96 hodín: Odplata

Kde jsou ty časy, kdy smrtonosný Daddy charismaticky deratizoval v Evropě špinavé, albánské bordely. Rok se s rokem sešel a pak ještě se třemi a máme tu šedesátiletého dědka, který se z posledních sil snaží naučit svou nesympatickou, třicetiletou dcerušku bourat bavoráky a ochranitelsky organizuje řízený zásun při jejím prvním milostném vzplanutí. A jen tak mimochodem, aby to zase nebylo pouze takové rodinné, romantické drama, si střihne v ulicích Istanbulu šouravou hoňku s bandou morgošů, které najali za měděný kabel a pár kanálových poklopů před místní sběrnou. A tak máme hezky našlápnuto na zabijáckou trojku o strastech stárnutí, ve které unesou Liamovi ze starobince bažanta a bude se to jmenovat Taken 3: Pajdej, když to dokážeš. (16.10.2012)

Pokud vyprávíme opravdu hodně, hodně jednoduše, je to prostota, nebo prostoduchost? Pominu, o čem film je, a soustředím se na sdělení v druhém plánu. Je ho kupodivu hodně. Nemyslím jen to, že výrobky Apple jsou in. Hlavní je úplně nevkusné podbízení se mainstreamovému vkusu. Chceme cool vraždění, ale nechceme vidět krev. Ne, oprava: Krev musíme vidět na kladných osobách, aby bylo vraždění jimi konané ospravedlněno. Jako američané máme výslovně povoleno (je to napsáno v cestovním pasu) vraždit policisty, jsou to přece jen Turci. Navíc lezou po stromech, žerou banány, modlí se v mešitách a jezdí v 30 let starých Daciích. Chceme vidět jasného a snadného nepřítele a důvod, proč ho můžeme odprásknout (kvantita raději než kvalita). Je to vidět na první pohled: Zatímco my si za božské dolary pronajímáme luxusní pokoje, jsme jako ze škatulky a máme v postprodukci dobarvené modré oči, padouši bydlí v zahnojených troskách, páchnou na pohled, nikdy se neholí, mají snědou kůži, a ve své domovině mluví mezi sebou angličtinou s urážejícím přízvukem. A taky jedou do Istambulu z Albánie asi přes Azerbajdžán, soudě podle krajiny a sofistikovanosti hraničního přechodu (teoreticky s EU). Musí zde být i nějaká rodiná dramata: Nepodá otec nápadníkovi dcery ruku, nebo dospěje skrz katarzi k překonání své osobnosti a přijme ho jako vlastního? Škola teorie: Pokud stříháme hodně, zakryje to, že herci špatně hrají a choreografie rvaček nestojí za nic? P.S: Úvodní titulky vyvolají epileptický záchvat i u zdravého člověka. (02.10.2012)

Ďalšia bessonovská žmýkačka peňazí. Pri pohľade na post režiséra bolo jasné, že "tudy cesta nevede". Ako žánrovka a bezcenné béčko si takýto scenár zaslúži akurát tak Seagal, či Van Damme, tí majú akurát tú smolu, že o nich už toľko diváci nestoja. Megaúspech prvej časti nedal na seba dlho čakať, ale kde sú tie časy, keď sa točili dobré pokračovania. Z atmosféry jednotky ostali len tiene, Liam Neeson sa potuluje po place ako figúrka, jeho charizma zomrela spolu s posledným únoscom jeho dcéry v prvej časti. Na scénu sa vracia nemotorný pajác, ktorého charakter postavy je známy z posledných filmov Stevena Seagala. Občas nám francúzski tvorcovia spestria nudnú prehliadku pseudo-istanbulskými ulicami aspoň kvalitnou akciou, ale i tá v mnohých prípadoch balansuje na hrane logiky. Pokiaľ máte doma kvalitné domáce kino, kašlite na návštevu kina. Jedine tak podporíte možnosť vzniku ďalšieho pokračovania. 50%. (09.03.2013)

Nuda, nuda. Devadesátiminutové zírání do stropu kina a doufání, že až Neeson toho pětadvacátého padoucha oddělá (stejně nudným způsobem jako oddělal všechny před ním), dostane se konečně konečně k padouchovi největšímu, což by znamenalo, že do závěrečných titulků nebude déle než patnáct minut. Už dlouho jsem neviděla tak málo řemeslné zručnosti jako prokázal režisér, scénárista, střihač a kameraman tohoto filmu. (12.10.2012)

Dobré pokračování a né že né. Nechápu, co od toho někteří očekávali, že maj teď takový pindy... Neeson v Paříži - to byla prostě bomba, Neeson v Istanbulu mu ovšem velmi zdatně sekunduje. Podle mě je toto pokračování opět výborným thrillerem s místy trochu přepálenou akcí (ale ta byla v jedničce taky), se solidním dějem, dobrým napětím a již tradičně bezkonkurenčním Liamem Neesonem. Plusem je určitě krátká stopáž, člověk nemá šanci se ani vteřinu nudit (jak já mám rád filmy do hoďky a půl). A navíc nostalgie zapracovala taky naplno. Já jsem tedy s pokračováním nadmíru spokojený. 80% (28.12.2012)