnažil tak mermomocně vecpat svou obludnou naolejovanou hlavu mezi půlky. Žádný jiný film mě ještě nenechal v tak polonasraném a zhnuseném rozpoložení vůči zemím severským a všem jejich servítek prostých domorodců s líbivě vychlastanou melodií hlasu. A nebýt dvou bravurně střižených protipólů pány Persbrandt a Thomsen, tak bych ty veškeré zbylé hvězdičky našťouchal režisérce do chřtánu a celou bych si ji nastrouhal do kebabu. (04.08.2013)