Quo Vadis

----- "Dokud budou peníze na zaplacení armády, Řím bude věčný." ----- Pravověrný velkofilm. Jeho přednostmi jsou jak velkolepá výprava, tak poctivé provedení i vynalézavá dramatická zkratka ... ve srovnání s knižní předlohou - aby se děj vměstnal do jednoho filmu a přitom dal vyniknout klíčovým momentům. Scény se zvířátky jsou pochopitelně přizpůsobeny tehdejším filmařským možnostem. Takže za 4,5* ... třebaže nejsem zastáncem křesťanského nastavování druhé tváře, které z dlouhodobé perspektivy nemůže být východiskem, neb lidé jsou od přírody vlci, nikoli beránci. (31.07.2023)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Staroveký Rím. Cisár Nero. Obdobie, pár desiatok rokov po Kristovi, n. l. Zavraždil vlastnú matku, i manželku, či adoptívneho brata, alebo aj vychovávateľku. Absolútny TYRAN, ktorý sa pasoval za BOHA. Založil kolosálny požiar Ríma, a to zhodil na kresťanov, ktorým pripisoval VINU, potom v populárnych hrách - ich hádzal krvilačným LEVOM, ktorí si prišli na svoje... A ja pozorujem obdivuhodný historický veľkofilm, na začiatku 50. rokov, ktorý považujem, ako vôbec prvý - dôležito - podstatný, ktorý následne rozpútal vlnu záujmu o ďalšie podobné návštevy do ďalekej minulosti. Zdá sa mi, že ešte nie je tak docenený, ako by si v skutočnosti zaslúžil, lebo výkon Petra Ustinova ( zahral si aj v Spartacusovi, režiséra Kubricka, ale ten výkon sa nedá absolútne porovnávať s výkonom Nera, nesiaha mu ani po členky... ), je majestátny, geniálny, fantastický, famózny, že Oscar mu unikol neprávom ! Obsadenie je na vysokej úrovni, ale ako Boba Taylora, tak aj Deborah Kerr, spomínaný Ustinov, je zo všetkých obsadených, i neobsadených - právom najlepší - strhujúci ! De - facto, prvá polovica snímku, je čisto romantická, pretože sledujem vývoj vzťahu medzi veliteľom légie Marcusom Viniciusom a kresťanskou otrokyňou Lygiou. Všímam si, že Marcus je ohromne arogantný, cynický, príliš namyslený a sebavedomý, správa sa tak, že si môže dovoliť podniknúť hocičo, unesie práve túto krásku, a tak sa začínajú medzi sebou navzájom - handrkovať. Patrí sa spomenúť, že táto kočka má k dispozícii akéhosi novodobého Herkulesa, čiže Ursusa, chlapa, ako HORA, ktorý sa správa, ako jej domáci strážca, a ten zohrá ešte veľmi dôležitú úlohu. Marcus sa postupom času zmení o 360 ° , a to je excelentný vývoj postavy, na ktorú by ste to sprvoti sotva povedali... Toto všetko je zaujímavé. Ale vôbec najzaujímavejšie, je to, čo spomínam v úvode, t. j. - požiar Ríma, a velikánsky CHAOS, potom zhodenie viny na nevinných, a to je v druhej, kratšej filmovej polovici. Kamera Boba Surteesa a hudba velikána Rózsu, v tomto bravúrnom snímku, je mi dobre známa taktiež z budúceho majestátneho, 11. cien ovenčeného : Ben - Hura. Alebo kostýmy a výprava, sú kvalitatívne nadštandardné, ale opäť nič. Mne sa veľmi pozdával tento výnimočný, výpravný veľkofilm, ktorý to mal ťažké už len z toho dôvodu, že prišiel, ako nováčik, a predsa sa mu to podarilo... Gratulujem režisérovi LeRoyovi, lebo parádne previedol starovekú záležitosť ! Pochvalu udeľujem aj Sienkiewiczovej knihe, podľa ktorej sa opisovalo, čiže plusové body dávam i trom scenáristom, ktorí sa obstojne pohrali s týmto ťažkým lieskovým orieškom... (16.04.2017)

Kdyby poslední třetina / hodina nebyla jenom o likvidaci zajatých křesťanů v aréně, referoval bych o filmu spokojeněji. Jinak dokázal historický příběh probouzejícího se křesťanství a podlamování majestátu Říma vnitřní zkažeností a "bezbožností" své myšlenky a rozpory (Kristovo milosrdné učení x pragmatičnost starého vojevůdce-dobyvatele) podat poutavě i na dnešní dobu, přestože se nevyhnul toporným zkratkovitostem (především v zahoření a vyjadřování milostných citů). Přes neošizenou výpravu (a davy komparzistů) představoval hlavní hvězdu poblouzněný, dětinský, dekadentní tyran / pseudoumělec Nero ve skvělém podání Petera Ustinova. (09.01.2020)

Barevná feska v kulisách Říma, která se hodně drží knižní předlohy. Toto ikonické provedení je velmi zřetelné, ale k tématu se hodí a v tomto případě není na škodu. I když někdy je to až úsměvné (Poslední večeře podle Leonarda ...) Díky hvězdnému obsazení a dobré režii je to pořád velmi dobrá podívaná, ať už člověk zná knižní předlohu nebo je to jeho první setkání s tématem. Filmová zkratka, která se povedla. (02.04.2018)