Kráľova reč

My kingdom for a fluent speech aneb rodiče (či urozený původ) si nevybereš, ale logopeda si vybrat můžeš.. Pokud se vám podaří oprostit od některých velkoryse opomenutých historických faktů v podobě předválečného odstraňování klacků zpod nohou fašistického Německa (zde scvrklé jen na jakési květiny od Ribbentropa), stanete se svědky postupně se rozjasňujícího komorního dramatu, v němž první hlava Commonwealthu musí najít sílu k tomu býti oporou svému lidu v těžkých časech, ačkoliv jej, jak už tady dobře napsal gudaulin, díky vlastnímu životu v takřka hermeticky uzavřené bublině královského majestátu zas tak dobře nezná. Nicméně chápu, že v Británii, i vzhledem k historickým souvislostem, vidí tyto věci trochu jinak a typický znak české povahy - jakási zakořeněná neúcta k vládním, či jiným autoritám - hned svádí k přístupům typu: „Pošlete na Hradčany učitele se schopností odstraňovat sebestřednost a upozorněte ho, ať si dá pozor na propisku...“ Ač C.Firth pronesl se zlatou soškou v ruce děkovnou řeč bez zaškobrtnutí nejspíš zaslouženě, byl pro mě hlavní hvězdou filmu Geoffrey Rush. Vtipný syn australského sládka a amatérský terapeut řeči, co respekt k osobám vůdčího společenského postavení nechává stranou a jak už to v historii bývá, z pozice muže v pozadí pomáhá otáčet koly dějin. Jeho výraz po projevu s podkresem Beethovena - jako by tam stál v roli jednoho slavného britského komika, kterého už v minulosti ztvárnil a říkal si: „Byl jsem při tom.“ Mimochodem, kdyby Bertie nebyl král, mohl se klidně úspěšně živit jako podomní prodejce biblí. Představte si, že by zazvonil u vašich dveří a spustil: „Ku-ku-ku-kupte si, bi-bi-bibli, ne-ne-ne… Kurva! Kurva! Nebo vám ji přečtu..!“ (28.07.2011)

Tak film stojí vyloženě na perfektním Firthovi, kterému zdatně sekundují Rush a Carter. Kromě nich však stojí za zmínku už jen hudba a neortodoxní praktiky Loguea. Příběh samotný mě moc nestrhl, opěvovaná a náležitě oceněná režie mě taky nijak zvlášť nedostala. Možná jsem jenom nebyl při sledování naladěný na tu správnou vlnu, ale takhle je pro mě Králova řeč "pouze" solidní 4*-ovka. (05.03.2011)

Čiší z toho typický britský chlad, odtažitost a konzervatismus. Film je však nad očekávání vtipný a rozverný. Bohužel to nejzajímavější (logopedovy netradiční metody) vyzradí trailer. Herci jsou všichni skvělí a na Oscarech o nich jistě uslyšíme. Ale občas jsem měla chuť zařvat, ať už se ten Firth konečně vymáčkne:). A G. Pearce nevypadá strarší než Firth ani pod tunou mejkapu, tohla volba se příliš nezdařila./// *spoiler* O pompézní scénu korunovace nás Hooper lišácky připraví. *konec spoileru* (Pokud od filmu očekáváte komorní drama, výtku ignorujte). Jinak se na KS nedostatek financí nijak neprojevuje Kostýmy, kulisy, dekorace... Vše působí nadmíru autenticky, aniž by se kamera onanisticky vyžívala v detailních záběrech různých serepetiček. Jedna technická: Kameraman používá oblíbené Kubrickovy 18mm čočky - a to v je v kombinaci s detaily a polocelky znát. Nehledě na rybí oko (jízda výtahem), které přímo vyvolává voyeurský pocit šmírování jako skrz domovní kukátko. Postavy výrazně vystupují z pozadí, aniž by však ono samo bylo rozmazané, úhel pohledu je širší, což umožňuje vidět mnohem víc z dané scény. Kamera tak vytváří určitý pocit intimity, jsme blíže dění, jednání postav - mnohem více než by se u královské rodiny slušelo./// Konec je dojemný, Britové z něj musí být emočně rozhození, jejich duch národa povzbuzen. Je to však jeden z mála silných momentů filmu. Tempo je až moc pozvolné a zadrhává se stejně jako král. KS je však příjemně civilní, nikoliv majestátní – ve chvíli, kdy král hovoří o svých příkořích v dětství, je to jen obyčejný člověk, u nějž potlačení osobnosti vedlo k tak nepříjemnému defektu, jejž musel překonat akutněji, než my ostatní, kteří jsme se neochotně courali k logopedovi a opakovali otravné „trnky brnky“. 75%. P.S. Tři herci z H. Pottera se jen tak v tomtéž filmu nesejdou. Kuriózní, že?:) (25.01.2011)

Už v předchozím sportovně odlehčeném dramatu Damned United naznačil tak ryze anglicky působící režisér Tom Hooper svou zálibu v silných osudech z davu se vydělujících solitérů, kdopak také může být větším solitérem než koktající král, že? Co ale v Prokletém klubu pan režisér naznačil, to v Králově řeči dotáhl k dokonalosti - film ryze anglický, vyvěrající z hlubokého anglosaského kulturního povědomí, odehrávající se v kontextu ryze britských fenoménů, ať už je to ono tisíckrát vyzdvihované britské impérium, či třeba letitá tradice britského královského rodu, formální předpisy (protokol), BBC, ale i třeba fotbal atd. Tady ovšem přichází ta překvapivá hloubka celého snímku, stejně jako je hluboká historie Commonwealthu, tedy Společenství národů, a vlastně i celé anglické jazykové oblasti, zahrnující většinu vyspělého světa. Nelze se tedy divit poctám a Oskarům, tady se popisuje něco, co je součástí zásadnějšího dějepisu, než je ten náš, a popisuje se skutečně bravurně. Tom Hooper zvolil velmi konzervativní režijní přístup, vsadil na britskou blazeovanost, velmi statickou kameru a klasicky konverzační podstatu dramatu amatérského logopeda a jeho VIP pacienta. A právě svéráz tohoto tvůrčího postupu je kouzlem, který oslní svou manýrou tak typickou pro britský snímek, respektive pro originál z BBC. Strhující herecký koncert zadrhávajícího se Colina Firtha a blazeovaného Geoffreyho Rushe je skutečně ojedinělý, to snad musí vidět i slepý, pokud tedy alespoň trochu slyší.:-) Znamenitý film. (09.02.2011)