Pouť

Jak to jen říct... The Way je zkrátka a dobře takový ten "pěkný film", na který se podíváte, zahřeje vás, snad i osloví, ale už po pár dnech veškerý dojem vyprchá... protože prostě to není žádná pouť, ale jen film o ní, kterému navíc chybí atmosféra. A Martin Sheen - ač se snaží - to prostě nemůže utáhnout celé sám. // Téma pouti je zde prostě odfláknuto, nemůžu si pomoct. (16.05.2014)

Scénář je tak slabý a prostoduchý, že by blbější nenapsal ani ve filmu zmiňovaný Paulo Coelho. Ten byl ovšem nejspíš vzorem! A stejně jako on i autoři filmu si vypůjčili atraktivnost a hlubokou náboženskou tradici poutní cesty do Santiaga de Compostela a dokonale ji využili, či spíše zneužili... zesvětštili, zbavili víry, ba co hůř - víru zploštili a zbagatelizovali! - Tak to tedy byla pouť! Dobré jídlo, dobré pití, dobrá parta.... A asi taky móc dobré boty, vždyť v luxusním hotelu si jedna ze čtyř protagonistů filmu nechá nalakovat nehty na nohou, žádné puchýře!? Jedna z moudrostí, kterých ve filmu uslyšíte celé mraky: "POUTNÍCI MÍŘÍ K NOVÉMU MÍRU..." Nebo na jiném místě: "V MÉ ZEMI (Irsko) SE MÁ CÍRKEV Z ČEHO ZODPOVÍDAT, UŽ TAM (rozuměj do kostela) NECHODÍM." - - - Jsem znechucená, ale dobře mi tak: Co jsem čekala od filmu "nové Evropy"? - Už raději mlčím... (09.06.2014)

Film som si pozrel kvôli rodine Sheenovcov (bez čiernej ovce Charlieho winning tiger blooda) ale v prvom rade kvôli púti do Santiaga del Compostela, na ktorú sa chystáme budúce leto. Po zhliadnutí The Way sa na ňu teším ešte viac. Veľmi ľudský, dojemný a jednoduchý príbeh vychádza zo skutočnej púte, ktorú Martin Sheen absolvoval so svojim synom Taylorom a spoločne s Emiliom skúsenosti z nej po rokoch zúžitkoval práve v tomto filme. Miestami sa síce môže niekomu zdať príliš sentimentálny, no ak máte radi podobné príbehy, tak pri tomto "road movie" vám bude po celý čas pohrávať na tvári úsmev. Dej sa sústredí hlavne na postavy a zápletka je tu naznačená len veľmi zľahka, no ak ste videli od Esteveza jeho predošlý film Bobby, tak viete, že to nie je prekážka. Atmosféru skvele dokreslilo Batesovo gitarové score i Coldplay a Alanis Morissette. Kudos, Sheenovci. (14.04.2011)

Jste li vyhořelý pražák s traumatem, jděte do Prčic! Jste li vyhořelý americký oftalmolog s traumatem, jděte do Santiago de Compostela! Musíte sice nasmažit víc řízků, protože je to kapku dál, avšak zase místo Homolkových a funících důchodců, co si cpou každý sudý kilometr pod jazyk nitrák, potkáte cestou pár zamidrákovaných idiotů, se kterými se sqěle trousí životní moudra a polemizuje nad nesmrtelností chrousta. Velmi "osvěžující"! Mexický přestřik Martina Sheena už není žádná Mladá puška! Co se mu objevili hemeroidy, poruchy erekce a osteoporóza, začal být velmi hloubavý, vrhl se na uspávací cestopisy a vážně jej podezřívám, že plácá scénáře na šňupacích večírcích svého podařeného brášky Čárlího. Nepochybuji, že katolíci, šlapky a další trekingoví nadšenci se s ním na tento unylý, dvouhodinový trip s nadšením vydají a dotlačí ho do červených čísel. No a my ostatní jen prohodíme cosi o prdeli, otočíme se na druhý bok a ráno tomu trochu zkurvíme rating. Emilio, Emilio, tak s tímhle jsi do hajzlu. Pardon, chtěl jsem říct "do Santiago de Compostela". (12.08.2011)

Pro mne nejkrásnější road movie. Neuvěřitelně silný příběh o putování otce, který při postupném pohřbívání syna nalezne více, než by kdy čekal. Martina Sheena upřímně nemám v oblibě a nebyl jsem si ho schopen představit v roli zhrzeného muže. Od prvního kroku už jsem jen sledoval bez hlesu každý jeho pohyb. Pouť by ovšem nebyla tím, čím je, nebýt režisérského kompromisu na všech frontách. Mohl zvolit dlouhou cestu samotářského vlka, nebo veselé putování s přáteli. Mohl díky teskné hudbě natočit smutný a emocionální film, nebo se povznést přes vážnost děje a sázet humor kde se dalo. Mohl se zaměřit na střet kultur a lidí, nebo zabírat úžasné exteriérové scenérie. Estevez do snímku zakomponoval vše. A nevznikla žádná amatérská směska čehosi, ale velmi podmanivý snímek atakující veškeré spektrum emocí a pocitů. Člověk je během zasnění nad celým příběhem vytržen humornou vložkou, aby za chvíli uronil nějaké to zrnko sentimentu. Protikladné pasáže se střídají a dvě hodiny tak utečou rychle jako měsíční cesta s pravými přáteli. Volba dalších protagonistů dopadla taky na úrodnou půdu. Vždyť koho by nezajímala cesta uzavřeného starce, přátelského a bodrého dealera z Holandska, protivné, škodolibé Kanaďanky a trochu vyšinutého spisovatele? Subkulturní vložka by se mohla zdát nejsilnější okamžikem, pro mne jím však i po opakovaných projekcích paradoxně zůstává scéna v hotelu. Čím dál tím častěji tento snímek vidím, tím více mám chuť do těch Pyrenejí vyrazit. Prostě si zabalit a na pár měsíců zmizet. A když se pro vás film může stát skutečností; copak může být něco lepšího? Edit. Tak pouť vykonána. Když vás film inspiruje k vykonání největšího životního zážitku, přestává být pouhou obrazovou sekvencí. Je tam všechno. Všechno. Nejlepší soundtrack z filmu 100 % (10.11.2013)