Ztracen ve vesmíru

Vizuálně dokonalá podívaná... Tak to asi určitě ne. Ale Hodně zajímavá věc, která před diváka pokládá spousty otázek zabalených v mezinárodní kosmické stanici a napsaných na těle hlavního hrdiny. A pokud je divák všechny přijme, pak nastává vizuálně dokonalá padívaná, ale v jeho hlavě. A jelikož tenhle film pokládá opravdu velikou spoustu otázek, aktivní neuronové synapse při přemýšlení vytvoří osobní galaxii každého znás. Za mě 65% (28.03.2013)

Myslím, že by mi stačilo tak cca. 10 dní, aby se Houston neozval a hráblo by mi. Jsme sociální tvorové, když je někdo sám a nestýká se s ostatními, tak má pokřivený vnímání reality. Líbí se mi ta posloupnost když chlap začne hnít, nejdřív se přestane holit, pak mýt, uklízet. Běžně myslí na kundičky chvilku, pak už stále-"Tobě nevadí, že nejsme skutečný?"- Závěr je předvídatelný, ale i tak z toho mrazí .. (10.04.2015)

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)