Detičky

Musím říct, že jsem z tohoto dokumentu trochu zklamaná. Děti byly dokonalé, což o to, ale tvůrcům se z rozdílnosti prostředí nepodařilo vytáhnout to nejdůležitější. Zajímaly by mě názory na výchovu v Japonsku a Mongolsku, zajímalo by mě, jak v různých zemích neposlušné děti trestají a naopak, jak je odměňují. Na tyhle a ani další otázky bohužel nedostaneme odpověď. Mimina mapují vývoj malého dítěte, který je stejný na jakémkoliv místě na světě, filmování čtyř rozdílných prostředí v tomto směru bohužel nemá smysl. Ale jinak velmi milá podívaná. (20.10.2010)

K vytvoření zajímavého dokumentu bohužel nestačí pouhé přesvědčení, že malé děti jsou v každé situaci roztomilé. Jednak to není pravda, jednak by to nestačilo ani kdyby to pravda byla. Monotónnost přecházející občas až v nudu sice částečně zachraňují vstupy domácích zvířat, ale ani ty nestačí na víc než slabší průměr. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009. (05.07.2012)

Zajímavý nápad, ale i když se tvůrci snažili výběrem mimin zajistit co největší kontrast mezi jednotlivými prostředími, určité jednotvárnosti se nevyhnuli. Ono je totiž jedno, jestli jste v africké stepi nebo v moderním japonském dětském pokojíčku, ve všech případech sledujete žvatlající/naříkající/s něčím si hrající mimino, což je na plochu 79 minut trochu málo. Jak ukázaly závěrečné titulky se "současnou" (tj. asi o rok starší) podobou dětí, mnohem zajímavější by byl časosběrný dokument, který by se dětem věnoval třeba až do jejich 10 let, ale chápu, že to by bylo trochu časově náročnější. btw..za Sufjana v titulcích dík. (29.09.2010)

Naozaj pozoruhodný snímok, v ktorom sa doslova skúmajú prirodzené prejavy štyroch odlišných ľudských spoločností na vzorke štyroch batoliat. Jednak ide o veľmi prirodzený a nenássilný snímok, ktorý len tak pozvolna plynie, dej neponúka nijak zvlášť zaujímavé informácie, či informácie, pre ktoré sú v dnešnej dobe dokumenty tak vyhľadávané. Pár veľmi vtipných konfrontácií síce vzniká, ale aj to nie je samostatná práca filmárov. Kto je však v momente projekcie filmu aspoň trošku infantilne naladený, tomu sa bude to bude páčiť. 70%. (18.12.2010)

Všechny antropologické studie můžou jít do kopru, pokud banda lidí, jako tvůrce téhle podívané, bude vytvářet představu kulturního nerelativismu. Odkazuji na Dadela, který hovoří o jednotvárnosti. Ano, takhle to skoro působí. Navíc, je otázka, co byl vlastně záměr? Poukázat na velké hlavy malých dětí z Mongolska, na přehršel Japonců, protěžování malých dětí z USA nebo na to, že nemůžou mít děti v Africe chřipku, pač spapají kdejaký šutráček? To asi nebude pointa, že? Přesto si ale myslím, že metráž je adekvátně krátká k tomu, kolik toho museli vlastně natočit, aby tyhle scény vytáhli? Za obličejíčky, střih a snahu je mé hodnocení! Jako film je to každopadně zajímavé i přes mé remcání. (03.11.2010)