Kam nikdo nesmí

Scénárista Václav Šašek není žádné ucho, a tak i když bych souhlasil s bezbarvostí a unylostí z "oficiálního textu distributora," psychologická linie i díky kvalitním hercům docela hodně funguje. Řeší se nadčasová osobní i rodinná dilemata, jen detektivní zápletka je ošizená, vrah se víceméně najednou zjeví (pátrání po něm divák totiž moc nesleduje) a je vymalováno. 50%. (01.10.2020)

V soutěži o nejnevýraznější snímek navzdory velkým jménům herců i režiséra si film vede velmi úspěšně. 1) Všichni se tváří, jakoby banality vycházející z jejich úst byly zásadní životní moudrosti. Vypadá to, že si to myslí i scenárista a režisér. 2) Za malou pozornost stojí snad jen pěkný 27letý Juraj Ďurdiak (spisovatelův syn Michal), 26letý Ivan Luťanský (mladší vyšetřovatel) a švihácký zatím ještě štíhlý 32letý Jan Kanyza. (19.08.2019)

Velice zajímavá až mystická kamera, za srdce beroucí song Marušky Rottrové, a velmi životná postava v podání Josefa Somra, který tu žel má jen malou roli. Jinak film je skutečně o vyšetřování toho, kdo neposkytl dívce potřebnou pomoc po autonehodě, což se vzápětí překlopí do flashbacků, jak ty vztahy vlastně byly, a v současné linii otec hledá syna a snaží se pochopit i něco o sobě. Jenže ve chvíli, kdy jsou karty rozdány, nepřichází žádný zlom, žádná větší chvíle napětí, a samotný vnitřní - tedy ten psychologický - příběh, jednotvárně klopýtá ke konci. Jednotvárně i v obrazovém pojetí, kde již žádná další překvapení rovněž nečekají. Takový solidní průměr, který by vystačil na středometrážní povídku, ale jako celovečerák ztratí brzy dech. (12.07.2011)

Mě tento film sedí, posmutnělou náladu dokresluje nádherná hudba Marata. Otázky na které se jen těžko hledají jednoznačné odpovědi...A milostný trojúhelník který opravdu není banální... Písnička: To mám tak ráda (Je suis maladehttp://www.youtube.com/watch?v=sxCnKU0Gx7E) -Marat / Fikejzová (14.03.2012)

Zastřené flashbacky nejdou moc naproti nějaké ucelenosti, spousta herců je předabovaných a pachatel s ponožkami od „dekadentní“ antuky se odhalí jen tak mimoděk. Možná i proto, že Haničinec, který v tu dobu už pátým rokem daboval Columba, nepochytil jeho vyšetřovatelské schopnosti a tak se mu alespoň snažil přiblížit kabátem.. Spíše než kriminálku čekejte melancholicky laděné drama o muži, kterého okolnosti donutily pustit okolí do míst, kam nikdo nesměl a vy si při tom narušování komfortní zóny stárnoucího překladatele uvědomíte, že Eduard Cupák byl v tu dobu takový český Tommy Lee Jones. P.S.: Naposledy jsem viděl při úvodních titulcích takhle kouzelnou kombinaci hudby a černobílých fotografií u Malickova Days of Heaven.. (11.02.2022)