Melancholia

První Trierův film, který šel tak trochu mimo mě a připadal mi až příliš akademicky chladný až nezáživný - první část na svatebním obřadu nebyla špatná, vsadila opět na autenticitu, skryté konflikty a niterné emoce - velmi dobře a nenásilně vytvořila v souznění s hlavní protagonistkou silný pocit oné melancholie, vnitřní tísně a strachu, jejíž důsledky jsou i přes umírněný tón zničující. Škoda, že pak přichází druhá, meditativně-komplentativní část, jež sice zaujme vizuální působivostí a mrazivými tóny blížící se katastrofy, ale jinak nabízí jen podivný zmatek a oproti části předchozí nedotaženost a povrchnost motivů a tudíž mě nezasáhla. Spíše mě připadalo, že dala myšlenkové bezradnosti akorát efektní a nepoměrný obal. Doufám, že to není zmanení Trierovy vyčerpanosti či odklonu do těžko proniknutelného vnitřního vesmíru osobní deprese, jelikož bych tím ztratil zájem o jednoho z mých top režisérů. (15.11.2012)

zase další "umělecká" pí*ovina. Tváří se to jako bůhví co, ale bohužel v tom vůbec nic neni. NIC. Stejně jako všechny ostatní Trierovy filmy. Nesnášim toho režiséra, z naprosto jednoduchýho a přímýho důvodu. Točí sračky, neskutečně nesmyslný idiotský sračky. Nelíbilo se mi prostě vůbec nic, ať už nesmyslná zápletka, nebo snad ta vyloženě směšná a trapná Sci-fi vložka. Dánský filmy mám opravdu rád, ale chtěl jsem si jen potvrdit, že je to vyjma tohohle prasopsa, od kterýho jsem viděl 4 filmy, a dal tomu dohromady 0 hvězd. Hnusnej paskvil mi nemohla zachránit ani úžasně hrající Charlotte, která se herecky předvádí ve všech filmech od něj, co jsem viděl, a všude je výborná. Jenom ty filmy bych všechny zakázal. (06.06.2015)

Trier se asi nedal špatným směrem, ale některé scény jsou až kýčovitě vyumělkované (osvětlení zahrady, zčásti Měsícem žlutě a zčásti Melancholií modře)..tady by měl určitě trošku ubrat a tvářit se realističtěji... SPOILER!!! že Melancholia dopadne zrovna do míst, kde se nachází hlavní hrdinové se sice dalo čekat, ale zpočátku je planeta viditelná celé dny i noci..říkal jsem si, že to není možné, kvůli rotaci Země. A pak najednou tato věta padla ve filmu a od té chvíle začala vycházet spolu s Měsícem.. No nevím..použiju asi větu z českého divadla: "No tak bylo to hezké, ale že bych to musel vidět dvakrát..." :)) (14.10.2011)

Vizuálně atraktivní, emotivně napjaté, ale také v jednotlivých polovinách nesourodé a celkově obsahově prázdné (jak jen konec světa může být!?). Pořád je ale Melancholia minimálně stejně vzrušující jako sex s Kirsten Dunst na deváté (?) jamce a Trierovi patří všechna čest za to, že s podobnou filmovou lyrikou bortí hranice všeobecného (ne)vkusu. (17.11.2011)

