Ene bene

Kdo někdy seděl ve volební komisi, byť na malém městě, nemůže konstatovat nic jiného než, že je Ene bene pořádná pičovina. Připadá mi, že Alice Nellis nemá ani základní vědomosti o tom, jak volby probíhají a jaká jsou pravidla a případné sankce. O satiru ani parodii se pravděpodobně nepokoušela, takže se vlastně docela dost ztrapnila. Nicméně, jak jsem psal už k Mamas a papas, díky tomu, že natočila Tajnosti, nemusí už nic dokazovat. (21.04.2010)

Zrcadlo české malosti je svým způsobem také ojedinělým odrazem české polistopadové společnosti, propadávající se do neutěšených společenských dilemat doby. Výtečné herecké kreace Janžurové, Holubové, Javorského i mladé Remundové jsou předběhnuty zde excelujícím Leošem Suchařípou a jeho portrétem zásadového muže mdlého těla a bystrého rozumu. Veškeré polemiky, padající na vrub autentičnosti volební komise, jsou v tomto případě pomíjivé a pro Alici Nellis představuje Ene bene zásadní mezník v její filmové kariéře. (08.08.2014)

Po průměrných Tajnostech a podprůměrném Výletu jsem dal Alici Nellis poslední šanci, takže jsem si pustil tuto "bravurní" (dle mnohých) prvotinou Ene bene. A po tomhle filmu jsem si definitivně potvrdil, že její filmy nejsou pro mě. U tohoto filmu pomíjím fakt, že Nellis v životě neseděla ve volební komisi (kdyby ano, tak by věděla, že tam sedí docela normální lidi, kteří by určitě zadrželi dceru Janžurové, kdyby chtěla trhat nesprávné kartičky). A ne, tohle neberu jako spoiler, protože to musí být každému jasné, co se stane. A tohle je velký problém tohoto filmu "ze života"… Postavy (či ty geniální dialogy?) šustí nehorázně papírem. No a (zřejmě díky scénáři) mi poprvé byla hodně nepříjemná Iva Janžurová. A to já tuto paní herečku opravdu mám rád, takže doufám, že tohle se mi stalo naposled. Zkrátka a dobře - film je to nudný, zasmál jsem se asi dvakrát. Zato nudit jsem se stihl skoro pořád. Jak říkám, potvrdil jsem si, že Nellis je nejpřeceňovanější českou režisérkou současnosti. 40 %. (28.05.2011)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Od Alice Nellis se mi filmy líbí, mám je rád. Nikdo neumí tak neobyčejně obyčejným způsobem zvýraznit a podtrhnout obyčejnost. Nejvíc Revival a Tajnosti. Ene bene stojí na příběhu jednoho nešťastného manželského páru, jejich nešťastné dcery a právě probíhajících voleb. I přes skvělé herecké výkony předních herců - Ivy Janžurové, Leoše Suchařípy či Evy Holubové, u mě film tak nějak končí za očekáváním. Dcera je nešťastně zamilovaná do ženáče, ale nedokáže ho opustit, když ví, že totéž nedokáže on se svou ženou. K tomu zase rodiče prožívají své vlastní drama, kdy muž po mrtvici znepříjemňuje manželce život, a ta si všechno nechává líbit. Nejrozporuplnější je ale návod, jak snadno zfalšovat výsledek demokracie, ať žije! Jak říká hlavní postava, čtyřicet let chtěl každý volit, ale nemohl svobodně, teď volit svobodně lze, ale nikdo nechce. Paradox Čechů, kteří jsou věčně nespokojení, nikdy jim nic není dobré a vždycky chtějí přesný opak toho, co mají. Což platí částečně i o manželském páru a jejich dceři. Paradoxně se žena dokáže manželovi vzepřít až ve chvíli, když už to jejího manžela stojí život. Tragikomedie sice dobře zahraná, ale tady je té malosti dost i na příběh samotný. Nota bene, když Ene bene má přes sto minut. (25.05.2021)