Detičky

Je to něco opravdu okouzlujícího, vidět, jaké zvyky, způsoby výchovy, a vůbec životní styl miminek ve čtyřech naprosto odlišných světech, přitom v lecčem je to úplně to samé, ať už je to Afrika, nebo Asie. Jakmile jsem se začala dívat, vtáhlo mě to do děje tak, že už nepustilo. Chtěla jsem vidět víc a víc, zaujatě jsem sledovala některé až nepochopitelné zvyky, které mají v některých zemích. Rozkošná stvořeníčka, ale kdoví, co z nich jednou vyroste.. (30.12.2012)

Je jedno, zda jsou černá, bílá, žlutá nebo chudá či bohatá, dokonce i v které zemi se narodily. Nejdůležitější je, že jsou milované. :-) Moc pěkný a citlivě zpracovaný dokument (myšleno spíše z hlediska různých kultur a tradic). Pro Evropana je asi silné kafe, co všechno dítě ochutná a vypije, ale nemůžu si pomoct, ty přírodní děti mi přijdou víc v pohodě. :-) (02.01.2015)

Spousty jedinečných záběrů si říkají o dobré hodnocení, ale spojovací prvky, které by vedly k hlubšímu zamyšlení téměř scházejí. Střihů mezi čtyřmi hlavními příběhy je necitlivě mnoho. Mezi miminy asi těžko najdete favorita, zamilujete si je všechna. A pozor, závěrečné titulky nepřinášejí jen rekapitulaci, ale pár pěkných záběrů navíc. (17.02.2011)

Hezký dokument, který primárně ukazuje na to, jaké jsou rozdíly v tom, jak vychováváme svoje děti. Jedno mongolské, jedno japonské, jedno namibijské a jedno americké. Každé je vychováváno jinak a různé způsoby vám přijdou podivné, ale překvapivě to nejsou jen ty z kultur, které jsou nám celkem vzdálené. (22.06.2016)

Myslím že cílové publikum budou ženy, což asi napadne každého. Výborný psycholog Jeroným Klimeš říká, že chlap když přijde domu k zobrazované rodině , cítí to jako prudu, protože jediné co může dělat je začít žvatlat s dítětem. Také říká, že obličej dítěte je přitažlivě roztomilý do šesti let a společnost starších dětí vyhledávají už jen ti, které to baví jako vedoucí kroužků, učitelé apod. Řemeslně je dokument zvládnutý dobře i když trochu monotónní. (04.04.2021)