Kamera:
Takajuki AizuHudba:
Satoru KósakiHrajú:
Hiroši Kamija, Čiwa Saitó, Jui Horie, Mijuki Sawaširo, Kana Hanazawa, Eri Kitamura, Emiri Kató, Takahiro Sakurai, Juka Iguči, Fumihiko TačikiEpizódy(15)
-
Hitagi crab: Sono iči (E01)
-
Hitagi crab: Sono ni (E02)
-
Majoi maimai: Sono iči (E03)
-
Majoi maimai: Sono ni (E04)
-
Majoi maimai: Sono san (E05)
-
Suruga monkey: Sono iči (E06)
-
Suruga monkey: Sono ni (E07)
-
Suruga monkey: Sono san (E08)
-
Nadeko snake: Sono iči (E09)
-
Nadeko snake: Sono ni (E10)
-
Cubasa cat: Sono iči (E11)
-
Cubasa cat: Sono ni (E12)
-
Cubasa cat: Sono san (E13)
-
Cubasa cat: Sono jon (E14)
-
Cubasa cat: Sono go (E15)
Obsahy(1)
Araragi byl nedávno kousnut upírem a následkem toho se jím stal také. Z jeho prokletí ho ale osvobodil poněkud zvláštní kněz Oshino. Díky němu se Araragi rozhodl, že když potká někoho, koho postihlo podobné nadpřirozené neštěstí, pomůže mu. Bakemonogatari v překladu znamená "Příběhy monster". Anime obsahuje pět různých příběhů, ve kterých se můžete setkat s lidmi s podobnou zkušeností jako měl Araragi. (Taja.S)
(viac)Recenzie (35)
Tak jsem se rozhodl napsat tedy ten komentář. Inu Bakemonogatari, Když jsem viděl první díl, doslova jsem ztuhnul. Co to má k čertu být? Wtf grafika, opening, a pak mi to nějak došlo. S oblibou jsem toto anime nazval ''futuristickým'', neboť cokoliv co tu autoři načrtli je nereálné a až bizardně zajímavé. K prostředí tedy nemám absolutně žádné připomínky, a teď přejdeme k postavám. Araragi je vlastně takový hybrid člověka. Byl vyléčen Oshimem, stejně jako další z mnoha dívek, a shodou náhod, právě jedna dívka s ''problémem'' Senjougahara, se do něho zamiluje řekněme lehce netradičním způsobem. A protože to není bůhví jak romantické anime, ani se na ten vztah moc nehraje. Ikdyby byly postavy sebevíc blbé, barvy, obrazce, prostředí celého anime a jeho docela pomatený příběh vše zachrání! Proto - 97% :) ()
Městská fantazy neohromí příběhem, který je prostě jen: bojujeme s démony a vždy je nějak porazíme. Překvapí ale animací. Nápaditou, proměnlivou, s rychlými střihy (někdy až moc). Střídají se různé úhly pohledů, záběry na velké detaily (hrdinovo vytřeštěné oko přes celou obrazovku zahlédneme mnohokrát), fotografie i film, grafika … (řekla bych, že hodně se pro diváka jako já - nepříliš poučeného japonskou kulturou - ztratí, protože mu nedojdou narážky). _______ Rozčilující hudba podkresluje industriální záběry a navozuje přesnou atmosféru tepajícího města, v jehož ulicích a parcích se prohánějí prastaří démoni s někdy zlou a jindy jen poťouchlou povahou. ____ Čeká nás jednoduchý milostný příběh loosera a tsundere. A tahle mu tedy nakládá: klidnými slovy ho deptá do pekel, aby ho vzápětí nepokrytě sváděla a pak ho vyvezla na asi nejpříšernější první rande (aspoň ze začátku). Moc mých sympatií si nezískala, protože k takovému chování neměla žádný důvod. Dívek se kolem hrdiny motá vícero, takže ten milostný motiv na dlouho zapadne a skoro to vypadá, že to zas tak velká romance nebude, protože si zjevně víc rozumí s některými z nich než s tou „svou“. SHRNUTÍ: Když se animátoři utrhnou ze řetězu a vyzkoušejí všechno, na co mají chuť a co je napadne. /// /můj komentář č. 2 888 //// ()
Odkud bych se tak pustil do hodnocení... Japonština jako jazyk je znakově orientována. Nikoli jen, že se znaky zapisuje, ale s velmi omezeným počtem slabik a jen minimálním (proti většině asijských jazyků) tonálním rozdílem je opravdu hodně slov stejně vyslovovaných. Poměrně logické jsou hříčky postavené na zápisu znaků v kombinaci s obratem, o který kráčí. Nejspíš většina slovních hříček v japonštině je založena na rozebrání znaků na součásti, nahrazování radikál, alternativním čtení znaků... Tohoto aspektu se vám v Bakemonogatari dostane hodně. Ba ještě více, vizuální podání seriálu je až takové, že typicky osoba něco říká (slovní hříčku) a je vám to esteticky hezky předloženo napsané, rozepsané, vyfázované... Obyčejně je i samotná zápletka či logika (magie v ději) postavena na vysvětlení