Vedma

Horory nejsou mým oblíbeným filmovým žánrem, protože bývají většinou nechutné a místo strachu ve mně vyvolávají žaludeční nevolnost. Nesleduji je, proto nemám moc s čím srovnávat. Snímek je zajímavý tím, že je ruský a má velmi poetickou vizuální i hudební stránku. Taky náboženský motiv příběhu je netuctový. Gogolovu povídku podle níž byl film natočen neznám, ale místy mi připomíná pohádku Boženy Němcové Spravedlivý Bohumil. Jediné, co mohu vytknout je snaha umístit děj do amerického teritoria, což nebylo nutné. Líbilo se mi to a příjemně mne překvapilo, že i hororovém žánru lze najít dobrý film. (10.12.2013)

Remake naprosto parádního Viy, který s původním kouskem nemá nic moc společného... Ano, je tady čarodějnice, tři noci mší, věčné (nepovedené) pokusy o útěk z vesničky, ale to je asi tak vše... Ta tam je skvělá hororovo-pohádková atmosféra, roztomilé (někdy až úsměvné) přehrávaní herců, výborná hudba... Vedma je obyčejná duchařina, snažící se rovnat americkým filmům a zcela zapomínající na specifika ruské kultury... A to je škoda... (03.01.2011)

Nie je to tak rozprávkovo poňaté, ako “Zakázaná ríša”, no aj toto “Vij” v rámci nejakého postupného kopírovania poviedky od Gogoľa, spĺňa aspoň ako takú, ľahko priemernú kvalitu spracovania. Vystrašený na smrť určite nikto nebude (asi), no starý kostol je vždy výborným miestom pre hororový námet, akurát strašná škoda, že tých prvkov v rámci žánru, je akosi pomenej. No a teraz môžem skočiť na klasiku zo 67’. Strašne som zvedavý, aké to bude .. (11.01.2021)

Toto ma celkom bavilo, aj keď sa nejedná o nič extra. Hlavným hrdinom je reportér Evan, ktorého poslali do malého mestečka, kde sa odohralo množstvo nevysvetliteľných javov spojených so záhadnými úmrtiami. Nešťastnou náhodou sa musí vydávať za farára a tri noci sa modliť za dušu zavraždenej Merryl, ktorú považovali za prekliatu. Tá slečinka mi vôbec nepripadala nebezpečná, raz sa premenila na kŕdeľ vtákov, raz vyčarovala oheň a hmlu, inokedy si zase s úsmevom poletovala po kostole a neurobila ani bu, tak čoho som sa mal báť? Príbeh a kamera boli kvalitné, vizuálne efekty taktiež slušné, lenže tým to žiaľ hasne. Topkou medzi ruskými horormi pre mňa aj naďalej ostáva Myortvye docheri (2007). (03.01.2011)

A tak ta dívka z prokletí vysvobozena nebyla a dodnes v tom městečku poletuje a straší ostošest dál a kdo tomu nevěří, ať tam běží! - - - Tak by mohl vypadat konec tohoto příběhu, neboť zemřelá si žádala, aby za ni kněz odsloužil tři noční mše... a je rozdíl mezi modlitbou a mší, tj zpřítomněním Kristovy oběti na kříži (to rozlišují katolíci stejně jako pravoslavní a ti si dokonce na liturgii dávají pěkně záležet!). Takže, jak jste si mohli povšimnout, ty potřebné tři mše za ni nikdo neodsloužil a ani nemohl, kněz byl mrtvý! Jakž takž se za ni z donucení pomodlil vystrašený prostopášný mladík, jehož duchovní přerod od zhýralého života k zbožnosti byl tedy pořádně rychlý, jen co je pravda! - - - Zajímavý rozhovor o víře na začátku filmu... Víra jako zbraň, lépe by bylo modlitba vycházející z víry. V tomto případě se ale jednalo o magii, nikoliv o víru - čarodějnici ve filmu přemohlo světlo, kokrhání kohouta či na zemi udělaný kruh, do něhož nemohla vstoupit! A to prostředí! Ani ruské, ani americké... Ani pohádka, ani přesvědčivý příběh, dokonce ani horor ne! - Ne, tenhle film se opravdu nepovedl! Nedoporučuji! (Možná tu plytkou hororovou zábavu beru příliš vážně, ale nejsem zvyklá brát věci víry na lehkou váhu a mluvit o nich jen tak... pro pobavení.) (13.12.2013)