Paralelné svety

Ach jo! To mohlo bejt tak dobrý! A prd. Na film jsem se těšil od prvního traileru, tedy zhruba rok, no nakonec jsem z výsledku dost otrávenej. Upside Down má dvě pozitiva - ústřední nápad dvou světů ležících proti sobě a úžasnou vizuální stránku. Záběry, v nichž jsou vidět oba světy, zvlášť v sekvencích v horách, kdy nahoře i dole jsou zasněžené vrcholky, proplétají se mezi nimi oblaka a svítí slunko, jsou pastvou pro oči. A to je tak všechno, co můžu pochválit. Snímek zcela zasádně dojíždí na to, že jde v podstatě o fantasy pohádku, ale zcela vážně se snaží fungovat podle určitých sci-fi zákonů. Na jednu stranu mu to umožňuje předvádět zajímavé kousky s gravitací, na druhou stranu s těmi zákony pracuje tak podivně lehkovážně, že jsem byl nucen cirka 80 % stopáže přemýšlet nad tím, jestli se zrovna neděje nějaká blbost, která je s nimi v rozporu. Ve fantasy pohádce by nad tím člověk mohl mávnout rukou, ale sakra, když už si nějaká vážná vědecká pravidla nastavím, měl bych se podle nich řídit... I to by se ale dalo přežít, kdyby byl dobře napsaný vztah dvou hlavních postav. Bohužel dobře napsaný není. Je to jalová pseudoromantika, která na mě neměla nejmenší emoční dopad. No a jestli jsem celou dobu váhal na třemi hvězdami (za nápad, hrátky s gravitací a vizuál), závěrečných 15 minut, aneb koncentrovaná scenáristická nemohoucnost a zkratkovitost, mě přesvědčilo o tom, že víc než dvě hvězdy ode mne Upside Down nedostane. Jedno z největších letošních zklamání. (20.12.2012)

Obsahové a pocitové NIC zabalené do úchvatného vizuálu, který jsem hltal s otevřenou hubou. Herci sympatičtí a Kirsten navíc nebesky nádherná, pohádkovost sympatická, logiku a scifko v tom raději nehledat. A teď co s tím? Bohužel od filmu chci nakonec malinko víc, než jen vypiplaný vizuál, který je pastvou pro oči, ale z příběhu stejně jako u Avataru, si za pár dní nebudu nic pamatovat. Takže 70% (21.12.2012)

Mnoho sci-fi stojí na fikčním světě, na jeho konstruování, zákonitostech, pravidlech. Jak píše J*A*S*M, v Paralelních světech je těch nelogičností příliš mnoho na to, aby se člověk mohl v klidu soustředit na příběh (který je k tomu silně konvenční). Spíše přemýšlí nad tím, jestli to či ono dává alespoň trochu smysl. A ono spíše nedává. K tomu všemu je často ztížena divákova prostorová orientace ve smyslu "má teď postava padat nebo naopak?", tzn. akceptování pravidel daného světa (horního/dolního). Hlavní záporácká korporace mi přišla podivně pasivní (postavy jsou zatčeny, ale za malou chvíli se znovu setkají). Divím se, že se takovému polotovaru, který nedává moc smysl, Kirsten Dunst a Jim Sturgess vůbec upsali. (30.12.2012)

Boj proti gravitaci by se líbil leckde jaké koze, tady ho pro její potěchu vyhrají smísením slin. Vypadá to pěkně, ale člověk dostane ránu přes palici od dvojčat, že nakonec zapomene, na co se to vlastně díval a jen s otevřenou pusou kouká, jak se zabil docela zajímavý film. Jedna hvězdička je pro krásný oči Jima Sturgesse, zbylé dvě ani nevím za co. (03.01.2014)

Standardní romance o hledání ztracené lásky, tentokrát zabalená do originální sci-fi o dvou světech fungujících současně naproti sobě (nevím, jak to lépe popsat). Romance ani herecké duo, nedokáží diváka naplno upoutat ale originální nápad a hlavně jeho zpracování je natolik zajímavé a vizuálně ojedinělé, že jen kvůli tomu, stojí snímek za shlédnutí. (05.02.2013)