Blue Valentine: Milostný príbeh

Ordinary people, ordinary life, boring film. Jeden nezajímavý a nesympatický pár řeší dvě hodiny své nanicovaté, vlastními blbými vlastnostmi způsobené problémy. Asi po dvaceti minutách mě naprosto přešla chuť film dál sledovat, neboť (a) mi postavy byly strašně protivné a (b) hned na začátku jsem vycítil (díky "chytrému" přeskakování v časových liniích), k čemu Blue Valentine směřuje. Takové filmy tu už byly, a to v mnohem zajímavější formě. Přesto jsem dokoukal až do konce a ve svém názoru se utvrdil. Rádoby uvědomělá indie nuda. (26.01.2011)

Na dvojici rozhádaných manželů jsem zapomněl poměrně rychle. Udržet si lásku na celý život je setsakramentsky těžké, alespoň o tom se snaží snímek vyprávět. Ale pod slupku se nedostane. On má údajně potenciál dělat řadu věcí, jenže ustrnul ve stereotypu, v podřadných pracích a taky tak trochu v alkoholu. Ona, nadějná studentka medicíny, už nechce dál snášet jeho styl života, místo lásky přichází deziluze, pohrdání, odcizení. Jenže ostrý střet dvou reálných povah (po několika retrospektivách) nemá takový dopad, jaký bych si přál. Je lepší bojovat, nebo vše opustit, což je dnes absolutně běžné a snazší? To ať si každý zodpoví sám.. Tahle nekonečná deprese s tím ale nepomůže. Je mi líto, ale když někdo řeší mnohdy uměle vytvořené problémy, místy vecpané a chtěné, navíc v ne zrovna šťastném zpřeházení časových linií, tak nemůže očekávat palce nahoru. Ryan Gosling a Michelle Williams jsou fajn, i když o nějakých blyštivých cenách bych zrovna nemluvil. Snaha o realistické drama s řadou otazníků.. (17.07.2011)

Takový obyčejný příběh jednoho vztahu. Už se k němu asi víckrát nevrátím, ale na jedno podívání mě bavil a zajímal. Střídání dvou časových linií není nic inovátorského, ale tady funguje dobře, postupně dokresluje celou mozaiku manželství Deana a Cindy, což je mnohem sympatičtější než kdyby bylo divákovi všechno hned předloženo na stříbrném podnose. (13.02.2011)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)

Chci se na to podívat ještě jednou, protože mám takový dojem, že je zde zaděláno možná i na plný počet, ale nerad bych se unáhlil :) - - - Oproti jiným "indie snímkům" (tenhle vágní pojem nemám moc rád - důležité však je, že mluvím o vymezení na základě stylu filmu) se film Dereka Cianfranceho liší hlavně svou celkovou náladou a vyzněním (vizuálně třeba vůbec nevybočuje z trendu). Namísto odlehčené a příjemné atmosféry je svět Blue Valentine hodně pesimistický a depresivní. Nejde však o jednoznačnou negaci, ze které by vznikal převrácený princip kýče. Naopak, postavy jsou prokreslené a zároveň i do jisté míry nejednoznačné - přitom na příběhu samotném je strašně vidět, že Cianfrance opravdu pro řadu scén vycházel ze svých životních skušeností - jsou tak výstižné a přitom interpretačně bohaté (oproti doslové popisnosti většiny filmů). Jinak lineární příběh je navíc chytře rozsekán a na přeskáčku poskládán - ve filmu tedy neustále přecházíme z přítomnosti do minulosti. Tím se Dereku Cianfrancovi podařilo jednak vybudovat patřičnou fatalitu celého vztahu (radostné chvíle seznámení jsou vzápětí konfrontovány s vyčpělým vztahem v manželství), ale také obě pomyslné poloviny filmu vzájemně propojit drobnými detaily (z filmařského hlediska opravdové lahůdky), přičemž obě časové linie končí naprosto zásadním zvratem pro vztah hlavních hrdinů - což závěr snímku tedy ještě umocňuje. Ale samozřejmě nejde o pouhé laciné (omlouvám se za toto slovo-floskuli) dolování emocí! To je až vedlejší produkt filmu, který je až příliš reálný a ve svých postřezích velmi pravdivý... - - - Nakonec jsem si řekl (nemůžu si jinak pomoct), že musím napsat i jedno z největších komentářových klišé na CSFD: Ryan Gosling a Michelle Williams hrají naprosto perfektně :-) EDIT: Tak po třetím zhlédnutí jsem si jist, že jde téměř o dokonalý film! (21.01.2011)