Dievča, ktoré sa hralo s ohňom

Horší, než jednotka. To je bez debat. Celé je to už dost přehnané a dost překombinované. Hlavní dvojice záporáků jsou karikatury až bondovských rozměrů - spálenej důchodce a blonďatej namakanej kolos s genetickou vadou, že necítí bolest. A z Lisbeth se stala div ne superagentka. Zahraný to je ale skvěle. Hlavně Noomi Rapace má megacharisma. Stejně to má ale svoje syrové momenty, kvůli kterým to vyčnívá nad ostatní nudnou šedí dnešních thrillerů (pěstní souboj s árijskou horou svalů, nebo finální ostřelování z kůlny). Těším se na třetí díl a asi si přečtu i ty knížky, když maj bejt tak dobrý. (19.11.2010)

Oproti jedničce, která byla - aspoň dle mého vkusu - výrazným filmem, i když šla trochu jinou cestou než knižní předloha (ve které byly postavy poněkud komplikovanější, a zajímavý byl i jejich různý pohled na stejné věci), je ohnivzdorná dívka kvalitativním sešupem. Kdybyste neznali hlavní postavy a nezajímaly vás jejich další osudy, dívali byste se na tuctovou detektivku s politickošpionážními aspekty, a to navíc místy přehnanou (až neuvěřitelnou) způsobem diametrálně odlišným od obou zbývajících dílů trilogie. Způsobem, který možná fungoval na stránkách románu (nevím, nečetl jsem, a po tetované dívce to ani nemám v plánu), ale na plátně působí směšně hlavně v naturalistickém závěru, který, ač se nejdříve tváří jako monstrózní vyvrcholení, je ve skutečnosti jen přestupní stanicí před bezprostředně navazujícím třetím dílem, se kterým de facto tvoří jeden celek. Navíc jsem měl díky radikálnímu zjednodušení příběhu pocit, že ze mě scénárista dělá pitomce, jak to bylo celé prosté a běžící kupředu bez ohledu na nějaký realismus. Možná to má na svědomí už sám Larsson, a možná - jak už jsem jednou vzpomenul - to v knize funguje, ale pro filmovou podobu příběhu je to šlápnutí o pořádný kus vedle. Jediným pozitivem bez nejmenší poskvrnky tak jsou - opět, podle mého laického vnímání - precizní technické aspekty filmu a Yasmine Garbi alias Lisbethina přítelkyně Miriam Wu;) Prostředek trilogie o novináři bez bázně a hany a hackerce bez sociálních vazeb se tedy příliš nepovedl. Není to katastrofa a dívat se na to dá, a navíc se bez toho neobejdete, pokud chcete někdy vidět opět výrazně lepší finále, ale byť relativní, zklamání to prostě je. 60% (24.04.2011)

Bohužel ne tak atmosférické a napínavé jako první díl. Je sice dobře, že zajímavá Lisbeth dostala ještě více prostoru, ale ten komplikovaný příběh rozhodně nenahradí atmosféru pečlivě budované detektivky. Tento příběh možná dobře funguje v knize, kterou jsem nečetl, ale do filmu se ho moc dobře převést nepodařilo. Navíc postav je zde místy až moc a některé se mi dokonce i pletly. Postavy Mikaela a Lisbeth jsou ale pořád dost zajímavé na to, aby vás tenhle film zaujal. Herci jsou výborní a některé scény opět stojí za to. První díl je ale o třídu výš. (09.11.2010)

"My o vlku......, tedy spíše my o Lizbeth a Lizbeth za dveřmi." Lizbeth, jedna z nejnesympatičtějších hrdinek, kterou jsem kdy viděl, je slečna hrubého zrna, je zkrátka vždy v pravý čas na pravém místě, tedy na místě, kde někoho zkope, nebo zparalyzuje. A nehne přitom brvou v obličeji. Prostě taková něžná asociálka, která si v chaotickém pobíhání mezi různými lokacemi nestíhá uvědomit, jestli chlap, nebo ženská. A že to je hrdinka šitá na míru dnešní době, netřeba připomínat. Pokračování je místy tak blbé, až dostává rozum erekci. Jednak bych rád viděl, jak někdo vydrží x hodin zasypanej hlínou, jednak chování nejedné postavy hraničí s těžkou demencí. Pohřbívání za živa mělo v Kill Billovi mnohem větší grády, tady to mělo být vtipné intermezzo?? S těžkým sebezapřením 3*. V příštím filmu chci vidět Lizbeth, jak rozplétá konspirační teorie o ovládání světa svobodnými zednáři za přispění dávných mayských kosmonautů, které povolal ruský ropný magnát pracující pro orangutana z Bornea. Asi takový guláš mi zbyl v mysli poté, co se objevily titulky a Lizbeth konečně zmizela z neorámovaného obrazu.... (24.10.2010)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)