Until the Light Takes Us

Fíha. Black metal mám hodně rád, z metalu obecně asi nejradši. protože dokáže pořádně nakopnout a hladí po i proti srsti mou chmurnou, temnou, černou až misantropickou duši. Mám ho rád ale hlavně z hudební stránky, ty věci "okolo" mě nějak moc neberou. O pozadí a historii norského black metalu jsem měl nějaké ponětí, ale na tenhle dokument jsem narazil čistě náhodou. A ač mi přišel zpočátku dost podivně pojatý (hlavně mě zarazil výběr doprovodné hudby a dost utahaný rozjezd), nakonec mě chytil a dokoukal jsem ho se zájmem. Nejlepší na celém tomhle dokumentu je, že ukazuje lidskou stránku black metalu, lidi samotné, protagonisty, hudebníky, v jejich lidské podobě - bez všech těch šaškáren, make-upu apod. Nutí je mluvit, ne ksichtit se, pózovat a chřestit řetězy. I proto se stane, že se vám najednou odsouzený vrah s dost podivnými a v nejednom případě kontroverzními názory, bude jevit poměrně sympaticky. Např. Vargovy a Fenrizovy výtky vůči křesťanství naprosto chápu a ztotožňuji se s nimi (s jejich - tedy Vargovým - vypalováním kostelů už nikoliv, o zabíjení lidí nemluvě). Asi je třeba říci a pochopit, že tohle není dokument o (norském) black metalu (jako celku), jen o několika jeho protagonistech, kteří jsou různí a mají různé názory a postoje. Stejně jako lidé v jakékoliv jiné skupině. V každém případě, jistě dobrá záminka pustit si nějaký uřvaný black metal výplach. (07.08.2018)

Perfektní dokument o zásadním hudebním žánru počátku 90. let. Jeden z nejkontroverznějších hudebních žánrů - norský black metal je zde zkoumán prostřednictvím rozhovorů a reportáží a díky tomu je na něj nahlíženo z různých úhlů. Na jedná straně máme zakladatele žánru, kterým jde temnotu, chlad a depresi vyjádřenou pomocí démonických coverů a ledových songů, paralelně s tím jde však ruku v ruce extrémnější proud, kde nechybí násilí, vraždy či pálení kostelů. Naproti tomu všemu stojí média, která si z muzikantů a příznivců žánru vycenzuruje jen to nejhorší a tak to publikuje. Dokument je pojat tak, že se lze vlastně přiklonit na stranu všech, a to i na stranu vrahů a žhářů, protože i ti mají pro své činy pádné důvody. Excelentní pohled do zákulisí temné scény, rozhovory se zainteresovanými lidmi a typický hudební podkres i neobyčejné prolínání toho tvrdého, násilného a zároveň toho krásného dává divákovi možnost rozhodnout se přiklonit se na tu či onu stranu. Takhle by měl vypadat objektivní (a nejen hudební) dokument! 5* (25.12.2013)

Tak opravdu, oceňováno po právu. Viděl jsem řadu dokumentů na téma black metal a tento je z nich dosud jednoznačně nejlepší. Je výtečně poskládaný, přináší svým způsobem spoustu nového - hlavně nepředvádí znovu ta stokrát viděná interview. Zbytečně se nezasekává na laciných, také stokrát omletých a notoricky známých historkách/incidentech. Prostě krátce, s exkluzivním komentářem, a dost. Jde myslím o velmi dobrou (i když jen těžko vyčerpávající) sondu do počátků a ideologie jakéhosi hnutí, dnes známého pod pojmem 'Norwegian black metal', kolem kterého poletuje celá řada mýtů a legend. Počátky, tedy než to všechno přerostlo v nebývalý trend... Mladistvá rebelie, sympatie k temnotě, extrém, anti-křesťanský, anti-komerční postoj a návrat k 'zapadlé' severské mytologii, provokace, snaha o vyčlenění se ze systému, destrukce a na druhé straně také tvorba, tedy sama muzika - originální, osobní, atmosferická, záhrobní, chlívácká, surová a syrová. V hlavních rolích Fenriz (Darkthrone), Varg Vikernes (zde dokonce trocha nového i pro člověka, co nedávno pročítal jeho články na burzum.org), potažmo později na scénu nastoupivší Frost (Satyricon). Dále komentáře vybraných členů Mayhem, Emperor, Ulver a Immortal. Tak tedy, z mého pohledu bezchybný snímek, ideální chceme-li alespoň částečně pobrat onu pravou undergroundovou podstatu dnes již velmi populárního (ale stále extrémního) hudebního subžánru. A samozřejmě, zdaleka to není zajímavý jen pro fanoušky... It's very hard to recognize the truth, when you are bombarded by lies all the time. (10.04.2010)

Until the Light Takes Us je formálně, ale hlavně obsahově hodně dobře zpracovaný hudební dokument o nechvalně proslulém norském black metalu. Jestli se i k vám dostaly zprávy jak na počátku 90. let tito "satanisté" v rámci svého přesvědčení v norsku začali zapalovat jeden kostel za druhým, zabíjeli se mezi sebou a hudebně se prezentovaly jakousi nestravitelnou směsí plnou démonického skřehotání, tak jste na správné adrese. Nutno podotknout, že jsem teď trochu nadsadil a pokud se trochu o danou tématiku zajímáte, tak postupně poodhalíte, jak to skutečně je a jak jsou někdy informace podávané přes masmédia zcestná a lživá. No, i když ono se v dnešní době, ale i v historii nejedná o žádnou novinku. Tím jsem ale mluvil pouze v obecnosti, protože zapalování kostelů a vraždy mezi členy blackmetalových skupin jako zločiny nelze ospravedlňovat. Z dokumentu ale zjistíte, co k tomu dotyčné vedlo a ač je sice satanismus s black metalem silně spjat, tak na něm paradoxně vůbec nebyl založen. Z pohledu druhé strany mince existují dokonce kapely, které hudebními prvky a žánrově také spadají do "black metalu", ale mají křesťansky laděné texty o Bohu. Neméně zajímavý fakt je ten, že byl také black metal původně hodně undergroundově laděné podhoubí, které dodnes nabylo neuvěřitelné popularity a už se o čistě okrajové záležitosti nedá zcela hovořit. Pojetí Until the Light Takes Us mě velice nadchlo a nejedná se striktně o dokument pro fanoušky tohoto metalového subžánru. Doteď by jste ale mohli těchto subžánrů napočítat desítky! Jinak každý si z toho může odnést to své a tvůrci se nestaví na jednu nebo druhou stranu, pouze prezentují vše kolem vzniku scény a vnáší trochu světla do průběhu událostí. Plný počet a to bez debat! (13.01.2016)

Problém tohohle dokumentu je, že neznalej člověk se ze začátku špatně orientuje a sám sebe se ptá kdo je sakra ten Fenriz a Varg Vikernes. Přesto si myslim že i takovejm lidem to za pár minut secvakne dohromady. Nejzajímavější jsou určitě rozhovory s Vargem kterej rozhodně neni vyobrazenej jako nějakej magor jak zde pár lidí píše, právě naopak si svoje názory celkem obstojně hájí. Tenhle žánr to v začátcích neměl vůbec lehký a hrálo mu do noty hlavně štěstí (Fenrizovo překvapení nad vysokou prodejností A Blaze in the Northern Sky to dokazuje) a bez těch všech vražd, spálenejch kostelů a corpse paintu by se to prostě neobešlo. Patří to k tomu. (19.04.2013)