Tucker & Dale vs. Zlo

,,Co kdybych ti vytahal ty žihadla z ksichtu a pak ti s něčím píchnul?" Kombinace horroru a komedie je nevyzpytatelná, často chybí málo a vznikne hloupá slátanina. Tucker a Dale však neuvěřitelně baví. Film začíná odkazem na Cannibal Holocaust, kdy na zem padne kamera a vedle ní oběť, vidíme jen obličej mrtvého... Pak už se odkazy jen sypou, ale vlastně to není důležité. Hlavní je, že začne krvavá zábava, kdy proti sobě z nedorozumění stojí dva vidláci a skupina studentů uprostřed lesní pustiny. První záchvat smíchu přišel, když jeden z vidláků při řezání dřeva omylem přefik i vosí hnízdo. Jeho texaský tanec s motorovou pilou a šílený běh s vosami v zádech neměl chybu! Na rozdíl od přitroublých amerických parodií je tohle opravdu zábavné! Člověk se většinou nesměje druhému, když ten je nabodnutý na oštěp, byť vlastní výroby... zde se ale smíchu těžko bránit. Dale:,,Teď jsem rád, že ho nemám jako medvěd..." (27.03.2012)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)

|| Scenár: Eli Craig, Morgan Jurgenson | Hudba: Michael Shields, Andrew Kaiser | Produkcia: Morgan Jurgenson, Albert Klychak, Rosanne Milliken, Deepak Nayar | Distribúcia: Maple Pictures | Štúdio: Eden Rock Media, Looby Lou, Reliance Motion Picture Company, Urban Island | Rozpočet: ? $ | Tržby: 3,992,989 $ || Šialená komédia na horor, viacmenej sebaironickým tónom. Najväčšiou prednosťou filmu je, že sa sám nebere vážne. Na pár naozaj vtipných momentov a okrem dobrého základného motívu dvoch kvázi nevynních sedliakov celkom !priemerné! céééčko. Ešte trochu som to mohol brať menej vážne, a bola by to slušná zábava. :) (03.10.2011)

U mě to vyznělo jako parodie na neúnavně množící se horrory, ve kterejch se parta mladejch na výletě za zábavou dostane kamsi do neznáma, kde je jednoho po druhým kosí nějaký zlý cosi. Tady je ovšem kosí shoda mnoha náhod ruku v ruce s jejich vlastní blbostí a předpojatostí šéfa jejich party. Náhodičky jsou vtipný někdy více, někdy méně, nejvíc se mi asi líbila ta s odkazem na Texaskej masakr motorovou pilou. Slušná komedie za silný tři*. (20.03.2014)

Film stavi na jednom jedinym napadu. Ale za to na napadu na hororovej zanr vysoce originalnim a v podstate genialnim. Typicka vyvrazdovacka s bandou chlastajicich pubertaku, ktery, ac vysokoskolaci, moc rozumu nepobrali. No a dvojkou jeste vymastenejsich buranu. Ted uz by byl kazdej fanousek hororu doma, jenze to by se kurva splet, tady je totiz vsechno naopak. Skoda, ze vse ostatni se uz tak moc nevyvedlo. Celej film vypada silne lacine ve stylu parta kamosu v lese, aspon, ze prachy sli zrejme do gore, ktery jsou docela povedeny a misty i napadity. Navic, ackoliv hororova komedie, bat se nebudete a smat jen misty, sem tam se povede nejaka hlaska, ale to je tak vsechno. No a herci, pubertaci nevyrazna banda smradu, aspon, ze vidlaci jsou dvojka sympataku v cele s Labinem, kteryho jsem si oblibil uz v Reaperovi. Celkove jsem se sice pobavil, ale vic jak lepsi 3* to neda. (05.04.2011)