Sedem rockových vekov

Rock je žáner, ktorý ma vie zabaviť, ale nie som len jeho fanúšik. Nečakal som, že mi niektoré diely, najmä tie, ktoré sa týkali 90. rokov prídu veľmi nostalgické a až tak, že ma skoro rozplačú. Osobne oceňujem najmä diel o rocku na štadiónoch a mojich obľúbencoch ako Bruce Springsteen a Queen, či The Police. Vidieť však Genesis, Pink Floyd, Sex Pistols, Black Sabbath, Iron Maiden, Metallicu, R.E.M., U2, Nirvanu, či Oasis bolo poučné. Na 5 hviezdičiek boli pre mňa 3. a 5. diel, ostatné na 4 hviezdičky a prvý bol podľa mňa slabší na 3 hviezdičky. Dnes by si to už možno zaslúžilo aj 8. diel so skupinami ako Linkin Park. Chcelo by to väčšiu chronologickosť, väčšiu dĺžku, viac prepracovania dopodrobna. Občas ma to nudilo, občas som nechápal prečo sa hovorí práve o tom a prečo tam iní nie sú a veľa iných detailov, ale ako dokument je to celkom poučné a človek sa dozvie o minulosti a pochopí súčasnosť, prečo napríklad ľudia počúvajú Coldplay a podobne. Privítal by som takýto program aj o pope a v tomto tiež vysvetlil rozdiel medzi Rock n Rollom a Rockom, či prečo sa nespomína v tomto dokumente, či nezaradenie The Beatles a Jimmyho Hendixa, ktorí tiež ovplyvnili rock a hudbu ako takú. Dokument však odporúčam. (29.04.2012)

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)

Hodnocení 7 Ages of Rock jsem se rozhodl rozdělit na tři části (podle mého vztahu k jednotlivým stylům či kapelám): A) co se mi líbilo; B) co bych nemusel; C) co mi chybělo; 1. díl: The Birth of Rock A) i když nic z toho vyloženě neposlouchám, tak se mi líbili The Who, Rolling Stones, Animals, Bob Dylan; B) Cream; C) Jimi Hendrix (za to ale může ČT), Janis Joplin, Doors. 2. díl: Art Rock A) zajímavý bylo to stavění zdi, ale na druhou stranu mi to přišlo jako pohrdání fanouškama, jinak art rock skutečně nemám rád; B) Velvet Underground, Pink Floyd, Genesis, David Bowie, Roxy Music; C) nic, bez tohoto dílu bych se obešel. 3. díl: Punk Rock A) Ramones, Sex Pistols, Patti Smith, Clash, Television, Damned a story o triku s "nesnáším Pink Floyd" :D; B) nic, tenhle díl byl prdel; C) punk běžně neposlouchám, takže ani nemůžu říct, že by mi nějaká kapela chyběla. 4. díl: Heavy Metal A) Black Sabbath (škoda, že nezmínili i Diovu éru), Deep Purple (zařadil bych do Hard Rocku), Judas Priest, Iron Maiden, Mötley Crüe (i když je neposlouchám), Ozzy Osbourne, Metallica; B) nesnášim Tipper a Ala Goreovi (více o případu JP zde); C) to se nedá všechno vyjmenovat, tak jen namátkou: Megadeth, Anthrax, Manowar, Motörhead, Saxon. 5. díl: Stadium Rock A) Led Zeppelin (jediný z týhle "kategorie", který trochu poslouchám), Queen, Kiss, Dire Straits, U2; B) Bruce Springsteen, Police, Bon Jovi; C) tenhle díl jsem nepochopil, podle mě nic jako Stadium Rock neexistuje... kategorie rocku podle místa konání je imho nonsens, jinými slovy chyběly mi tu všechny skupiny, který mám rád, protože snad všechny vystupují mimo jiné taky na stadionech. 6. díl: American Alternative Rock A) Nirvana, R.E.M., Pixies, Pearl Jam, Mudhoney; B) Black Flag; C) když nepočítám R.E.M. který řadím do středního proudu, tak znám z tohohle žánru (dá-li se vůbec Alternative Rock nazvat svébytným žánrem) jenom Nirvanu, takže nemůžu říct, že by mi nějaká kapela chyběla. 7. díl: British Indie A) celkem zajímavý bylo vystoupení Suede, ačkoliv jsem o nich slyšel prvně; B) Smiths, Oasis, Stone Roses, Blur (WTF?), Libertines, Arctic Monkeys, Franz Ferdinand; C) chyběla mi zkrácená stopáž tohohle nudnýho dílu o pofidérních pop/rockových kapelách. Celkové hodnocení: A) první a samozřejmě čtvrtý díl, částečně díl třetí a šestý; B) díl druhý (jehož zařazení do cyklu ovšem chápu), pátý a sedmý; C) cyklus bohužel nesplnil moje očekávání, který jsem měl po shlédnutí prvního dílu, co nemůžu tvůrcům vůbec odpustit je absence dílu o Hard Rocku - pro mě snad nejrockovější kategorii celýho rocku - kde měly bejt skupiny jako Deep Purple, Led Zeppelin, AC/DC a plno dalších... škoda :-( (06.10.2009)

i přestože v dokumentu byly některé kapely a uskupení vynechány, tak jsem spokojen, protože tvůrci i přesto nabídli 7 hodiny zajímavých informací a materiálů. Bohužel, jak to tak bývá, tka některé díly se povedly více a některé upadly, ale dohromady to tvoří dobře fungující sérii, která uspokojí méně náročnější diváky. (10.08.2010)

Seven Ages Of Rock rozhodně není špatný dokument. Samotná značka BBC představuje záruku dostatku archivního obrazového a zvukového materiálu i přístup k nejpovolanějším osobám, které "byly při tom". Jenže co je to platné, když se z obrovského oceánu rockové hudby vyloví pár největších ryb. Tyto kapely jsou navíc prezentovány jen ukázkami z několika skladeb, někdy dokonce z jedné jediné, což považuji za absolutně nedostatečné. Takový přístup mě pouze utvrdil v přesvědčení, že muziku má člověk poslouchat, ne se koukat, jak o ní někdo vypráví. Osobně si též s oblibou rozšiřuji posluchačské obzory, tudíž mi chyběla sonda mezi interprety, kteří nepatří k nejznámějším z nejznámějších. Echobelly ("nejlepší kapela z těch, které nikdo neznal") a spol. by si určitě zasloužili zásadnější zmínku než pár sekund v předělu. (07.01.2010)