Útes smrti

Vzpomínáte na Black Water (Krvavá laguna), malý povedený australský napínák s hrstkou lidí ohrožovaných krokodýly? Tohle je úplně to samý, Andrew Traucki si nejspíš řekl, že když se minule shledal s pochvalou, nebude toho propříště moc měnit. Maximálně tak zvíře, kteé se hrdinům postará o krušné chvíle. Takže tu máme pět sympatických lidí, jednu ztroskotanou kocábku, širý oceán a hladového žraloka. Funguje to obstojně, není důvod si příliš stěžovat, jiný letošní survival mě ale bavil o trochu víc (Frozen). 6/10 (15.11.2010)

Film som si pozrel náhodne od miesta, kde sa aktéri rozhodovali, či plávať alebo vyčkať. Napriek nízkemu hodnoteniu ma zlákalo oznámenie, že je to nakrútené podľa skutočnej udalosti. Moje očakávania sa rýchlo zmenili na rozčúlenie. Nechápal som, ako je možné z tragickej udalosti, v ktorej štyria  stroskotanci sa snažia zachrániť si život plávaním k najbližšej pevnine v mori "plnom žralokov", poldruha hodinovú monotónnu nudu, počas ktorej osamelý žralok per partes zmenšuje počet príslušníkov skupiny. Videl som viacero filmov bez atmosféry a tento sa medzi nimi umiestnil dosť vysoko. (15.03.2024)

Nějak se nám v poslední době rozjely horory na téma pár lidí na moři a ohrožuje je žralok. A všechny se honosí přídomkem "podle skutečné události". Tenhle přídomek - podle skutečné události - mne štval už u Otevřeného moře. Vnímáte totiž ten logický rozpor? Pokud totiž nikdo nepřežil, případně jeden a ještě v šoku, jak se mohli tvůrci filmu dozvědět, co se dělo? A natočit o tom film? Zákonitě museli fabulovat a jediné pravdivé bylo, že někde někoho asi sežral žralok. Jenže na tohle téma už vznikly daleko lepší Čelisti. A co se napětí týkajícího se skupinky na moři, jež se snaží ze všech sil přežít, týče, pak Záchranný člun od Hitchcocka stále zůstává nepřekonán. Na rozdíl od Otevřeného moře na zcela stejné téma, kde alespoň zcela nudný a očekávaný průběh zachraňuje alespoň manželská krize a hádky manželů a postupné smíření, zde máme partičku pěti mladých krásných lidí, o nichž nevíme nic. A tudíž jsou nám ukradení. Když pak po půl hodině filmu jejich výletní jachta ztroskotá (ani vlastně nevíme proč) a oni se až na jednoho rozhodnou plavat na nějakých 16 kilometrů vzdálený ostrov, je nám to taky jedno. A pak dvacet minut čekáme na první útok žraloka... Celé je to natočené rozklepanou kamerou (asi kvůli tomu pocitu té autentičnosti, boys, jako abyste mysleli, pokud jste blbí, že je to home video a vy jste přímo u toho), a všudypřítomné modro je neskutečně přemodralé, až by v National Geographicu fotoreportéři záviděli. Skoro opominuty jsou noční záběry, které u Otevřeného moře tvořily z logiky věci poctivou polovinu vyprávění a vytvářely větší napětí, zde noc proběhne raz dva. Na druhou stranu je zde až příliš scén, kdy hrdinové plavou v moři a koukají se kolem sebe, jestli neuvidí žraloka, a buď uvidí, nebo neuvidí, ale má to být asi děsně napínavé, jenže na popáté už není. A to zde nezmiňuji logické nesmysly, týkající se žraloků bílých a jejich chování... (16.09.2012)

Další ze série... samy proti přírodě. Tentokrát od režiséra Krvavý laguny která se mi nějak extra nelíbila, tohle je upřímě o něco málo lepší ale taky jsem se setkal se stejným problémem jako u režisérovy prvotiny a to že po půlce jsem se strašně nudil. Nicméně režisér má jedno velký plus u mě a to že vybýrá mořský potvory které mi jsou nejvíce sympatické. Příběh je sice zase nezajímavý ale aspon napětí by se dalo krájet. Ale jak jsem řekl bohužel jsem se po půlce spíše nudil. (15.08.2012)

Sledovat hodinu a půl koupající se partičku Australanů může být docela únavné a jeden si zapolemizuje, neudělal li by lépe, kdyby ten čas strávil čuměním do akvárka. Naštěstí jsou to docela sympaťáci, kteří i umí zahrát, jak jsou v prdeli. Jako bonus sem tam nějakého sežere velká bílá svině, což z tohoto spektáklu dělá snesitelnou, rasistickou epizodu National Geographic. (18.11.2010)