Nevítaní

Myslím si, že z těchto záběrů, které se střádali roky se dal udělat hezčí dokument. Nicméně: i tento je dost dobrý. Opět se nemohu odprostit od dojmu, že většina lidí co točí dokumenty o lidech s handikepem se snaží donutit lidi k soucitu. Proč? O velkých lidských příbězích se točí dobrá dramata. Dokumenty se opravdu točí o válkách, zvířatech nebo postiženích. Proč dokumentovat lidské osudy s cílem vyvolat soucit? Bolest, kdo dnes nezažívá bolest - tito lidé ji zažili více než kdo kdy pozná a chtějí žít a tvrdě se o to perou. Nezaslouží si být litováni, snad by měli jít vzorem. Myslím si, že by si zasloužili lepší žánr než jen dokumenty... (11.10.2010)

Takýchto osudov je bohužiaľ príliš veľa. A je len dobre, keď sa o nich hovorí a majú šancu sa dostať do médií. Za totáča boli ukrývaní v rôznych kláštoroch, bokom od bežného obyvateľstva aby nerušili socialistickú idylu. Aj z tohto pohľadu sa treba pozerať na počínanie ich rodičov. My ostatní im akurát môžme držať palce.. (01.10.2010)

Příběh Markéty, Honzy, Petry Jirky a druhé Markéty je velmi smutný a vypráví o tom, jaký je život, když se lišíte. Zavřou Vás do ústavu, kde trávíte téměř celý život. Dnes je ale situace mnohem lepší než za komoušů, kteří se k těmto skvělím a velmi talentovaným lidem chovali strašně. Jeden svět Tábor 2010, 19.3. 20:00 ZŠ Bernarda Bolzana. (20.03.2010)

Časosběrný dokument o pěti postižených dětech z libereckého Jedličkova ústavu a o tom, že i přes jejich handicap dokážou mnohem víc než kdokoliv z nás zdravých .. předně vypořádat se s okolím a uvědomit si, že na jejich "nenormálnosti" nic nenormálního není, prostě jim sem tam chybí ruka či noha, ale jinak jsou z masa a kostí jako my. S léty zvládají být skvělými rodiči, sexují, nádherně malují, štvou je stejné věci jako nás .. a to přesto, že vyrůstaly v odloučení od zdravých vrstevníků i rodičů. Na jednu stranu jim není co závidět, ovšem já, figurka červy prolezlá, ale Geppettem se všemi údy řádně vyřezaná (fajn, už jsem doopravdickej kluk), nemám tolik ctižádosti a odhodlání jako zvládl kdokoliv z nich. Mít klobouk tak smekám .. a fandím. (26.04.2014)

Kdo je vítaný a kdo je nevítaným hostem na Zemi? Tenhle dokument je zajisté užitečný a zařazuji si ho do svého filmového archívu "Film a Sociologie". Asi každý ví, že sociologii byl jeden čas přikládán velký význam, a to v době, kdy se - nejen v komunismu - ale především v U.S.A. dělaly rozsáhlé výzkumy o lidské společnosti, a lidském já. Nevím o tom, že by se ještě někdy opakovaly, snad ze soukromých peněz, pokud by to nějakého soukromníka extra zajímalo, ale jen sotva by to změnilo zásadnější náhledy na člověka a lidský život. Výsledky nebyly a nejsou příliš optimistické, za to jde o reálný odraz nauky o člověku a společnosti.***Ideologie socialismu pracovala s mnohem prostějším modelem, než který poskytuje svět kapitalismu. Co je ale jisté, tak že každý společenský model má své plusy a mínusy, takže by bylo příliš zjednodušující házet na minulý režim jen špínu. Obzvláště když to často dělají ty osoby, které na sobě stále nesou především socialistické myšlení a to bez ohledu na věk! Že se změní doba, to neznamená, že se v tom okamžiku změní i lidé, kteří ostatně o to v minulé době ani nestáli. V té době jsem vyrůstal, takže vím, jaká byla a především jací byli ti lidé, co tehdy studovali, jak přemýšlei a jejichž světy se odráží na jejich dětech, které se narodili často právě začátkem devadesátých let, tedy relativně už v "nové době".*** Nepochybně je zajímavé, že režisér dokumentu si našel po dobu dvaceti let chvilku času a natáčel s těmihle lidmi o jejich osudech, a předkládá je i nám, lidem (a tedy i divákům), které to zajímá. (30. 9. 2.010; 13.03). (30.09.2010)