Hra

Typický Fincher. Scénář je do detailu propracovaný, sálá z něj stupňující se napětí a v tomto případě i zvyšující se úzkost o osud hlavního hrdiny, který hraje vlastně proti všem. Ponurá výprava, vynikající Douglas a množství brilantních režijních vychytávek, tím vším se může Hra pochlubit a to všechno pracuje v tak šlapající symbióze, že je radost se na to dívat. Velkým otazníkem je podle mě jen závěr, který je určitě dobře natočený, Fincherovi do té jeho mozaiky jistě skvěle zapadal a dokázal mě i docela dost šokovat, ale já jsem prostě tak jednoduché vysvětlení tak velké zápletky nečekal, takže nakonec o fous stupeň dolů. (15.06.2012)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

Fincher je nejlepší režisér své generace. A dokazuje to i ve Hře - takhle má vypadat správný temný thriller. Když ani divák ani hlavní hrdina neví, kde je pravda, to se ta deprese hnedka vyrábí trochu jednodušeji. Skvělá práce i při okázalém budování paranoie, i při minimalistických hlodancích do zdravého rozumu. (20.03.2003)

Mezi bravurními thrillery Sedm a Klub rvářů vtěsnal David Fincher Hru.. a bohužel, pro tentokrát superlativy šetřím!! Má sice slušnou atmosféru, ale nedokáže logicky navazovat jednotlivé scény. Tváří se celou dobu velmi „jinak“, ale ani výborně napsaná a zahraná postava Michaela Douglase nezachrání nevyrovnané tempo a rozporuplný sled událostí!! (26.01.2012)

Baví mě, když si se mnou tvůrce filmu hraje, zvláště, když mu jeho hru nejsem schopný prokouknout. Je to pak napínavé a já jsem nucen soustředit se pouze na tento jeden jediný vjem a všechny okolní podněty pro mne pozbývají na důležitosti. Jistě ještě mnohem a mnohem více zúčastněně prožíval i Nicholas Van Orten to, když si jeho bratr najal progresivní entertainmentovou společnost, která pro něho připravila jeho ,,hru". O tom ovšem, stejně jako Nicholas Van Orten, ani já jako divák nemám zpočátku ani v průběhu filmu žádné tušení a se zatajeným dechem sleduji, co všechno mu osidla tohoto sugestivního thrilleru připravila. A jako divák zvláště oceňuji, že závěr filmu mi v rámci rozuzlení přinese hned několik logických a věrohodných konců a já je Davidu Fincherovi všechny naivně zbaštím... Dokonalé a zábavné. A tak to má být:-) Podobné filmy: Obvyklí podezřelí, Interview, Klub rváčů, Nerovná partie (30.01.2007)