Detičky

Hezký dokument, který primárně ukazuje na to, jaké jsou rozdíly v tom, jak vychováváme svoje děti. Jedno mongolské, jedno japonské, jedno namibijské a jedno americké. Každé je vychováváno jinak a různé způsoby vám přijdou podivné, ale překvapivě to nejsou jen ty z kultur, které jsou nám celkem vzdálené. (22.06.2016)

Film není určen pro ty kteří dělají rádi ťuťu ňuňu a naschvál šišlají. Je to poutavě natočený dokument a sestřih toho jak tyto malá mimina objevují svět. Perfektní kamera doplněná o příjemnou hudbu. Mimina ukazují též sociální rozdíly ve kterém mohou děti vyrůstat - např. to, že africké děti vyrůstají v prachu a špíně a i přesto se dokáží radovat - mrazivé! Délka ani obsah nenudí. Zasloužené čtyři hvězdy. (02.10.2011)

Mimina jsou neskutečně fascinující ''projekt'' s přímo geniálním soundtrackem, úchvatnými scénickými (potažmo režijními) vyhrávkami a alespoň mně rozhodně dokázaly, že díky tomu opravdu dokážu zaujatě skoro hodinu a půl sledovat žvatlající plazící se mrňata. I když mému ryze středoevropskému já trhalo srdce koukat -SPOILER- jak se miminko láduje štěrkem a hlínou, jak ho málem ušlapou krávy či uklove kohout nebo jak mu maminka ''stříhá'' vlásky nožem. Ale jak říkám, fascinující :) (01.12.2010)

Třebaže je možné, že již od narození sídlí v dětech zárodky jejich povahy, málokdo asi zvládne ji v tak krátkém dokumetnu postřehnout, zvláště když pozornost neustále těká mezí čtyřmi ratolestmi. A tak člověku, kterého pramálo fascinuje dětská loztomilost, nezbývá než se soustředit na rozdílnosti a podobnosti prostředí pro výchovu dětí v Mongolsku, Namibii, USA a Japonsku. Pozornost si divák musí nasměrovat sám, neboť žádný komentující vypravěč se tu nevyskytuje. Divák tak sice získává nad prožitkem filmu větší kontrolu a stává se aktivnějším (pokud na to má), ovšem nabízené podněty mu nemusí přijít přespříliš podnětné. Ano, něco postřehne: v Mongolské pustině taky mají telky, v Africe si jinak představují hygienu, Japonsko se mu představuje jak zemička dbající nejvíc na vzdělání (počítadlo) a USA materiálním blahobytem prostoupená zem. Všude se pije mateřské mléko, v Americe se ovšem nejdříve stáčí do lahví. Žel, divák zřejmě bude mít tendenci pozorované skutečnosti generalizovat na celé národy, ba civilizace, což na příkladu čtyř rodin nepovažuji za šťastné. Děcka... všechna v podstatě stejná, lezoucí, žvatlající, věcmi třískající, brečící, řvoucí, spící, zvědavá... Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Balmes v tomhle kousku zřetelně šahá po vypínači lidské soudnosti a sází na to, že ta nemotorná stvoření rozvzdychají každou dušinku, přičemž tomuto cíli pomáhá i lobotomizující, pozitivními emocemi nabitou hudbou. Já však s láskou dokážu koukat na mimina jen tehdy, vzešla-li by z mých genů, a i to jen díky vědomí: "Jednou vyrostou." Raději bych se od tohoto režiséra shlédl filmy, na něž lákal obal DVD. Papuánec dávající se na křesťanství či revizor Nokie jedoucí na kontrolu do čínské továrny této firmy - opravdovější "střet" kultur než zde. Tady jsou kultury prostě pohozeny vedle sebe a střetávají se jen v divákově hlavě, která ale asi pro všechno to pištění pojede na nejnižší výkon. Slabé ***. (23.04.2011)

Nezpochybňuji, že dokument je napěchován zajímavými záběry na růst dětí v nejrůznějších krajinách (mě osobně velmi zaujal způsob vychovávání dětí v Africe, i když není ničím překvapivým, pokud o tomto kontinentě něco víte). Na druhou stranu mi zde chyběla nějaká další vypovídací schopnost. Proč byl snímek natočen? Je sice hezké sledovat, jak děti vyrůstají, ale v dokumentu chyběl jakýkoliv doprovodný komentář a nějaké "hlubší" rozuzlení. Z tohoto důvodu jej hodnotím jako podprůměrný. (07.01.2013)