Nefes: Vatan Sağolsun

Odvážil bych se to nazvat tureckou verzí Full Metal Jacket až na to, že tento film je více syrovější. Cesta do hlubin vojákovy mysli. Na válečné bitvy nečekejte. Nic takového tu nenajdete, tedy až na posledních 30 minut filmu. Ale i tak spíše nahlédnete do duší vojáků, kteří se právě ocitnou pod palbou a uvědomují si některé věci. Každý začne na pokraji smrti přemýšlet o životě. A vy s nima. Vřele doporučuji z hlediska psychologického. A nejen to, každý si z toho něco odnese. Záleží jen na Vás, co to bude. (28.02.2010)

Nejsem odbornice na turecký film jako tady kolega Niktorius, takže nemůžu říci, v jakých tendencích se film pohybuje v kontextu této kinematografie. Orientuji se spíš na kazachstánskou a uruguayskou tvorbu. /// Film má jeden základní problém a docela závažný. Nedokáže vyprávět příběh. Ani po hodině pořádně nevíte, koho vidíte, proč tam je, co tam dělá, co je za rok... Nefes se umí místy dobře ponořit do hlav vojáků a zprostředkovat nám jejich vnitřní stavy. Ovšem týden po filmu si nevybavíte ani jeden obličej, ani jedno jméno postavy. Všichni jsou příliš anonymní a jaksi nevýrazní. Byť je tento turecko-kurdský incident poměrně nedávný (1993) a pro spoustu Turků velice bolestivou událostí, mně to nevtáhlo. Poměrně nezvyklé množství komentářů je na imdb, z nich se lze dozvědět o problému více. Doporučuju je ale proto, že většina jich je velmi inspirativních a zajímavých, protože jsou těměř všechny do jednoho reakcí samotných Turků, poté co zhlédli film v kině./// Závěrečná bitva je ovšem zvládnuta excelentně. Syrovost, chlad, nenávist, drsnost a beznaděj z ní čiší tolik, že leckterá americká produkce může stáhnout ocas mezi nohy a jít se vycpat, proto 75%. (10.01.2010)

Trosku natiahnuta drama o malej tureckej vojenskej hliadke, ktora sa dostane do konfliktu s kurdskymi militantmi vedenymi vodcom prezyvanym Doktor. Vycibreny pohlad do psychiky mladeho vojaka, ktory musi absolvovat povinnu vojensku sluzbu na velmi nebezpecnom mieste. Sneh, zima, vysoke kopce, pochmurna nalada aj ked svieti slnko, este horsia ked nesvieti, drobne radosti aj starosti maleho kolektivu. Zaverecna scena prepadnutia stanice je surova, realisticka a kruta ... a takto vyzera vojna ... nikto nepozera co je fer alebo kto ma pravdu, koho nazory su spravne, proste ste jej sucastou a bud sa nadychujete alebo naposledy vydychnete ... velmi zivo som si scenu predstavoval, film Vas vtiahne do deja. Akurat to politicke som trosku nepochopil, lebo zopar kurdov bolo aj medzi tureckymi vojakmi v hliadke. (15.09.2010)

Četa vojáků slouží na odlehlé stanici v horách, všude kolem pouze bílá oblaka a občas modrá obloha. Tureckou vlajku tu vždy vítr úplně roztrhá. Důležité je neusnout na hlídce, protože nějaký ten ozbrojený Kurd neustále slídí kolem. Jediné rozptýlení jsou občasné telefonáty s rodinami. A závěrečný masakr. Problém tohoto snímku je zejména jeho nesnesitelná zdlouhavost, navíc podpořená studeným, na emoce skoupým pojetím, kdy vojáky vidí jako šedou masu bez individualit. Bylo to záměrem tvůrců, ale pro diváka je to příliš velká výzva, a proto musím hodnotit tak přísně tento jinak jistě záslužný film - hlavně pro Turky. A doufat, že snad jednou uvidí nesmyslnost válečného konfliktu na obou stranách stejně. Pohov. (28.02.2020)

Ze zde uvedených žánrů bych rozhodně podtrhnul slůvko "drama", zatímco "válečný" bych napsal hodně malým písmem a "dobrodružný" raději úplně vypustil. Nefes je zcela v duchu turecké kinematografické tradice velmi komorní a pomaloučku vyprávěný film, v němž jsou všechny scény několikrát tak dlouhé, než jsme zvyklí z filmů západních. Dlouhá je sice i sekvence přestřelky s ozbrojenci, ale ta je zase zahalena do tmy, takže ani zde si vyznavači akčnějšího stylu na své nepříjdou. Spíše se snímek v určitých ohledech trochu přibližuje Marhoulovu Tobruku. Narozdíl od něj má ale vynalézavější režii - zejména scény v nichž se prostříhává mezi dvěma souvisejícími ději jsou působivé. 70% P.S. pro Mertax: :-P (09.01.2010)