Kráľova reč

[imdb: 8.5/10] | me: Výborné spracovanie pohľadu do súkromia britskej monarchie v časoch začínajúceho nemeckého vojenského ťaženia. Film vynikajúcim spôsobom zdôrazňuje istoty, dôležitosť kráľa a jeho postavenia pre existenciu Britského impéria. Je to skvelá filmarina v dokonalej symbióze s vynikajúcimi hereckými výkonmi. Aj zdanlivo nudná téma pôsobí ako pútavý príbeh, ktorý má v každej minúte čo ponúknuť. (25.01.2011)

Tom Hooper po Damned United opět v typicky anglickém stylu a zase skvěle. Ukecaný (v tom nejlepším smyslu tohoto slova) a pohlcující příběh potenciálního anglického krále Jiřího VI. Působivý herecký koncert všech zúčastněných (pokud chcete chválit Firtha, chvalte stejně i Rushe;-)) a technická brilantnost filmu ho posouvají na místo horkého kandidáta na pár sošek. Přesto tento film není jen o zmíněných hercích, ale především o síle a důsledcích života na vrcholu monarchie, což dotváří mnoho kontrastních a správně snobských scén (Jiří a oprýskaná zeď v ordinaci, manželé a jízda výtahem jedno patro..) I silné scény tu jsou, kromě očekávaného závěru především hádka v parku, který působí jako to pravé magické místo pro pobyt jednoho z následovníků krále. Více takových filmů. (06.02.2011)

Angličané trpí zvláštním druhem masochismu. Rádi si připlatí, aby si mohli v luxusu pěstovat bandu zdegenerovaných panáku, jejichž předci je pěkných pár století sdírali z kůže, navíc jsou na to ještě hrdí a s potěšením se před nimi plazí! Neváhají o nich také točit glorifikační logopedické báchorky, jako například tu, "Jak se král Jiřík odnaučil kokotat". *** Bylo nebylo! Slovo dalo slovo, bratr nasmrkal sestru nebo bratranec sestřenici, a tak se narodil král Jiřík! Arogantní, povýšenecký kokot to byl řádný, ale měl jednu vadu. Nedokázal ze sebe vypotit jednoduchou větu rychleji, než by běžný poddaný Commonwealthu řekl stokrát krvesmilstvo. I smutek padl na celé království a všichni poddaní krokodýli slzy ronili, jak ten jejich král děsně trpí! Nebuďte však trudomyslné, děti! Naštěstí se objevil kouzelný pan Spěch, který nejenže Jiříkovi ten strašlivý moribundus vyléčil, ale ještě z něj udělal lepšího člověka! I neváhal Jiřík, do rádia pospíchal a co se nestalo! Pronesl spíč, aniž by se jedinkrát zadrhl!!! Veselí zavládlo celým královstvím a všichni prostí lidé byli na svého Jiříka natolik pyšní, že se ani fuj, fuj Hitlera nezalekli, a dokonce se málem v jednačtyřicátem vylodili na Rujáně a dobyli Berlín.*** Tento film má však i několik nesporných pozitiv. Ko - Ko - Kolin Ústí se patrně zaslouženě prokokoktá až ke Zlatému Bludišťákovi, stejně tak pan Spěch a Hele-Banán Kártrovou můžete vidět v nejsympatičtější roli její kariéry! Navíc doufám, že tato pohádka půjde příkladem a jako součást příští monarchistické předvolební kampaně TOP 09 uvidíme další Troškův skvost s názvem "Kterak se Herr Schwanzenberg odnaučil huhňat". God save the Queer. (24.01.2011)

Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. (20.02.2011)

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)