Oceľová päsť

Poctivý rodinný film plný mlátících se robotů a který svým feelingem (ne)nápadně přípomíná filmy 80. let (kdo si nevzpomněl na Slyův "klenot" Do útoku). Jasný, příběh je jedno klišé za druhým a člověk prostě ví, co bude za 10 minut následovat, ale málodky to tak odsejpá a funguje jako tady. Hugh Jacman to svým charismatem navíc táhne i v těch horších pasáží, na Evangeline Lilly se taky pořád dobře kouká a skvěle digitální roboti se tu taky řežou celkem slušně. Jenom ten hlavní nesympatickej spratek je většinu času na pěst a záporňacká dvojice rozmazlená dědička/geniální japonec už na mě byla přece jenom trochu moc velký klišé a dost mě vytáčeli. Jinak ale hodně obstojená rodinná zábava, na kterou se klidně podívám i vícekrát. (15.01.2012)

Shawnem Levym jsem vždy opovrhoval, protože byl pro mě esencí rutiny a té nejotravnější rodinné sterility. Po nabušených trailerech a pozitivních reakcích na Ocelovou pěst jsem si byl jistý, že svůj názor radikálně změním... ale ani náhodou! I tenhle film je nudnej, suchej a bez života, od první do poslední minuty. Asi první bitkařina/arénovka, která se mnou nepohla ani o píď i během rozhodujícího fightu. Navzdory povedeným trikům, špičkový technický stránce a fajn hercům jde o vykastrovaný zlo. Palec jasně dolů pro film, který je jako Evangeline Lilly - na oko sympatický a hezoučký, při pozornějším sledování strašlivě chcíplý a bezkrevný. (14.01.2012)

Nevím, existuje-li výraz pro úchylku, díky níž se jeden sveřepě a dokolečka morduje přiblblými příběhy o špatných otcích krpatých synků, ale já ji evidentně vlastním. Zatímco Mea Culpa potěšila a Chef jen tak prosmrděl kolem, Stýl Fist mi vyfistovala skoro až ke slepáku, bez varování a - po hříchu - beze špetky potěchy na straně mé či mých klků. Pranic nepomohla nozdratá Evanželýna či Džekmen, které já docela smím. Film tak obludně oslavuje americkou zábavu dementům určenou, tedy wrestling, že se mi chvilkami chtělo bečet, což je nejvzrušivější zvuk pro každého zaoceánského milce té chujoviny. Celou předraženou hovadinu krásně podtrhuje echt ekl dabing, jehož se dostalo postavě náctiletého zkurvysynka. Když se nad tím tedy zamyslím v klidu, bez emocí, tak to ani moc nedoporučuji, což? (22.03.2015)

Zakopávat o tuny nelogických a za vlasy přitažených detailů bychom nemuseli, že ne? Ve světě Real Steel nemá kolem sebe ring ani pitomou ochranou síť, ačkoliv z půltunových robotů odlétávají kusy šrotu a kolem stojí/sedí stovky diváků; z bláta vyhrabaný, starý a stokrát recyklovaný tréninkový robot masakruje protivníky a vydrží dlouhé minuty brutálních zásahů, ačkoliv podstatně větší a vyspělejší stroje před ním dostávají nakládačku v prvním kole; Charlie Kenton (kromě toho, že je tak trochu kretén) dostane robota, zapne ho a o deset minut později už frčí na zápas - žádný zkušební trénink, žádné prohlídky stroje, do ringu smí nejspíše i stroj s termonukleární bombou v sobě. Systému turnajů a Charlieho neustálému zadlužování se jsem také zrovna nerozuměl. Zábava naštěstí stojí hlavně na zápasech, které jsou atraktivně natočené a není jich zase tak málo, a pak také na vcelku fungující chemii mezi Charliem a jeho synátorem. Potěší i Evangeline Lilly; rozhodně ale nepotěší brutálně přeslazený závěr, nevkusně překračující meze trapnosti. (18.03.2012)

Nemělo to bejt původně kreslený? Protože to by mnohý vysvětlovalo. Mnohem líp by pak vypadaly scény typu: "TATI!"(skok do náručí), vztekající se japončík co v závěrečným matchi prohrává, zlá kráska ve futuro-oblečku s extrémním přízvukem, přátelství hodného robůtka Atoma a malého chlapce nebo jejich četná taneční vystoupení. Hugh Jackman by se zhostil dabingu, Danny Elfman vymyslel pár muzikálových čísel, kde by hlavní hvězdy v pozadí doprovázel sbor bručících androidů, na konci by následoval povinný rozhovor otce a syna plný vět jako: "Miluju tě, tati. Miluju tě, Cletusi," a všichni by se pak v obětí vzdalovali divákovi na pozadí zapadajícího slunce. Klišé snesu dost, některá moje hodnocení budiž toho důkazem, ale tady toho bylo zvlášť ke konci až moc. Nicméně klíďo píďo bych to označila jako rodinný film, na kterej bych doporučila zajít hlavně otcům se syny, ty jsou podle mě ta pravá cílová skupina. (24.09.2012)