Tomb Raider

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

Dobré to bolo. Síce nič prevratné, ale stále dobré. Príjemny návrat k štýlu 90. rokov. Rozprávaním aj vizuálne. Slušne to odsýpa, Alicia je sympatická, záporák ma bavil a posledný akt je dokonca veľmi cool. Čo mi tam chýbalo bolo trošku viac nadhľadu. Tvári sa to totiž zbytočne vážne. A tým nemyslím Marvel prístup, urobme si srandu z vážnych scén. Skôr volám po väčšej hravosti. Spomeňme si na Múmiu, prvého Cambellovho Zorra alebo Pirátov z Karibiku. Nový Tomb Raider tým pádom nebaví tak, ako by mohol. Aj vďaka pekelnej hudbe. To už vážne nikto napísať dobrý motív? Každopádne ide rozhodne o najlepší film podľa videohry a rád si dám dvojku. 7/10 P.S. Indyho som nespomenul schválne. To je úplne iný šport. (16.03.2018)

Som ohromne zaťažený na dobrodružné príbehy o hľadaní pokladov a tajomných artefaktov niekde v džungliach, hrobkách a na stratených ostrovoch. Plus na slečnu Vikanderovú by som sa dve hodiny díval, aj keby celý čas sedela pri kozube a štrikovala sveter. K filmu: Fajn staromódne dobrodružstvo, ktoré v záplave digitálnych veľkochujovín prekvapuje tým, ako sa drží pri zemi. Žiadne divoké skákanie medzi kontinentami, žiadne súboje s múmiami a oživenými sochami. V Londýne sa zoznámime s hrdinkou, potom s ňou cestujeme na odľahlý ostrov, je tam trochu naháňačiek a súbojov v džungli a potom už len hrobka s pascami. Celé to dobre odsýpa, má to sympatickú hrdinku 😍, Walton je solídny zloduch, CGI je tak akurát (a vyzerá lepšie ako v traileroch) a až na pár scenáristických mimózností ma tam vlastne nič nerušilo. A je to OMNOHO lepšie ako tie staré filmy s Angelinou, aj keď sa musím priznať, že vzhľadom na lásku k tomuto subžánru mám rád aj tie. :) Takých 7/10, pre fanúšikov Indyho, Múmií, Flynna Carsena, Brisca Countyho Jr. a kadejakých Národných pokladov jasná povinnosť. (17.03.2018)

Než srovnání s nepovedenými (a s desetiletým odstupem už i řádně směšnými) Angelininými hrátkami si nové pojetí zaslouží podtitul Dobyvatelé ztracené Lary. Těch skoků, hádanek, situací na samé hraně i roztodivných udělátek je tolik, že i pozvolný úvod nebo zkratkovitý rozjezd událostí na ostrově fungují v rámci archeologického dobrodružství na silně podtrženou jedničku. Je až překvapivé, jak velká tíha pak leží na samotné slečně z rodu Croftů, protože Alicia Vikander má ve svém hereckém výrazu takovou sílu, že z emocionálních scén ždímá totální maximum a ty smutnější mě díky ní k mému šoku tlačily skoro k slzám. Nebýt trochu mimo působícího Gogginse, který ze slibného a uvěřitelného slizouna Vogela nedělá nic navíc a na několika místech herecky moc nestačí, byl bych snad doskočil až na nejvyšší hodnocení. Vychytaný scénář se totiž konečně odvažuje nevymýšlet zbytečné veletoče a zkrátka jen adaptovat hru, bez zbytečného holedbání se o vymýšlení vlastní cesty, které vždy vede buď k prohře u fanoušků, u kritiky nebo u pokladen, často pak u všech tří možností. Uthaugova vize má tak nakročeno když ne k nové módě, tak alespoň k sevřené žánrové trilogii. (15.03.2018)

Klasické postupy v moderním kabátku. Velice často se v mozku zapínají signály, které upozorňují na podobnost s Indiana Jonesem, ale není to právě to co jsme chtěli, aby měla Lara DNA dobrodružné klasiky a opisovala tam kde má? Nový Tomb Raider je bezpochyby nejpodařenější videoherní adaptace a douvám, že si vydělá na pokračování. Restart klasické videohry s prsatou archeoložkou byl totiž to nejlepší co ji potkalo a i když film jde tou samou cestou nevadí to. Ano prakticky ničím nepřekvapí a nepřetáčí tachometr, ale od prvního dílu potenciální série jsem přesně v tohle doufal. Fantasticky obsazená Alicia Vikander působí uvěřitelně jak ve fajn holka od vedle póze tak i v roli rodící se dobyvatelky ztracených hrobek. Hlavní padouch je pak příjemně uvěřitelný (Goggins je jako korporátní figura s pochopitelnou motivací skvělý). Režisér Roar Uthaug se díky sázce na jistotu (co se příběhu týče) mohl věnovat postavám a zbytečně nebudovat vesmír. Exotika v podobě čínsko/japonských lokací a legend zaujme uvěřitelným vyústěním (nad kterým raději více nehloubat) i časovou odtržeností od zbytku světa. Angelina se může jít zahrabat. Těším se na další díl. (30.03.2018)