Melancholia

Na tenhle film mě navnadil Trier především svými výroky o Hitlerovi, proto jsem doufal, že alespoň v závěrečné scéně začne malý chlapec znenadání hajlovat za doprovodu zběsilé masturbace. Nestalo se tak, ale film mě i přesto bavil. Trier prostě dokáže vykouzlit hodně dobrou atmosféru, leč druhá půlka mohla být o trošku svižnější ! (05.08.2011)

Občas mám pocit, že být v mojí hlavě je skoro nesnesitelné. Vždycky po zhlédnutí některého z Trierových filmů si ale uvědomím, že skutečné peklo je být v Trierově hlavě. Bojím se jen jediného - že tenhle výjimečný a vzácný tvůrce odejde z tohoto (zlého) světa dřív než by měl... a dost možná i vlastní rukou. A doopravdy si přeji, aby takový den nikdy nenadešel. (06.06.2011)

(V detailech) Nádherný film o konci světa a o tom, že Melancholiíí vůbec není ona blížící se planeta (která působí spíš uklidňujícím dojmem), nýbrž naše matička Země obydlená psychicky se rozpadajícími bytostmi žadonícími o svůj esteticky přijatelný konec za doprovodu trefného reklamního sloganu Enjoy it while it lasts a Symfonie č. 9. Ten také postavy a divák dostanou naservírovaný rovnou v úvodu, aby mohl být závěr mnohem syrovější a mrazivější. Zároveň se však jedná o neskutečnou manýru, kopírující nejenom schéma Antichrista, ale svou první hodinou také Vinterbergovu Rodinou oslavu, byť se díky tomuto svatebnímu entreé zadírají hlavní charaktery hlouběji pod kůži. Sečteno a podtrženo - osamělejší, roztroušenější a depresivnější příběh letos v kinech nepotkáte - jen moje myšlenková i srdeční soustava se s Melancholií krapet minula. Asi jsem na tuhle podívanou až příliš velký flegmatik. (01.10.2011)

Přiznávám, že nerežírovat tento film Lars von Trier, mé hodnocení by bylo nižší. Jenže je to právě Lars von Trier, díky kterému jsem se já a určitě i řada dalších diváků, obzvlášť pobízela k vyhledávání skrytých významů, tvorbě nedoslovných souvislostí, vnímání obrazové kompozice atd. Byť si nemyslím, že Melancholie je puzzle, které musí být za každou cenu složeno (oproti tomu např. v Antikristu divák musí alespoň něco málo vyluštit, aby si jej dokázal užít), tak po aktivním zhlédnutím dvou hodin tohoto filmu nemohu být nespokojen. Postavy mají v sobě vepsáno cosi zvláštního, tvorba "obrazů" von Triera je od samoého počátku zajímavá, atmosféra velice unikátní a směrem k závěru překvapivě hutná a tíživá, zejména konečných pár minut je doslova destruktivních. Samozřejmě i tak bych ocenil květnatější děj, von Trierovi nemohu upřít, že i s malým množstvím prostředků dokáže sdělit mnoho, ale nic to nemění na tom, že určitá místa byla poměrně dost "vláčná". 7/10 (07.10.2011)

Melancholická nálada, umělecké kompozice, vážná hudba, astronomií ovlivněné téma. Postavy, které nejsou psychicky vyrovnané a většinu filmu stráví v jakémsi stádiu polospánku. Děj, který je těžko pochopitelný a z velké části se dá považovat za pouhou metaforu. Na co? Těžko říct, odpověď hledejte po zhlédnutí sami. Melancholie nic nevysvětluje. Mnoho otázek zůstává nezodpovězených (jamka č. 19), mnoho scén se pohybuje na hraně reality a představy, mnoho detailů je na první pohled přehlédnutelných. Lars von Trier zkrátka točí 'jiné' filmy a místy by se mohlo i zdát, že svou snahou o působivou, uměleckou atmosféru zabíjí jakékoliv náznaky příběhu a dějového posunu. Ano, možná je to pravda, i já ostatně často sdílela Sutherlandovo nepochopení a jistou iritaci k chování hlavní hrdinky. I tak mi ale zůstane Melancholia v hlavě jako film, při kterém si nikdo v celém kině nedovolil narušit hrobové ticho (což se mi v Británii stalo poprvé), který ve mně evokuje neustále další interpretace a myšlenky a po jehož zhlédnutí mě napadlo jediné slovo: "Wow." (30.09.2011)