Melancholiu som sa rozhodol zhliadnuť s tým, že motyka možno vystrelí a ja budem prekvapený. Nebol som. Už od úvodných, neskutočne spomalených záberov, ktoré sú tak strašne "art", že je to skoro až smiešne a pripomínajúce paródiu, som vedel absolútne presne, ako bude vyzerať zvyšok filmu. Nezmýlil som sa - akonáhle skončili tieto úvodné umelecké mindžoviny, začal pomerne klasicky natočený snímok (ak sa za "klasicky natočený" dá označiť snímok manifestu Dogme 95 - kymácajúca sa a takmer výhradne ručná kamera a skoro až absencia akéhokoľvek definovateľného režijného vedenia), iba sem tam pretínaný obrazmi tripovitejšieho razenia. Aj napriek mojej neznášanlivosti k artfilmom je potiaľto všetko relatívne OK, pretože rovnako bol natočený aj režisérov predchádzajúci film Antikrist, ktorý sa mi v rámci možností páčil. Lenže práve tu nastáva kameň úrazu. Antikrist sa mi vcelku páčil preto, lebo bol za a) atmosférický a za b) krutý, hardcore a drsný. Práve vďaka tomu sa dali prehryznúť fantasmagorické vsuvky ako napríklad "hovoriaca líška". Melancholia ale nič podobné neobsahuje. Prakticky ani jedna zo scén nie je vyhrotená ani zďaleka tak, ako by zo scenára malo logicky vyplynúť a ako som to ja ako divák očakával. Film je bohatý na situácie typu "namiesto príhovoru začne matka nevesty znevažovať koncept manželstva", "psychicky zrútená Kirsten Dunst sa nanominuje do domu svojho švagra, ktorého to evidentne serie", alebo "čerstvo vydatá Kirsten Dunst si zatrtká s takmer neznámym chlapom pri golfovej jamke", avšak ani z jednej (!!!) z týchto potenciálne zaujímavých živných pôd žiaden, opakujem žiaden výraznejší konflikt nevzíde! Namiesto toho sledujeme trojicu ľudí vo veľkom prázdnom dome, ako hodinu a pol nerobia a nepovedia nič, čo by stálo za reč, zatiaľ čo sa k Zemi ako tichá hrozba blíži planéta Melancholia, ktorá do nej možno narazí, možno nie. Dalo by sa povedať, že Melancholia je v podstate Antikrist, ak si z neho odmyslíte všetky tie údery polenami do rozkroku, krvavé ejakulácie, strihania klitorisov a dokonca, čo ma zarazilo najviac, aj väčšinu symboliky. Najnovší Trierov počin je totiž až prekvapivo priamočiary a scén, pri ktorých by som sa pýtal sám seba "co tím chtěl básník říci" je skutočne minimum. Je mi úplne jasné, že presne takto schopný tvorca Trier chcel, aby to vyzeralo, a je mi jasné, že množstvo ľudí v tom celom nájde neskonale hlbší zmysel, než sa podarilo mne. A pritom som sa naozaj snažil. Snažil som sa nájsť v tom filme skrytý zmysel, posolstvo, čokoľvek. Avšak potom som si niečo uvedomil. Uvedomil som si, že nechcem hrať s režisérom jeho hru. Pretože v tej hre pozná pravidlá iba jeden jediný človek: on. On a nikto iný. A na to ja odmietam pristúpiť. (10.01.2012)

Tak nevím, tentokrát jsem byl z Larse poměrně dost rozpačitý. První polovina filmu je k uzoufání nudná, jakoby se spoléhala, že jméno režiséra a přesvědčiví herci zajistí divákovu pozornost do té druhé. Ta je o poznání temnější a strhující závěr skutečně stojí za to, přesně jak jsme od Triera zvyklí. Přeci jen si však říkám, jestli to nešlo trochu sestříhat a zbavit se řady nadbytečných postav a scén. Takhle je to klasický festivalový snímek pro užší skupinu diváků, kteří si rádi ujíždějí na Larsově hře s obrazy a vážnou hudbou. 70%. (05.04.2012)

Dvě sestry. Jedna se nedokáže srovnat se životem, druhá nesnese tíhu blížící se smrti. Obě perfektně zahrané, ale podle mě jasně ve stínu postav Kiefera Sutherlanda (který bohužel odejde z plátna dost nesmyslně) a Udo Kiera. Všechny postavy a jejich peripetie ale nakonec zastíní dokonalá atmosféra druhé poloviny filmu. Atmosféra, která tolik chybí většině současných sci-fi. A k jejímu navození přitom Trierovi stačí jednoduchý prvek - zlověstné hučení, které skončí až se závěrečnými titulky. (30.05.2011)

Sice tu budu vypadat jako kacíř, ale nějak se nedokážu nechat strhnout k lepšímu hodnocení. Nejsem konzumní divák a rád si užívám pomalé a působivé pasáže, ale výměnou za to chci nějakou protihodnotu... tak třeba aby ty dlouhé pasáže obsahovaly něco pro zamyšlení, nebo něco poetického, u čeho bych mohl rozjímat. Zde je takových scén hromada, ale snad jen ta první u mě padla na úrodnou půdu. Při těch dalších se už jen člověk dívá na hromádku neštěstí, co proplouvá kolem ostatních a buďto je smutkem nakazí, nebo je přivede ke vzteku. Osobně se mi film líbil asi do poloviny hostiny, kde byly zajímavé konfrontace postav a sem tam i slušnej vtip. Nejlepší pak byla cesta na hostinu. Jenže pak už jsem se v podstatě nudil a byl čím dál naštvanější na hrdinku. Kdybych nedávno neviděl Harakiri, asi bych hodnotil líp. Takhle vidím až příliš velké rozdíly mezi pomalým a zdlouhavým filmem. (02.06.2011)

