Utrpení mladého Boháčka

Příběh starého mládence, kterého maminka chce bezpodmínečně oženit. Vidět "Lanďáka", jak chrlí jednu kouzelnou hlášku za druhou je fakt zážitek. Ve své roli je tak neuvěřitelně přesvědčivý a přirozený, že ho podezírám, že hraje sám sebe. Celý film stojí na něm, dokazuje ohromný komediální talent a lze jen litovat, že po roce 1968 nemohl hrát. Přišli jsme tak o kopu srandy. (20.04.2003)

Vynikající komedie, lék na špatný den. Pavel Landovský jako buran, kterému je maminkou předurčena nevěsta z Ouval, jejíž největší devizou je, že má ráda husu. Jenže do plánu se připlete slečna z Prahy, jako závan velkého světa...a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Landovský jako Tonda je úžasný a vůbec ne nepřitažlivý- právě naopak, vypadá výborně a má své autentické charisma. Navíc způsob, jakým se zhostil této role nemá konkurenci- zejména způsob konzumace štědrovečerní večeře je nezapomenutelný:-) V právě vydaném DVD jsou i zajímavé bonusy, dozvíme se například, že v tomto filmu si zahrála Iva Hüttnerová. (22.06.2010)

Ač film na první pohled vypadá, že se řadí k dílům Papouškovým a Formanovým, není to pravda. Dialogy poněkud drhnou, a to nejen obsahově. Jak se sám Landovský vyjádřil v jednom rozhovoru, nevzpomíná na tento film rád, protože si v něm mazánci z FAMU ne příliš úspěšně hráli na dělnickou mládež, on to vycítil a hrál taky špatně. (05.05.2012)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

Tak jsem zjistila, že i před 40 lety zněly koledy úplně stejně jako dnes - jako by je zpívalo pořád to samé složení lidí... :-D No, ale nic víc si z filmu asi neodnesu. Jo, sem tam jsem se pobavila. Politovala Boháčka, o kterém jsem nevěděla, jestli je tupý či nikoliv. Zjistila, že ženský jsou naivní krůty. Takže vlastně jsem nenarazila na nic, co bych už nevěděla, neviděla, neslyšela - když pominu ty koledy ;-)) Kdyby člověk chtěl zabít čas, tak rozhodně může použít jako zbraň tenhle film. (01.10.2009)