souvislosti znaků. Náročné na sledování, ale nijak zvlášť to neprudí. Potud by to bylo triviální... Bakemonogatari tento nápad (již ne úplně nový, viz Sayonara Zetsubou Sensei a Pani Poni Dashi) dotáhl do vysoké míry vizuální stylizace. Animace je skoro vypuštěna, děj se skládá hlavně z obrazů. Místy skvěle nakreslených, spousty hrátek s geometrií, úhly záběru a perspektivou a tak dál. Zástupné obrazy – používají se zařazení situací a nálady dle čísel a barev. Do toho osoby hovoří... Někdy dráždivě či vulgárně, někdy inteligentně, někdy dadaisticky nesmyslně, sebeironicky, někdy zajímavě. A někdy hloupě, to se nedá nic dělat. Hrátky se přenesou i na základy žánrů a archetypů v anime (tsundere, moe atd., navíc jsou tyto aspekty výslovně rozebrány) i styly animace. Inu, je toho až moc (čili trochu únavné), nicméně zcela úmyslně. Pro člověka úplně nedotčeného japonštinou to bude jiný zážitek než pro dotčeného, možná až na vizuál i trochu nestravitelný. Pro mě to bylo místy fascinující. ()
Tak jsem se konečně pustil do série Monogatari, z které jsem kdysi viděl jeden díl a přišlo mi to tehdy hodně podivné, zmatené a celkově hodně zvláštní. Tehdy jsem byl ještě s anime v začátcích a tak mě něco takhle unikátního dokázalo snadno odradit, ovšem čím víc anime člověk vidí a čím častěji se setkává s klasickým klišé, opakováním nejrůznějších konceptů a šablon tím víc začne lačnit po originalitě. A tady se mi jí dostává měrou vrchovatou. Takže budu chválit a začnu tím, co mě bavilo nejvíc a tím byly dialogy. Už dlouho se mi nestalo, že bych prvních pět dílů hltal každé slovo a neskutečně se bavil při každé interakci mezi Araragim, Hitagi a Majoi. Ty slovní přestřelky byly peprné, vtipné a naprosto se mi trefili do vkusu. Stejně tak jsem si obě dívky dokázal strašně rychle zamilovat a všechny díly, kde byla v hlavní (nebo i v důležité vedlejší) roli Hitagi jsem si neskutečně užil. Další skvělá věc byla hudba, oceňuji každý openning, protože tam nebyl ani jeden, který by se mi nelíbil a to jak každá část měla svůj vlastní, podle kterého se dalo poznat, která dívka bude dnes v hlavní roli, byl prostě skvělý nápad. S čím jsem se musel rychle sžít a co mi ze začátku přišlo hodně zvláštní byly všechny ty střihy. Z počátku nečekané, ovšem o chvíli později jsem si všiml, že mi vlastně vůbec nevadí a že atmosféru neničí, ony jí dotvářejí. K tomu hned na začátku každého dílu spousta textu, který jsem si pokaždé chtěl přečíst, což mě sice nutilo vstávat a často stopovat video, ale i tyhle úvodní informace se mi líbily (až na tu rychlost s jakou byly podávány). K tomu všemu různá kombinace animačních stylů a vůbec různých výrazových stylů celkově (skutečné záběry, fotky, animace - prostě byla tam i modelína...) - to vše dělá sledování něčím neskutečně zajímavým a z tohohle všeho jsem byl unesen. Jistě, má to své nedostatky, kdy se časem vlastně ukazuje, že koncept příběhů se pořád tak nějak opakuje, také kapitoly s opicí a hadem mě tolik nedostávali jako ty ostatní, ale na výsledku se toho moc nezmění. Můj první náhled do světa Monogatari série je pro mě neskutečně svěží, originální, vtipný a geniálně zpracovaný, tedy u mě jasných 5*. 9,3/10 ()
Bakemonogatari má krásnu animáciu a zaujímavé príbehy. Araragi pomáha rôznym dievčatám s ich "kliatbami". Anime obsahuje viac príbehov. Prvý a posledný sú na tom najlepšie ( + rande) . Veľa narážok, ktorým človek nerozumie charakteru o slovách. (pokiaľ človek nevie Japonsky). Postavy sú svojou osobnosťou odlišné (čo býva skoro v každom anime). Deviaty a desiaty diel ako keby mali nejakú cenzúru (čo som teda nepochopil a pozeral som sa po necenzúrovanom. Teda viac dielov tak je ale tamtie sú najviac "postihnuté"). Celkovo ma toto anime bavilo a som rád, že som ho videl. ()
Galéria (10)
Fotka © Tokyo MX TV
Zaujímavosti (1)
- Senjougahara je v novele zobrazována s hnědými vlasy, ale v anime má vlasy fialové. Nicméně, když je v blízkosti Araragiho a poleví ve své ostražitosti, tak její vlasy zhnědnou. (Harroc)
Reklama