Dokonalý zmysel

Veľmi zvláštne natočený film. Priznám sa, nemám moc v obľube takýto kvázi dokumentárno-vyprávačský štýl. V tomto prípade mi to však až tak nevadilo, pretože obsah prevážil nad formou, a to vrchovato. Atmosféra bola tak zdravo depresívna, presne toľko, aby si človek uvedomil, že je všetko v háji a blíži sa koniec... vlastnou vinou. Neostáva nič iné iba na poslednú chvíľu precítiť tie skutočné, pravé hodnoty, ktoré by mali byť samozrejmosťou v každom z nás. Páčila sa mi aj myšlienka, ako mal každý zmysel priradenú určitú charakterovú vlastnosť alebo emóciu a ako bola vo filme vysvetlená jeho strata. Čuch bol spojený so smútkom, chuť s nenásytnosťou, sluch s hnevom, zrak s porozumením a túžbou pomáhať iným. Proste film na zamyslenie. 85/100 (04.12.2013)

,,NYNÍ JE TMA. ALE JEDEN CÍTÍ DECH TOHO DRUHÉHO. A VÍ VŠECHNO, CO POTŘEBUJÍ VĚDĚT. PROTOŽE TAK JDE ŽIVOT DÁL“..... /// Všechno začalo syndromem přerušenýho čichu. Vzpomínky spojený s vůní jsou pryč - ,,OCEÁN MINULÝCH OBRAZŮ MIZÍ“. Romantika – neromantika ve vztahu dvou lidí (neboj –kluka a holky) a jejich reakce – vlastně pokus či snaha žít dál (stejně jako všech ostatních). Po bezčichový (a bezchuťový) idylce přichází další fáze a zvyšuje se (nejen) moje znepokojení. Silnější okamžiky střídají ty slabší, ale nedá se říct, že by byly nezajímavý. Spíš zvláštní. Žádný výhružný mementa, ,,jen“ básnická idea(?) o příchodu apokalyptický temnoty....Není třeba bát se života bez chuti, bez čichu.... Vlastně to je hodně zajímavej nápad. Po všech těch virusech, zombících, slepotě..... přichází taková láska mezi kapkami apokalypsy. Další útok na naše smysly a taky netradičně vyprávěnej. Nákaza, která není plná myšlenek, jen pocitů..., že vždycky může bejt ještě hůř, ale ŽIVOT JDE opravdu DÁL.....pocitů rozporuplných... 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ráno jsem vstal a v držce vymalováno! Žádná chuť, nic necejtím a všichni kolem bulej.... 2.) Nevím, jaká je další f . 3.) Thx za titule ,,MartyG“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2012)

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)

Instantné posolstvo o strate zmyslov a zmyslu sveta všeobecne a o potrebe lásky. Nemuselo by to byť úplne márne, no komentované prehliadky záberov z celého sveta to úplne zabili. Práve tie posolstvá nádeje zmysluplného žitia napriek mizérii a vychutnania si jeho rozmanitosti aj pri obmedzeniach viac než čo iné pripomínali všeobjímajúcou bezobsažnosťou prázdne apelatívne zamyslenia o nutnosti morálnej obrody, ktoré sa v posledných rokoch vyrojili ako huby po daždi. (17.02.2013)

Milí lodníci, tento pseudofilosofický snímek, mi poněkud nesedl. Můj názor nezměnil ani Ewanův holý zadek, který byl k vidění. Film se až příliš soustředí na poměrně nudný vztah dvou hlavních hrdinů, než na ten k apokalypse směřující zbytek, což mě tedy velice intenzivně zamrzelo, protože ten samotný nápad není určitě zlý. Navíc je určitým závanem svěžího větříku. Lidé ztrácejí jeden smysl za druhým. Zpočátku se vše jeví jako naprostá katastrofa. Nakonec ovšem vše eskaluje spíše k lidskému semknutí a dává jakousi naději do budoucna. I když těžko hádat, kde by se ten kolotoč se ztrátou smyslů mohl až zastavit. Dle logiky filmu by jistě došlo brzy i na ztrátu smyslu nejcennějšího - zraku. Dokonce se mi příliš nelíbila ani Eva Green. Co se zejména vzhledu týče. No nebyl to můj šálek čaje optimist. Vidím to tak na jednu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (13.04.2016)