Bakemonogatari

Problémy s duševním zdravím, psychickou pohodou mohou na sebe bráti různé podoby. V Bakemogatari je to setkání s mystickým zvířetem, které, v jistém slova smyslu, člověka zakleje. S takovým prokletím se žije obtížně, ovšem zbavit se ho pouze nápravu stavu duše. V příběhu prvním se hlavní hrdina Araragi setkává s dívkou Senjougaharou, jež má následující problém: váží 5 kg. Proč se tak stalo a jak ji pomoci, to je oč tu běží. O obsahu Bakemonogatari však nemá valného smyslu mnoho hovořit, neboť skýtá dle mého názoru veskrze průměrný, ba chvílemi až podprůměrný zážitek. Originální, efektní výtvarné řešení však tento nedostatek je schopno vynahradit. Co tu máme? Výrazně barevné, tu jednolité, tu složitě vzorované, mnohokrát až zářivé barevné plochy, prokládané rozsáhlmi plochami černými, bílými i jinými, vždy však v jednom záběru pouze jedné barvy. Volba barev neodpovídáí realitě, ale píše atmosféře scény. Pestrá volba úhlů "záběru", rychlý střih mezi statickými obrazy či scénami s minimem pohybu (často se hýbe jen jeden objekt či skupina podobných objektů). Geometrie je při kresbě vzývána jako bůh - používá se různých perspektiv a projekcí, čáry se kříží ve stejných úhlech a zase v nekonečnu, rozbíhají se v jednom bodě, utíkají směrem k horizontu a důrazně se podřizují úběžníkům. Vhodná volba ambientní hudby spolupomáhá navodit tu pocit každodenní škloní roztěkanosti, jindy zase napětí a obav. Celky se náhle střídají s velkými detaily. A co chvíli si animátoři postaví hlavu a nečekaně použijí úplně jinou techniku animace. Je to neotřelé, ale dokonale to na mě zafungovalo jen v prvním příběhu (který je v tomto ohledu asi nejlepší), v druhém se i přes stacatto relativně slušných dialogů dostavil pocit, že tohle vidět nemusím a po něm pro mě Bakemonogatari skončilo. Silné ***. (30.11.2009)

Místy strhující, skvěle sestříhaná, neotřelá, plná nápadů, perfektně animovaná, překvapující (a mohl bych pokračovat dál) - taková ve stručnosti je Bakemonogatari, seriál, který jede celým širokým spektrem žánrů a s každého si něco vezme (většinou to nejlepší). Rozhodně ale není pro všechny, tolik střihů a hodně barvy, by přeci jenom mohlo někoho odradit. Pro ostatní (jako jsem já) je to fascinující úžasná vizuální jízda podpořena solidními příběhy. Faktem je, že tu spíš vítězí forma nad obsahem, ale ta forma je tak osvěžující, tak neotřelá a zábavná, že ***** je z mého pohledu zcela na místě. 90% (17.01.2011)

Tak jsem se rozhodl napsat tedy ten komentář. Inu Bakemonogatari, Když jsem viděl první díl, doslova jsem ztuhnul. Co to má k čertu být? Wtf grafika, opening, a pak mi to nějak došlo. S oblibou jsem toto anime nazval ''futuristickým'', neboť cokoliv co tu autoři načrtli je nereálné a až bizardně zajímavé. K prostředí tedy nemám absolutně žádné připomínky, a teď přejdeme k postavám. Araragi je vlastně takový hybrid člověka. Byl vyléčen Oshimem, stejně jako další z mnoha dívek, a shodou náhod, právě jedna dívka s ''problémem'' Senjougahara, se do něho zamiluje řekněme lehce netradičním způsobem. A protože to není bůhví jak romantické anime, ani se na ten vztah moc nehraje. Ikdyby byly postavy sebevíc blbé, barvy, obrazce, prostředí celého anime a jeho docela pomatený příběh vše zachrání! Proto - 97% :) (11.12.2012)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Městská fantazy neohromí příběhem, který je prostě jen: bojujeme s démony a vždy je nějak porazíme. Překvapí ale animací. Nápaditou, proměnlivou, s rychlými střihy (někdy až moc). Střídají se různé úhly pohledů, záběry na velké detaily (hrdinovo vytřeštěné oko přes celou obrazovku zahlédneme mnohokrát), fotografie i film, grafika … (řekla bych, že hodně se pro diváka jako já - nepříliš poučeného japonskou kulturou - ztratí, protože mu nedojdou narážky). _______ Rozčilující hudba podkresluje industriální záběry a navozuje přesnou atmosféru tepajícího města, v jehož ulicích a parcích se prohánějí prastaří démoni s někdy zlou a jindy jen poťouchlou povahou. ____ Čeká nás jednoduchý milostný příběh loosera a tsundere. A tahle mu tedy nakládá: klidnými slovy ho deptá do pekel, aby ho vzápětí nepokrytě sváděla a pak ho vyvezla na asi nejpříšernější první rande (aspoň ze začátku). Moc mých sympatií si nezískala, protože k takovému chování neměla žádný důvod. Dívek se kolem hrdiny motá vícero, takže ten milostný motiv na dlouho zapadne a skoro to vypadá, že to zas tak velká romance nebude, protože si zjevně víc rozumí s některými z nich než s tou „svou“. SHRNUTÍ: Když se animátoři utrhnou ze řetězu a vyzkoušejí všechno, na co mají chuť a co je napadne. /// /můj komentář č. 2 888 //// (23.04.2019)