Název vypovídá sám za sebe. Melancholia. Snad z žádného filmu jsem neměla takovou depresi. Neříkám, že by tu herci špatně hráli, právě že naopak. Výtečná hudba. Ale ten děj. Prostě ten příběh se mi nezdál. Bylo to moc .... nemůžu najít to správné slovo - komplikované? neuvěřitelné? nereálné? melancholické? zvláštní? působivé? Nevím. Po odchodu z kina jsem měla pocit, že už ani nevím, jak to všechno začalo. Film se ztratil. Nevím proč, ale kromě pocitu, probůh co to bylo, jsem nebyla schopná si nic jiného vybavit. Každopádně vím, že tomu nemůžu dát víc jak 3*, nejde to. (05.11.2011)

Po skvostnom úvode nasleduje prvá časť "Justine", ktorá mi po dopozeraní filmu prišla úplne zbytočná. Príliš dlhá, nezáživná a postavy ma v tejto časti neskutočne iritovali. V druhej časti "Claire" prišlo otočenie o 180 stupňov, atmosféra ma priam pohltila a tá hodina ubehla ako voda, no v tomto prípade by som naopak uvítala o niečo dlhšiu stopáž a ten zánik Zeme viac rozpytvala. Škoda preškoda, že celý film nepozostával len z druhej časti a moje dojmy a hodnotenia by rapídne stúpli. Takto je to tak na 3,5*, za krásne zábery na Melancholiu sa príkláňam smerom nahor. (06.11.2011)

Komorní film o zániku světa. Anebo jsem to nepochopil? 1) Necítím potřebu doplňovat intelektuální výrony místní komentátorské šlechty o tom, co vlastně všechno tvůrce sděluje, komu to sděluje, proč to sděluje a co si s tím sdělením máme počít. Rovněž nechápavě ignorantská jednohvězdičková a odpadová hodnocení místních plebejců nepřispějí k pochopení ani k poznání ničeho jiného, než prázdných duší komentátorů. 2) Spoiler. Symbolika spojení svatby s koncem světa nabízí různé možnosti výkladu. Nesporně zajímavý film se utápí v atmosférické hudbě a obrazech, které mě nudily, protože jenom zdržovaly to, co muselo přijít a taky i přišlo. V této souvislosti nechápu poznámku distributora o neočekávaných zápletkách, zvratech a ještě neočekávanějším konci. 3) Nádherné prostředí Tjolöholmského zámku (leží asi 40 km jižně od Göteborgu) prodchnuté Wagnerovou předehrou Tristana a Isoldy (natočil ji Pražský symfonický orchestr) dodalo filmu symptomatickou osudovost i krásu totálního zmaru. I just want it to be nice... (29.01.2013)

Ríša Wagner napsal cool soundtrack irl. (02.01.2021)

Hypnotický nesmysl á la země je hranatá a v kosmu nejsme sami, naopak, jsou tam ještě lepší... (26.05.2011)

To, co je typické pro většinu Larsových filmů (totiž obrovská emoční vypjatost a velmi silná intenzita celého díla), Melancholie svým způsobem postrádá. Píšu "svým způsobem", protože Melancholia tento deficit bohatě vyrovnává stísněnou, mistrně navozenou atmosférou, která zejména v závěrečné půli co do své melancholičnosti graduje až k samotnému vrcholu. Po formální stránce Melancholia navazuje na Antichrista (extrémně zpomalené záběry a dokonalá kompozice obrazu v úvodní sekvenci jsou opět dechberoucí - navíc kousavá Wagnerova melodie tomu všemu dodává ten správný říz:)) Věc, kterou na celém snímku oceňuji asi nejvíce, je fakt, že mě celou dobu zajímalo, jak to s hlavními hrdiny dopadne, což nemůžu říct o DRTIVÉ:) většině filmů s podobným tématem. Lars von Trier je tak minimálně v jedné věci opět velmi originální - vybere si sci-fi film o konci světa a tuto "banalitu" (banalitu ve smyslu, že toto téma již bylo ve filmu použito nesčetněkrát a vyznění podobných snímků je zpravidla velmi podobné, ne-li stejné) využije k velmi sugestivnímu líčení pokřivených rodinných vztahů a opět nechává diváka, ať sleduje, jak se beznaděj a melancholie v průběhu filmu přelévají z jedné postavy na druhou. Na konci to sice nebyl tak "rozsekávající" pocit jako u Breaking the Waves, Dancer in the Dark nebo Dogville, což ale nemění nic na tom, že jsem celý film nemohl ještě pár dní dostat z hlavy.) (08.06.2011)

