Wildlife

Dano zužitkoval všechny svoje artové zkušenosti a přišel s tímhle pomalu plynoucím dramatem o rodinném rozpadu tak jak ho vnímá primárně její nejmladší člen.Celé je to slušně zrežírované a zahrané,ovšem nenabízí ani jeden moment u kterého bych si řekl že stál za to abych tohle viděl.Emocionálně mě to pak úplně minulo...60% (19.01.2019)

Rozpad manželství a tím pádem i rodiny, očima 14-letého syna, který v ní - milujíc stejně matku i tátu - měl zakotvené jistoty. Film o variantě dospívaní rychlejší, než si mladý člověk přeje. Paul Dano sleduje komorně a pomalu poměrně konvenční zvrat osudu, ale natolik citlivě, jakoby by byl pro něj autobiografický. Výborná Carey Mulligan. [Cannes] (10.05.2018)

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice] (23.06.2019)

Velmi pozoruhodný komorní snímek o postupném a nevyhnutelném rozpadu jedné rodiny, který se může opřít o citlivou režii a herecké výkony. Wildlife Vás již od začátku zaujme svým poklidným tempem, kde nic nenasvědčuje tomu, že se rodinná idyla jedné rodiny v Montaně 60. let rozpadne na prach. Nečekají to ani hlavní postavy, s nimiž se hlavní trio herců v podání skvělé Carey Mulligan, Jakea Gyllenhaalla a Eda Oxenboulda popasovalo více než výborně. Co se zpracování týče, Paul Dano svůj debut na režisérské stoličce zabalil do poklidné, emotivní a velmi osobní režie, u níž jsem měl místy dojem, že obsahuje lehký nádech jeho vlastní autobiografie. Je tudíž velkým zklamáním, že Wildlife občas ztrácí dech a má některá rušivá hluchá místa, což výsledný dojem velmi markantně kazí. Ve finále tedy dostaneme ambiciózní filmový debut, který ovšem dalece přesahuje schopnosti jeho tvůrců. Škoda. „Well, ain't this a wild life, son?“ (30.01.2019)

Ambiciózní tvůrce Paul Dano přináší svůj režijní debut a je třeba říct, že jde o kvalitně natočené skromné drama. Příběh se točí kolem mladého chlapce, který si i přes velmi bouřlivý rozchod svých rodičů dokáže zachovat tvář. Paul Dano v něm zřejmě promítl část sebe sama. Některé scény jsou s ohledem na vztah postav dohnány až do absurdně nepříjemných mezí, což prohlubuje opravdu tíživé pocity. Vše povznášejí velmi dobré herecké výkony Jakea Gyllenhaala a Carey Mulligan. [KVIFF 2018] (30.06.2018)