Detičky

Můj příspěvek bude cíleně a uvědoměle xenofobní, zjednodušeně generalizující a také obžalobou třetího světa. Narodit se v Africe znamená dostat stejnou porci mateřské lásky jako jinde, ale bohužel také vyrůstat v prostředí pustém na podněty, válet se v prachu a hrát si s kameny. Bezvýchodnost a apatie před chatrčí, které budou lemovat i zbytek života...Žádný vývoj, žádná evoluce, žádná snaha o zlepšení životních podmínek...Mimina samozřejmě všude roztomilá... (15.01.2011)

Když člověk vidí, jak malý Mongol místo dudáka cumlá kus špeku z čerstvě zabitého poníka a pak zcela bez skrupulí pomočí koberce, které jsou v jurtě jeho rodičů něco jako u nás servis po babičce a všichni z toho mají radost, i když v tom pak sami spí, anebo malého ovambského válečníka z Namibie, který ve svých šesti měsících, kdy už dokáže všude lozit, válí se psy v louži, z které se pak, zcela žíznivý z této kratochvíle, mocně napije, tak ví, že vidí něco velmi unikátního. Takový divák pak zjistí, že tahle mimina se mají docela fajn. A když vydrží déle, uvidí pak záběry na normální evropské mimino, jak leží zabalené v dupačkách od Diora v ohrádce, ke které je připevněna celá škála hudebních hraček od FisherPrice, a řve jako svině při pohledu na jateční pistoli. A vidí, že to má z toho, jak jej jeho emancipovaná matka vláčí po doktorech a různých seancích, kde se setkává s podobně založenými matkami od Diora a dlouze spolu na hřadě diskutují. Pak se záběr vrací k Ovambům v Namibii. Matka cosi malému dítěti vykusuje či ústy lape poletující mouchy, aby snad to děcko neotravovaly, a přitom jsou, matka i dítě, velmi klidní a spokojení a těší se dobrému zdraví. Dokument tak přináší jednu velkou otázku, kterou nenápadně rozvíjí na kontrastních záběrech těch nejmenších lidí z celého světa. Ta otázka je ale poměrně nepříjemná. Mají se děti z primitivních kmenů v civilizaci nedotčených koutech Země lépe, než naše děti? (02.01.2013)

Je to něco opravdu okouzlujícího, vidět, jaké zvyky, způsoby výchovy, a vůbec životní styl miminek ve čtyřech naprosto odlišných světech, přitom v lecčem je to úplně to samé, ať už je to Afrika, nebo Asie. Jakmile jsem se začala dívat, vtáhlo mě to do děje tak, že už nepustilo. Chtěla jsem vidět víc a víc, zaujatě jsem sledovala některé až nepochopitelné zvyky, které mají v některých zemích. Rozkošná stvořeníčka, ale kdoví, co z nich jednou vyroste.. (30.12.2012)

Myslím že cílové publikum budou ženy, což asi napadne každého. Výborný psycholog Jeroným Klimeš říká, že chlap když přijde domu k zobrazované rodině , cítí to jako prudu, protože jediné co může dělat je začít žvatlat s dítětem. Také říká, že obličej dítěte je přitažlivě roztomilý do šesti let a společnost starších dětí vyhledávají už jen ti, které to baví jako vedoucí kroužků, učitelé apod. Řemeslně je dokument zvládnutý dobře i když trochu monotónní. (04.04.2021)

Mně se tento dokument velice líbil. Časosběrný dokument o 4 miminech z různých koutů světa - od narození do 1 roku. Zcela bez komentáře, podbarveno hudbou, seskládaná mozaika záběrů jejich životů. Méně je někdy více - není tu ten "vševědoucí komentátor", který by nám vše sdělil - dívat se a přemýšlet tedy musíme sami... My jsme měli zrovna asi tak malou první dceru... Občas jsme se zasmáli, ale taky jsme přemýšleli, co je vlastně pro miminko důležité. Doporučuju všem nastávajícím či novopečeným maminkám a tatínkům! Zajímavé komentáře: Segrestor, Slarque, Janek, Chrustyn, Martinibaby. (09.01.2013)