Nefes: Vatan Sağolsun

Ze zde uvedených žánrů bych rozhodně podtrhnul slůvko "drama", zatímco "válečný" bych napsal hodně malým písmem a "dobrodružný" raději úplně vypustil. Nefes je zcela v duchu turecké kinematografické tradice velmi komorní a pomaloučku vyprávěný film, v němž jsou všechny scény několikrát tak dlouhé, než jsme zvyklí z filmů západních. Dlouhá je sice i sekvence přestřelky s ozbrojenci, ale ta je zase zahalena do tmy, takže ani zde si vyznavači akčnějšího stylu na své nepříjdou. Spíše se snímek v určitých ohledech trochu přibližuje Marhoulovu Tobruku. Narozdíl od něj má ale vynalézavější režii - zejména scény v nichž se prostříhává mezi dvěma souvisejícími ději jsou působivé. 70% P.S. pro Mertax: :-P (09.01.2010)

Takže, kdybych měl tento film nějak okomentovat, bude to asi takto: Určitě se nejedná o film dobrodružný, drama v tom také moc nevidím, válečný je trochu, ale opravdu jen trochu. Nejvíce by mu slušel přídomek psychologický. Co mě drželo v pozornosti, byly rozhovory velitele Turků s velitelem kurdských povstalců řečeného Doktor. V nich bylo totiž obsaženo vše z podstaty konfliktu, vyjádřená oboutranná nenávist a odhodlání neustoupit. Ovšem závěrečná dlouhá scéna přepadení posádky Kurdy byla filmaři pojata skoro bezchybně, bylo v ní krásně vidět, kterak jsou na tom vojáci s psychikou a charakterem. Majitelé verze s AC3 5.1 zvukem si museli chrochtat, neboť kulky létaly všude okola nich. Film je pro evropského diváka poněkud rozvláčnější, tak nějak bez příběhu, jde vlastně jen o sondu do hlav osazenstva posádky a jejich velitele. Snímku by jistě prospělo tak půlhodinové zkrácení. Ale i tak nadprůměrný počin, natočený snaživými a zručnými tureckými filmaři. Řekněme asi 3,5*, zaokrouhleno nahoru. (31.08.2010)

Četa vojáků slouží na odlehlé stanici v horách, všude kolem pouze bílá oblaka a občas modrá obloha. Tureckou vlajku tu vždy vítr úplně roztrhá. Důležité je neusnout na hlídce, protože nějaký ten ozbrojený Kurd neustále slídí kolem. Jediné rozptýlení jsou občasné telefonáty s rodinami. A závěrečný masakr. Problém tohoto snímku je zejména jeho nesnesitelná zdlouhavost, navíc podpořená studeným, na emoce skoupým pojetím, kdy vojáky vidí jako šedou masu bez individualit. Bylo to záměrem tvůrců, ale pro diváka je to příliš velká výzva, a proto musím hodnotit tak přísně tento jinak jistě záslužný film - hlavně pro Turky. A doufat, že snad jednou uvidí nesmyslnost válečného konfliktu na obou stranách stejně. Pohov. (28.02.2020)

Válečné drama, které je specificky snové a rozjímavé...A ve chvíli, kdy přijde na samotný boj, je zase náležitě tvrdé, syrové a realistické...Atmosféře napomáhá i ne zcela jasné vymezení prostoru, konfliktu i nepřítele, přestože víme, že se jedná o kurdské separatisty kdesi v horách jihovýchodního Turecka...Při sledování jsem si vybavil neméně působivý izraelský Beaufort nebo ruskou 9.rotu...A taky to, jak moc nezajímavý a nudný byl oproti tomu náš Tobruk... (08.02.2010)

Odvážil bych se to nazvat tureckou verzí Full Metal Jacket až na to, že tento film je více syrovější. Cesta do hlubin vojákovy mysli. Na válečné bitvy nečekejte. Nic takového tu nenajdete, tedy až na posledních 30 minut filmu. Ale i tak spíše nahlédnete do duší vojáků, kteří se právě ocitnou pod palbou a uvědomují si některé věci. Každý začne na pokraji smrti přemýšlet o životě. A vy s nima. Vřele doporučuji z hlediska psychologického. A nejen to, každý si z toho něco odnese. Záleží jen na Vás, co to bude. (28.02.2010)