Kráľova reč

„Ale moji poradcovia hovoria, že mi to pomáha.“ – „Sú to idioti.“ – „Majú rytierske tituly!“ – „Potom na to majú aj titul.“ Určite to nie je film, ktorý by som pozeral trikrát do roka, ale rozhodne dobrý film, ktorý dokáže pobaviť, ale i dojať, na čom má podľa mňa najväčší podiel zasa raz skvelý Geoffrey Rush (ktorý to s kontroverznými bratmi Weinsteinovcami tiež produkoval) ako austrálsky logopéd bez papierov, zato s obdivuhodnými životnými skúsenosťami. V jeho podaní je práca so zajakavými ľuďmi viac psychológia, než bizarný (kvázi)medicínsky experiment typu „kamene do úst“. Mám fakt rád Geoffreyho Rusha, ale prekvapivo tomu dosť dosť dali aj Colin Firth ako "Bertie" a Timothy Spall ako Churchill. Vizuálna stránka je až zvláštnym spôsobom minimalistická (výprava, kostýmy, dekorácie), o to viac však vynikne príbeh, postavy, dialógy a vzťahy. (02.02.2011)

"Is the public ready for two minutes of radio silence?" Tak strhující jak jen film o návštěvě logopeda být může. Ani sama nevím, kde v jeho popisování začít, protože si neuvědomuji nic, co bych pro tentokrát mohla hodnotit negativně. Od prvního momentu při projevu na dostizích jsem zkrátka sympatizovala s Védodou z Yorku v podání Colina Firtha natolik, že mám teď chuť vytáhnout z police nějakou knihu o historii Velké Británie a pojmenovat jednou svého syna Albert jakkoliv mám doposud toho jméno spojeno hlavně s jedním obchodním řetězcem. Velkou zásluhu na tom všem nese výborná kamera a režie, ze které přímo cítíte tu konzervativní atmosféru Británie třicátých let, úžasně vtipný scénář nabízející snad v každém dialogu Jeho Veličenstva Bertieho (občas málem v každé jeho replice) nějakou tu vtipnou narážku a samozřejmě sám představitel hlavní role, který si dle mého po Single Manovi kráčí pro další Oscarovou nominaci. Ostatně obsazení je luxusní ve všech aspektech, od mnou již opěvovaného krále Alberta přes muže v pozadí (a recenzemi často opomíjeného) Geoffreyho Rushe až po téměř cameo roli arcibiskupského záškodníčka Dereka Jacobiho. (Snad jen ten Timothy Spall jako Winston Churchill lehce přehrává.) King's Speech klepe významně na dveře, za kterými Akademici vybírají letošní Oscary, a při troše štěstí by to snad minimálně Firthovi mohlo letos vyjít. Pro mě zkrátka nejlepší film roku 2010, na který půjdu v průběhu ledna do glasgowského kina ještě minimálně jednou. "Fuckety shit. Shit, fuck and willy. Willy, shit and fuck, and… tits." Dodatek 20. ledna 2010: Po dvou týdnech viděno v kině znovu, tentokrát ještě s hodinovou závěrečnou sekcí Q&A, kde Colin, Helena a Tom odpovídali na otázky publika. A i napodruhé ve mně King's Speech zanechalo pocit, že si letos Oscara za nejlepší film roku nikdo nezaslouží víc. Vizualita, kterou jsem napoprvé lehce přehlížela, je úžasná; pohledy ze stropu gotického kostela vnášejí do filmu přesně ten pocit malosti člověka proti velikosti jeho údělu; pocit, který po většinu filmu princ (král) Albert zažívá. Neméně zajímavé jsou i terapeutické části, kdy kamera, vražená Firthovi téměř do obličeje, za princem nacházi jen holou zeď, kdežto při pozorování Rushe objevuje přívětivější, více domovskou atmosféru s krbem, čajem či křesly. A herci jsou zkrátka výborní; minimálně u Firtha a Rushe budete cítit, že to nehrají, že je to jejich normální, přirozená, každodenní póza. Takhle to vypadá, když se hranice mezi filmem a realitou stírají. Přesně jak řekla v závěrečné diskuzi Helena: "Oh, we must be on; Colin stopped talking." (10.01.2011)

Herci, kteří si dávají záležet na každém gestu a intonaci každé věty. Režisér, který nepostřehnutelně přechází od konverzační komedie k serióznímu historickému dramatu. Kameraman, který klasicky pojatému příběhu dodává moderní šmrnc a v neposlední řadě scenárista, který k dějinám své rodné země přistupuje s respektem poučeného člověka, nikoli s nábožnou úctou. Králova řeč je díky souhře všech zmíněných (i nezmíněných, třeba Alexandra Desplata) podobně příjemnou jistotou jako libovolně vybraný bonmot Winstona Churchilla. Bez velkých překvapení, bez hluchých míst. Vkusně, chytře, nepodbízivě a se zřetelným přesahem do dnešní doby, kdy hraje mediální prezentace mnohem větší roli. (Výzvu představuje Králova řeč pro ty, kdo rádi Freuda a Lacana – Albert se z přízemí Lionelovy ordinace, ze zakomplexovaného podvědomí, skrze výpovědi o svém traumatizujícím dětství (model letadla) a za vydatné pomoci manželky postupně propracovává na stále vyšší úrovně, hledaje svůj hlas, v přeneseném významu svou mužnost.) 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, genetique, Morien, Arbiter, Aidan (12.03.2011)

T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless! (26.01.2011)

Král není mrtev, ať žije král! Aspoň pro nás zatvrzelé staromilce, kteří se vždy a všude na vlastní šálek Earl Grey rádi přesvědčí, že stiff upper lip dokáže pořád ještě porazit trembling lower lip nebo s ním aspoň důstojně remízovat v postavě hlavního hrdiny, že je pořád možné natáčet filmy ze staré školy s moderní jiskrou a poukázat na význam konzervativních hodnot v aktuálním světle a na to, že ne všichni se rodíme velcí, ale vyrůst můžeme - koneckonců každá perla byla svého času jen jedním zrnkem písku mezi trilióny podobných zrnek a před tuctem oscarových nominací tu bylo jen netuctové konverzační drama, které málokdo zaznamenal. Má nejhlubší poklona podle dvorského ceremoniálu, ladies and gentlemen. (25.02.2011)