Decká sú v pohode

Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% (29.08.2012)

ON NENÍ KDE KDO. ON JE DÁRCEM SPERMATU!...(Nebo obyčejnej zasranej vetřelec, kterej....)..... /// Julianne a Annette jsou manželé (?!), koukaj na ,,G“ péčko a ,,dělaj si to“. (Nechutný!). Mark je dárcem – spermatu. A píchá holku s ,,afrem“. (To mi nevadí). A jeho děti ho chtěj vidět. Holky nechtěj, aby děti řešili problémy bez nich a tak se všichni setkávaj a vyptávaj a poznávaj. A to, co vypadalo jako ptákovina mě začíná celkem bavit. Ukazuje se totiž, že ta ,,odlišná“ domácnost je vlastně naprosto, ale naprosto normální. (Luďo). Což má na svědomí Paul. (TENHLE fakt né!!!). Zajímavej příběh plnej vztahů (což nesnáším!). Ty vztahy jsou ale trochu jiný a snad i díky hereckýmu představení těch dvou mamin, se z toho všeho vyklubal pohodovej (klidnej) ,,dramaťák“. A co u vás? Děcka ,,all right“? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem dárce. A výsledky mé práce mě chtějí poznat. 2.) Nevím, proč se lesby dívaj na filmy s homoušema. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.07.2011)

Film o tom, jak je někdy možná lepší nepokoušet se kontaktovat svého biologického otce. Film, který není dokonalý a má svoje mouchy, ale je tak zvláštně lidský, že ho prostě nejde zařadit do spektra toho, co v Americe většinou vzniká. Film, při kterém jsem se několikrát zasmála, ačkoliv vlastně komediální vůbec není. Film s výbornou Julianne Moore a pro mě ještě lepší Annette Bening. Film na hranici tří a čtyř hvězd, který si ale z mého úhlu pohledu minimálně za lidsky obyčejný závěr zaslouží zaokrouhlit tentokrát hodnocení nahoru. (30.10.2010)

Strašně příjemný a pohodový film, jehož největší síla je ve skvělých hereckých výkonech a skvělém scénáři. Co se mi ale nejvíce líbilo, byl ten naprosto přirozený humor, on vůbec celý film působí hrozně přirozeně, jako by se jednalo o běžnou rodinu, která žije vedle vás. Rozhodně se nejedná o nic velkolepého, ale občas takový oddechový film neuškodí, zvlášť když je v tak pěkném balení. (13.02.2011)

Nekonvenční způsob života a film o něm. Má ale štěstí, že ho vypráví naprosto přirozenou formou. Tak, že i když se tam dějí smutné věci, pořád nad filmem mám nadhled a hezky se mi na něj dívá. Upřímnost je to správné slovo. Nikde nic nenaznačuje, ani nepředstírá. Prostě jen představuje zvláštní život několika lidí tak, jak to prostě v životě chodí. Někdy těžce, jindy zase hladce, ale pokaždé se to musí nějak přejít. Do toho naprosto pohodová hudba a o jeden z nejpohodovějších filmů za poslední dobu je okamžitě postaráno. (31.01.2011)