Ene bene

Alice Nellis samotná ve mě nevzbuzuje žádný zájem, spíš bych řekl pravý opak, a totéž platí i pro její filmografii. Přesto jsem se odhodlal a její filmový debut jsem si pustil. Výsledek je takový, jaký jsem očekával, i když místy jsem byl mile překvapen. Film celkově je o ničem - tři volební dny v Přibyslavi, během kterých střídavě sledujeme dění ve volební komisi (v čele Holubová) a dění v dysfunkční rodině Zachových (Janžurová + Suchařípa + Janžurová Jr.). Zatímco tedy děj je neustálá nuda a šeď, musím říct, že dialogy jsou sepsány dobře a místy skutečně pobavily. Lví podíl na tom mají samozřejmě samotní herci; politická agitátorka Janžurová, nemocný manžel Suchařípa, zapálená Holubová - je radost je všechny tři sledovat, protože jsou skutečně zábavní a dialogy neváznou (uznávám, že Leoš je vtipnej už sám o sobě, i kdyby byl jen film o tom, jak leží v posteli a čte si noviny a občas by řekl nějakou píčovinu, stejně bych se smál). Dokonce i Javorský se ukázal v novém, dosud neviděném světle -- nebyl totiž totální mentál. Opačně se stavím k Theodoře, která mě příliš nezaujala a její finální výstup mě otravoval. Celkově film působil bohužel utahaně a tak dávám 2 hvězdy jen za ty skutečně dobré herecké výkony výše zmiňovaných, kteří hráli maximum toho, co mohli. (18.05.2016)

Ene bene aneb Život jsou jedny velké volby! Celovečerní prvotina Alice Nellis vyniká svou obyčejností a upřímností. Všichni herci hráli skvěle a přesvědčivě - hlavně Iva Janžurová, Leoš Suchořípa a Eva Holubová. Volby zde slouží jen jako pozadí pro zobrazení lidských charakterů, lidských radostí a strastí. Na první pohled skromný, ale velmi dobře natočený a lidský snímek, jehož velká část se mj. natáčela ve městě, kde bydlím "od kolébky". (04.07.2013)

geniální Suchařípa, linie s ním je o několik tříd výš než ten zbytek.. "Ty si myslíš, že když někomu utřeš poslintanou bradu, žes ho zachránila? Já tady budu klidně sedět po krk v marmeládě, jen když si budu moct s někým pohovořit, normálně jako ČLOVĚK" .. jeho manželka - Janžurová - se o něj stará, celý její život se točí jen kolem něj - ona hledá únik z této situace - alespoň na chvíli, nějak se ještě realizovat na stará kolena - tuto možnost vidí v agitaci za kandidáta Čepušku. Chce po svém manželovi jedinou věc - aby ho volil. Jenže - pan Suchařípa se dostává před dilema - vyhovět manželce, která se o něj stará a zbavit se tak možná posledního svobodného práva, které mu zbylo? Které zachovává jeho lidskou důstojnost? Nikdy neřešil volby, o politiku se nezajímá - najednou mu je však zatěžko vhodit hlas, aby udělal radost manželce. Proč? Je starý, nemohoucí, sám se skoro ani nedokáže najíst a udržet moč - kdyby rezignoval i na své poslední právo, rezignoval by už úplně na život a na své lidství. Dává jeho manželce to, že se o něj stará a utírá mu poslintanou bradu (a kdovíco ještě), právo rozhodovat za něj? (16.12.2014)

Snaha napodobit "poetiku trapnosti" typickou pro část filmů české nové vlny (Forman, Passer, Papoušek) z tohoto snímku čouhá až příliš. Tam se sice taky jakoby nic velkého nedělo, ale nebyla to nuda - narozdíl od Ene bene, kde pokulhává hlavně celá první polovina filmu. Druhá to naštěstí aspoň částečně napravuje, takže výsledkem je lepší průměr. (13.10.2013)

Co volební místnost, to jiné osazenstvo komise. I já přemluvena matkou jsem si to tam jednou odtrpěla a zkracovala si nudu knihou od tehdejšího kluka, byť ne ženatého. Ze života to tedy bylo, a co na tom, že jsem měla smůlu na akurátní soudružky a seděly jsme celou tu dobu na suchu. Věřím a doufám, že jinde si to užili ve stylu Alice Nellis. A pokud ne, trocha nadsázky diváka nikdy nezabila. Dialogy mi byly důvěrně známé a zvlášť v podání mého oblíbence Leoše Suchařípy čišely vtipem. Navíc jsem ocenila i odkaz na překlady Čechovových děl, jimž se pan Suchařípa sám v reálu věnoval. (05.12.2012)