Nudící panoptikum ujetých postav. Za pochvalu stojí snad jen fantastický prolog (hledání odkazů na něj později ve filmu mi pomáhalo neusnout), pobavil i démonický Udo Kier ve vtipné roli. No a ten Wagner k tomu sedí. (30.06.2011)

Já prostě nějak nemůžu příjít na chuť těmhle uměleckým filmům s hlubším smyslem. Co mě, ale naprosto dostalo byl úvod - něco tak výborně natočeného jsem už hodně dlouho neviděla. 60% (25.02.2012)

Ruční kamera. Z věčně rozhýbaného obrazu se mi dělá špatně. (29.11.2012)

Lars von Trier natočil postmoderní film. Při sledování vás míjí dostatek odkazů a někomu může způsobovat radost, že zachytí alespoň některý z nich, asi tak jako se vám to může stát při čtení Jména růže. Film oscliluje mezi zemí a nebem stejně tak jako mezi láskou a nenávistí atd. , jde o další film z mikrožánru ,,film o všem". Snímek skončí a každý si z toho odnese něco jiného. Někdo to nepochopí, někoho to zasáhne (Vizuálně, hudebně, herecky atd.) a někdo bude vymýšlet vzrušující interpretace. Která je ta správná, že? Neřešitelnost je prostě nevyhnutelný příznak postmoderny. Jak píše Joshua Clover ve své knize Matrix: ,,Dnes už jsme natolik postmoderní, natolik zběhlý v nerozhodnostech a nejistotách, že se s tím dokážeme smířit." Navíc je zřejmé, že je zde doslova poptávka po těchto neuchopitelných filmech. Sám Lars von Trier je ryba velmi kluzká a jednoznačnou odpověď nedává. Jednak je to šikovný marketingový tah a pravděpodobně prostě žádnou uspokojivou odpověď nemá. Bez zajímavosti nezůstane, že nápad k natočení melancholie dostal po navštívení psychoterapeuta! U Melancholie jsem se nudil, dialogy mezi herci byly prostě na palici. Nevím kdo se choval debilněji. Zcela subjektivně bych nejraději dal dvě hvězdy, dám však tři za zajímavý vizuál a navíc nechci tento film odsoudit, protože otevřeně přiznávam, že jsem do něj nepronikl. (16.06.2014)

Mám s tím problém jako s každým Larsovým filmem. Některé scény jsou naprosto geniální, aby byly posléze vystřídány jen lehce (nad)průměrnými epizodkami. 70% (27.05.2011)

S klidným srdcem můžu přiznat že na film jsem šla kvůli Alexovi a oceňované Kirsten. Z kina jsem pak šla jen s tím že tam byl Alex a Kirsten. Většinou se snažím filmy pochopit ale u tohohle to nešlo. Jediným světlým bodem pro mě snad byl organizátor svatby. A jen málo který film mě dokáže ještě před úvodníma titulkama tak znudit jako tento. Zpomalené záběry sice umělecké ale proč proboha tak dlouhé a nic neříkající?! Část 1 ... WTF?! Ok chvilkama jsem se zasmála ale to opravdu museli Alexe nechat šišlat? Opravdu toho chlapce zklátila na golfovém hřišti? Močení na golfovém hřišti?! Je mi to líto ale tohle byl opravdu hrozné. Část 2 ... no... kde začít.... no.... dobrá, ta planeta byla hezká a její dopad byl zajímavý ale to je tak vše. Po konci filmu mě napadlo pouze: Lars něco hulil a většina lidí na tom jede taky. Většinou mám psychologické filmy ráda, ale tohle byl sakra krok vedle. Takže dvě hvězdy - 1/2 Kirsten; 1/2 Alex (sorry ale předkus je předkus a ani si chudák nevrzl); 1/2 organizátor svateb, 1/2 vyhrává ta hezká planetka za zničení "zlé" Země (02.06.2011)