Quo Vadis

Podle románu z konce 19. století vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního. Přijde mi velmi zajímavé, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě o tom, v němž se odehrává), přesto stojí za to tomu věnovat pozornost. Ta trojí dobovost mi přišla ze všech sandálových opusů, co jsem viděl, největší... I když by určitě šlo Quo Vadis přejít jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost, přijde mi zajímavější to na něm přijmout a pokusit se vidět i něco dalšího. 70 % (30.03.2013)

Quo Vadis je velkolepou záležitostí, která letos oslaví 62. narozeníny, což se zdá skoro neskutečné vzhledem k tomu, že film nepůsobí vůbec zastarale (jediným indikátorem jsou modré obrysy kolem postav při zpětných projekcích - to působí trochu rušivě). Příběh mě trochu zklamal (což je důvod, proč nejdu na pět), v mnoha bodech se podobal staršímu filmu Sign of the Cross. Taylorova postava mi nijak zvlášť srdci nepřirostla, jeho vztah s krásnou křesťanskou dívkou mi nepřišel moc věrohodný, nicméně Ustinovův Nero a z vedlejších postav Petronius to plně vynahrazují - tohle byl jejich film. (10.02.2013)

Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků. (24.02.2016)

,,BOHUŽIAĽ CÉZAR, AKO VLÁDCA TEJTO RÍŠE MUSÍŠ MAŤ KOMU VLÁDNUŤ, TAKŽE OBYVATEĽSTVO JE NEZBYTNÉ ZLO." __ Budem porovnávať s knihou, avšak nijako prísne kriticky, nakoľko toto je najlepšia adaptácia fenomenálneho Sienkiewiczovho románu. Kedysi dávno, ako malý, som ešte pred Quo Vadis videl Spartakusa, no už tam ma Ustinov upútal natoľko, že v úlohe Nera som si nevedel predstaviť nikoho iného. Neskôr, pri prvom pozretí tohto filmu bolo moje nadšenie o to väčšie, že sa mi táto predstava splnila. Tu mi neostáva nič iné, než potvrdiť slová iných užívateľov, že Ustinov ako Nero je jednoducho božský a svoj pomyselný herecký vrchol si odbil hneď v začiatkoch svojej kariéry (nie že by už ďalej hral zle, Batiatus v ,,Spartakusovi" sa mu takmer vyrovná), no vyzdvihnúť treba tiež Jiřího Pragera, ktorý ho umne predaboval. Najlepšie napísanou postavou knihy je Petronius, tu ho však predbieha už spomínaný Nero, avšak ako náhle sú títo dvaja spolu, o znamenité herecké výkony a ,,zábavu" je postarané až natoľko, že by celý film mohol byť iba o ich vzájomných dialógoch. Pozornosť si tu zaslúži skutočnosť, ako veľmi emotívne na niekoľko strán opísal Sienkiewicz Petroniov skon, zato Nerovi venoval posledných pár riadkov, tu je ich smrť však natoľko sugestívne podaná, že nechýba veľa aby divák za oboch uronil slzu, jednajúc sa pritom o charakterovo rozdielne figúry. Úžasné je sledovať zdrvujúcu Petroniovu smrť, po ktorej nasleduje jeden z najvtipnejších Nerových výstupov u neho hraných na vážnu notu. Z ostatných hercov spomeniem Finlaya Currieho ako Sv. Petra, presláveného hlavne v úlohách múdrych starcov, takže i tu bol prirodzenou jasnou voľbou. Samozrejme, po 60 rokoch dnes už film na nikoho nemôže pôsobiť moderne, má však svoje prirodzené nezopakovateľné kúzlo a nebývalá veľkorysosť ako interiérov tak aj exteriérov vzbudí obdiv i teraz a aj napriek absencii výraznejších akčných scén na ploche takmer troch hodín prekvapivo neumára nudou. Poslednej vete v texte distribútora treba postaviť piedestál. Dokonale vystihuje celý film. (514. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (17.11.2011)

Kdyby poslední třetina / hodina nebyla jenom o likvidaci zajatých křesťanů v aréně, referoval bych o filmu spokojeněji. Jinak dokázal historický příběh probouzejícího se křesťanství a podlamování majestátu Říma vnitřní zkažeností a "bezbožností" své myšlenky a rozpory (Kristovo milosrdné učení x pragmatičnost starého vojevůdce-dobyvatele) podat poutavě i na dnešní dobu, přestože se nevyhnul toporným zkratkovitostem (především v zahoření a vyjadřování milostných citů). Přes neošizenou výpravu (a davy komparzistů) představoval hlavní hvězdu poblouzněný, dětinský, dekadentní tyran / pseudoumělec Nero ve skvělém podání Petera Ustinova. (09.01.2020)