Ostrovy uprostřed proudu

Ostrovy v prúde prečítané nemám (ale schwejkov komentár navnadil), takže nie som zaťažený pre film nevyhnutne nepriaznivým porovnávaním. Thomasa Hudsona som chápal ako spisovateľove alter ego, sympaťák C. Scott ho ako takého zahral dobre, tým pádom mi neprišiel charakterovo nepostačujúci. Násoska Eddy je v najsympatickejšom výkone Davida Hemmingsa neodolateľný, a nechýbajú ani silné scény, ako je napríklad lov mečúňa, ale hlavne potom návšteva bývalej manželky, teda moment, kedy Hudson pochopí hlavný účel tejto jej návštevy. To zamrazilo do morku kostí. Suma sumárum výdatná porcia neokázalej ale poctivej, sústredenej filmárčiny. Bohate stačí. (14.11.2017)

Druhé zhlédnutí si pro jistotu odpustím; obávám se, že vcelku kladný dojem by napodruhé neobstál. Vizuálně nádherné, škoda jen, že postupem času příběh poněkud ztrácí dech. Tempo nastavené dokonalou první a slušnou druhou částí je rozmělněno v závěrečné části, která je nejslabším článkem celého filmu (ani Scottovi jsem zde jeho výkon neuvěřila absolutně, na můj vkus silně přehrával). V komentářích už je zmíněna nedostatečná prokreslenost postav, která je zapříčiněna právě nevhodným rozkouskováním děje do kapitol - charaktery zůstávají ploché a vzdálené a já jako divák lhostejná. Omezená stopáž filmu škodí, podle mě by mu slušel spíš formát minisérie. No ale přes všechnu kritiku: opravdu hezky se na to dívá. Poznámka na okraj: stejně jako záhy po svém vzniku zmizel film v propadlišti dějin, zapadl i Goldsmithův vynikající soundtrack (nesehnatelný až do druhé poloviny 80. let, kdy byl znovu nahrán u příležitosti další spolupráce tandemu Schaffner-Goldsmith na filmu Lionheart)...on sám ho označuje za nejlepší, jaký kdy napsal; to nemůžu posoudit, ale zaujalo mě, že Goldsmithova hudba je zde neobvykle "nenápadná"; jeho doprovod je většinou v dobrém smyslu slova "okatý" až do té míry, že nemilosrdně ukradne mou pozornost...zde ale zapadl jak ulitý a s příběhem dokonale souzní. (17.04.2012)

Možno je trochu škoda, že z filmu tak silno cítiť, že ide o adaptáciu románu. Ale aj trochu väčšia rozvoľnenosť deja občas poteší, najmä ak sa nachádzame v tak krásnom prostredí a necháme sa unášať jeho "prúdom". No a Georgovi Scottovi to pri mori sekne, už vytiahol výraznejšie nad priemer pomerne tuctový Deň delfína a tu mu sekunduje ďalší klasik, David Hemmings. Film sa nakoniec ale rozbehne, sme predsa v druhej svetovej vojne a tá nevynechala ani taký raj na zemi, ako Bahamy a postavy musia reagovať. Ako to skončí, tak nejak vytušíte aj bez znalosti knihy. 70% (18.04.2018)

Poutavé drama, natočené dle posmrtně vydané novely Ernesta Hemingwaye "Ostrovy uprostřed proudu", líčící etapu života stárnoucího svobodomyslného umělce, žijícího v jakémsi dobrovolném >osamění< jen s pomocníkem a pár přáteli stranou dění a vzdálen od rodiny, se kterou přesto (zejména se syny) ho váže láska a pevné pouto a jemuž i zdánlivě vzdálená válka fatálně zasáhne do života. Epizodicky stavěný film vyniká excelentními záběry moře a bahamských reálií a skvělou kamerou vůbec, výbornými hereckými výkony a stupňující se dramatičností příběhu, vrcholící až tragickým finále. Tohle je zkrátka takový ten formou i obsahem >výborný americký< film, kterým naštěstí je dáno vzniknout kdesi na okraji produkce velkých hollywoodských studií... (21.04.2006)

,,MORE MÁM HROZNE RÁD A NIKDE INDE BY SOM ŽIŤ NECHCEL. JE TO MÔJ DOMOV, MOJE NÁBOŽENSTVO, ALEBO SKÔR NIEČO, ČO MI NAHRÁDZA BOHA ALEBO NÁBOŽENSTVO. MORE DÁVA ŽIVOT A TIEŽ HO AJ BERIE. JE V ŇOM KRÁSA A OBROVSKÉ TAJOMSTVO, A JE VEČNÉ." __ Podľa toho, čo filmová adaptácia ponúkla, v ,,Ostrovoch uprostred prúdu" akoby Hemingway spomínal na všetko čo má rád a ešte sa všetkému snažil dať akúsi hodnotiacu filozofickú rovinu. Snáď aj preto som v G. C. Scottovi viac než bohémskeho sochára videl skôr realistický portrét autora predlohy a v dlhej scéne lovu mečúňa generačnú úpravu jeho slávnej novely, ktorá by mohla niesť názov ,,Chlapec a more". Celkovo sa nato nedíva zle a v určitých momentoch by som kľudne kývol na najvyššie hodnotenie, keby neprišiel trocha dovtedy netypický a vo svojej podstate predvídateľný záver. Vtedy ma navyše nepríjemne prekvapilo, že Pavel Soukup dabujúci Davida Hemmingsa tu zrazu - keď už Hemmingsa ,,nebolo" - prepožičal svoj hlas jednému z kubánskych vojakov. O pozícii soundtracku v rámci Goldsmithovej discografie ako spomína MissJ som už počul a dodávam len, že pri samostatnom počúvaní je hudba lepšia. (100. hodnotenie, 13. komentár k filmu) (01.05.2018)