Neznámy Shakespeare

Emmerich řemeslně překročil svůj léta neblaze budovaný stín. Ačkoliv nesdílím jeho bulvární teorii o pravosti/nepravosti autorství Shakespearových děl, minimálně precizní výprava a herecké výkony (speciálně Rhyse Ifanse) zaslouží absolutorium. Některé zdejší výtky směrem k nepřehlednosti nesdílím. To na první shlédnutí zdánlivě komplikované flashbackové vyprávění zas není tak složité pobrat, stačí si zapamatovat cca 5 jmen a být trošku divácky bdělý při sledování flashbackových skoků (a všudepřítomných politických úskoků :o) ) a tápání v orientaci nehrozí. A také palec nahoru dávám Emmerichovi za odvahu přijít s takovou nepodbízivou látkou do dnešních kin, kdy nasazování komerčních filmů spíš připomíná řízený výrobní proces. Divím se sám sobě, ale dát Emmerichovi šanci protentokrát stálo zato. (06.02.2012)

Hádejte. Co je největším problém tohoto filmu? Ano, je jím Roland Emmerich. Problém ani ne tak v jeho schopnostech, jako spíše v očekávání. Položme si další otázku. Co se nám vybaví při vyslovení jeho jména? Patetické? Pompézní? Země v ohrožení? Emzáci? Výbuchy? A teď tento člověk natočí něco, co má být kostýmním dramatem. Vyvolává to stejné pocity, jako kdyby Zdeněk Troška oznámil, že natáčí Marii Stuartovnu. Hrůzná představa, není-liž pravda? Navíc látka přímo volá po uměleckém zpracování, obstál řemeslník Emmerich? Ano i ne. Po technické stránce filmu nelze nic vytknout, kostýmy pěkné, jako celá výprava, herci odvádějí co mají, hudba uspokojivá i nějaká ta akce by se našla. Horší je to po umělecké stránce, mnoha lidem zřejmě bude vadit prolínání několika časových rovin, osobně jsem s nimi problém neměl, ale nějaké výraznější časové kotvy, by rozhodně nebyli na škodu (důležité je sledovat barvu Cecilova vousu). Možná měl Emmerich udělat stejnou fintu, o které vypráví film, nechat celé dílo podepsat někým jiným, pokud možno uznávaným artovým umělcem, možná by byly recenze příznivější. Takže, poučení pro příště. (17.11.2011)

Emmerich si měl už na začátku přiznat, že na takové téma, jako je Shakespeare, prostě nemá. Snaží se tvářit, že to je komorní film (z jeho tvorby je určitě nejkomornější, vždyť tady nezanikne svět), a to třeba laciným orámováním, kde klasický shakespearovský herec Derek Jacobi uvede film jako divadelní hru. Přitom jsou v něm ale porušena i základní pravidla jako třeba jednota času (budete se akorát ztrácet ve třech časových rovinách). Nakonec jsou na Anonymovi nejkrásnější momenty, kde se hrají jednotlivé hry. Shakespeare, ať to byl kdokoli, byl génius a umělec. Emmerich ani jedno. (11.11.2011)

Nejde ani tak o to, že ten film je v mnoha věcech úplně mimo (nic proti anti-stratfordiánům, ale já prostě víc věřím Stephenu Greenblattovi), ale v tom, že je mimo strašně nudným a nenápaditým způsobem. Je tak konvenčně hollywoodský, že není ani trochu subverzivní, nepřináší nic víc, než recyklaci stokrát viděného. Ano, William Shakespeare to dělal též... ale mnohem lépe. Ještě, že na to scénárista v závěru přišel a sám nám vysvětlil, proč na jeho výtvor nemá cenu chodit. Jo a Rolko natočil po stránce výpravy a reálií mnohem hezčí film než Paul W. S. Anderson, pokud by to někoho zajímalo. Ale jinak - moc málo ufonů a moc složitých emocí. (02.11.2011)

Bylo rozhodně nesmírně zábavné sledovat tento film a představovat si u toho omlévající Shakespearology, kterým se ničitel Roland snaží rozbořit svět. Nedařilo se mu to, protože selhal na falešně komplikovaném systému flashbacků a rámců, kdy si divák nemohl být jistý, kde se právě nachází a jaký je vztah mezi postavami. A ještě jedné neodpustitelné věci se dopustil, do velkého kolektivu literárních a filmových Alžbět, kde vládne pevnou rukou Judi Dench s Cate Blanchett, přidal hysterickou nymfomanku. Škoda, protože výprava i hudba se hodně povedly. (25.01.2012)