Bakemonogatari

Odkud bych se tak pustil do hodnocení... Japonština jako jazyk je znakově orientována. Nikoli jen, že se znaky zapisuje, ale s velmi omezeným počtem slabik a jen minimálním (proti většině asijských jazyků) tonálním rozdílem je opravdu hodně slov stejně vyslovovaných. Poměrně logické jsou hříčky postavené na zápisu znaků v kombinaci s obratem, o který kráčí. Nejspíš většina slovních hříček v japonštině je založena na rozebrání znaků na součásti, nahrazování radikál, alternativním čtení znaků... Tohoto aspektu se vám v Bakemonogatari dostane hodně. Ba ještě více, vizuální podání seriálu je až takové, že typicky osoba něco říká (slovní hříčku) a je vám to esteticky hezky předloženo napsané, rozepsané, vyfázované... Obyčejně je i samotná zápletka či logika (magie v ději) postavena na vysvětlení souvislosti znaků. Náročné na sledování, ale nijak zvlášť to neprudí. Potud by to bylo triviální... Bakemonogatari tento nápad (již ne úplně nový, viz Sayonara Zetsubou Sensei a Pani Poni Dashi) dotáhl do vysoké míry vizuální stylizace. Animace je skoro vypuštěna, děj se skládá hlavně z obrazů. Místy skvěle nakreslených, spousty hrátek s geometrií, úhly záběru a perspektivou a tak dál. Zástupné obrazy – používají se zařazení situací a nálady dle čísel a barev. Do toho osoby hovoří... Někdy dráždivě či vulgárně, někdy inteligentně, někdy dadaisticky nesmyslně, sebeironicky, někdy zajímavě. A někdy hloupě, to se nedá nic dělat. Hrátky se přenesou i na základy žánrů a archetypů v anime (tsundere, moe atd., navíc jsou tyto aspekty výslovně rozebrány) i styly animace. Inu, je toho až moc (čili trochu únavné), nicméně zcela úmyslně. Pro člověka úplně nedotčeného japonštinou to bude jiný zážitek než pro dotčeného, možná až na vizuál i trochu nestravitelný. Pro mě to bylo místy fascinující. (29.06.2012)

Místy strhující, skvěle sestříhaná, neotřelá, plná nápadů, perfektně animovaná, překvapující (a mohl bych pokračovat dál) - taková ve stručnosti je Bakemonogatari, seriál, který jede celým širokým spektrem žánrů a s každého si něco vezme (většinou to nejlepší). Rozhodně ale není pro všechny, tolik střihů a hodně barvy, by přeci jenom mohlo někoho odradit. Pro ostatní (jako jsem já) je to fascinující úžasná vizuální jízda podpořena solidními příběhy. Faktem je, že tu spíš vítězí forma nad obsahem, ale ta forma je tak osvěžující, tak neotřelá a zábavná, že ***** je z mého pohledu zcela na místě. 90% (17.01.2011)

Dva chlapi a osm dívek se nám postarají o nezvyklý zážitek z animace, dlouhé dialogy beze smyslu i se smyslem a ujetým japonským humorem. Koukneme se na podivnou fantaskní romantiku, možná si někoho oblíbíme, možná ne. V podstatě tu není nikdo, kdo by musel být nějak extra nenáviděn. Hra s barvami, nezvyklé podání určitých situací, openingy, které nám snad řeknou něco více o dívkách s "podivnostmi"... to všechno dělá v mých očích Bakemonogatari výjimečným. Ale potom jsou tady neduhy nezáživnosti, nudy, umolousané statiky, která vás po chvíli sledování nijak neuchvátí, a tak se v podstatě tento seriál stal, i přes svou zajímavou vizuální stránku, něčím, co si pustím na pozadí a dělám u toho ještě něco jiného. Nezaujalo mě to natolik, abych tomu věnovala 100% pozornost. Ale chápu, že to dokáže být působivé, na mě to ovšem přestalo působit po prvních pár dílech. Lepší 3*. Ale dělají se z toho velmi povedená AMV. ;-) (27.04.2012)

Poutavý žánrový mix, který by se dal charakterizovat asi jako konverzační komedie s psychologickými prvky a trochou nadpřirozena. Seriál je založený prakticky výhradně na dlouhých rozhovorech podpořených výrazným vizuálním podáním. Postavy obývají geometricky přesný svět jak z nějakého vektorového editoru, přesto bych neřekl, že působí přespříliš sterilně. Inteligentní a vtipné dialogy jsou zase dotvářeny barevnými přechody a mezititulky a dohromady tak tvoří specifický vizuální styl seriálu. Lze ale asi namítnout, že chvílemi to režisér přehání a občas jen ulevuje animátorům, kteří zjevně nestíhali. Dostatečnou rozmanitost zajišťuje skvělá sestava slečen, které z příběhu naštěstí nezmizí s vyřešením svého psychicko-strašidlového problému, ale vyskytují se i ve zbytku seriálu a často mají vliv na děj v dalších částech. (04.07.2010)

Tak jsem se konečně pustil do série Monogatari, z které jsem kdysi viděl jeden díl a přišlo mi to tehdy hodně podivné, zmatené a celkově hodně zvláštní. Tehdy jsem byl ještě s anime v začátcích a tak mě něco takhle unikátního dokázalo snadno odradit, ovšem čím víc anime člověk vidí a čím častěji se setkává s klasickým klišé, opakováním nejrůznějších konceptů a šablon tím víc začne lačnit po originalitě. A tady se mi jí dostává měrou vrchovatou. Takže budu chválit a začnu tím, co mě bavilo nejvíc a tím byly dialogy. Už dlouho se mi nestalo, že bych prvních pět dílů hltal každé slovo a neskutečně se bavil při každé interakci mezi Araragim, Hitagi a Majoi. Ty slovní přestřelky byly peprné, vtipné a naprosto se mi trefili do vkusu. Stejně tak jsem si obě dívky dokázal strašně rychle zamilovat a všechny díly, kde byla v hlavní (nebo i v důležité vedlejší) roli Hitagi jsem si neskutečně užil. Další skvělá věc byla hudba, oceňuji každý openning, protože tam nebyl ani jeden, který by se mi nelíbil a to jak každá část měla svůj vlastní, podle kterého se dalo poznat, která dívka bude dnes v hlavní roli, byl prostě skvělý nápad. S čím jsem se musel rychle sžít a co mi ze začátku přišlo hodně zvláštní byly všechny ty střihy. Z počátku nečekané, ovšem o chvíli později jsem si všiml, že mi vlastně vůbec nevadí a že atmosféru neničí, ony jí dotvářejí. K tomu hned na začátku každého dílu spousta textu, který jsem si pokaždé chtěl přečíst, což mě sice nutilo vstávat a často stopovat video, ale i tyhle úvodní informace se mi líbily (až na tu rychlost s jakou byly podávány). K tomu všemu různá kombinace animačních stylů a vůbec různých výrazových stylů celkově (skutečné záběry, fotky, animace - prostě byla tam i modelína...) - to vše dělá sledování něčím neskutečně zajímavým a z tohohle všeho jsem byl unesen. Jistě, má to své nedostatky, kdy se časem vlastně ukazuje, že koncept příběhů se pořád tak nějak opakuje, také kapitoly s opicí a hadem mě tolik nedostávali jako ty ostatní, ale na výsledku se toho moc nezmění. Můj první náhled do světa Monogatari série je pro mě neskutečně svěží, originální, vtipný a geniálně zpracovaný, tedy u mě jasných 5*. 9,3/10 (18.07.2017)